Hledal kopačky i plíce, dres měnil už před zápasem. Nezmar se v Dukle JM uvedl gólem
Do zápasu jste šel bez jediného tréninku s Duklou. Jak jste se na hřišti cítil?
To, že půjdu hrát, se rozhodlo až večer před utkáním, šel jsem hrát z voleje. Já jsem neměl trénink posledního tři čtvrtě roku. (směje se) S klukama tady jsem se viděl až hodinu před zápasem. Já jsem hledal před výkopem i kopačky. Jedny starý a roztrhaný jsem našel, ale šel jsem si radši nějaké půjčit.
Neměl jste obavy, když jste prohrávali 1:3, že premiéra nedopadne dobře?
Já jsem měl problémy sám se sebou. Soustředil jsem se hlavně na to, ať to nějak přežiju. Ale věřil jsem, že to ještě dokážeme otočit. Dostali jsme dva smolné góly a měli jsme šance. Sám jsem toho zazdil spoustu. Odhad na balon po té době, co jsem nehrál, se trošku ztratil.
V noze to ale pořád máte...
To asi jo. Ale centry a tyhle věci ve vzduchu, co jsem tam měl zakončení, tak to úplně neklaplo. Snad to bude časem lepší.
Nakonec jste se ale při té přestřelce gólově prosadil. Oddechl jste si?
Jsem spokojený s tím, že jsme to otočili a vyhráli. První poločas jsem totiž hledal plíce a ve druhé půli jsem dostával křeč snad do všeho, do každého svalu, co mám na noze. Bylo toho dost. Tím, že už jsme v závěru měli náskok, tak se to dalo zvládnout. A ten gól? Ulevilo se mi, už jsem si nadával do dřeváků.
Původně jste byl v zápisu o utkání s číslem 19, nakonec jste ale hrál s jednadvacítkou. Co se stalo?
Nahlásili mě s devatenáctkou, jenže když jsem dres těsně před utkáním oblékl, tak jsem zjistil, že je malý, tak jsme museli měnit.
Proč jste se vůbec takhle po pauze rozhodl jít si zase kopnout?
Znám se s Martinem Lafkem, který se v klubu angažuje, znám i další kluky. Já už jsem nějaký čas přemýšlel o tom, že bych se měl někde hýbat, tady kluci hrají v sobotu ráno, což je takový příjemný čas, takže je to ideální.
Mnohokrát v kariéře jste ale dopoledne nehrál, že? Jak se vám vstávalo?
Já už jsem starší člověk, takže už se stejně v šest ráno budím. (směje se) Nebyl problém. Je ale pravda, že od 10:15 jsem hrál leda tak na Žižkově a tehdy mi to teda úplně dobře nedělalo, to se přiznám. Člověk má ten zápas nasměrovaný většinou na ty podvečerní časy, i když bývala většina tréninků dopoledne. Takže když jsme pak jeli na ten Žižkov, nehrálo se mi úplně nejlépe. Tohle byla asi jediná šance, jak to zvládat při působení ve Slavii.
Ve čtvrté minutě vás hned soupeř ostrým faulem přepálil. Neříkal jste si, tak tohle mě bude bolet?
Jen jsem říkal rozhodčímu, že ve mně zachrastilo jak ve starých hodinách, když jsem dostal tu ránu. (směje se) Nebylo to nic záludného, takže v pohodě.
Jak to budete mít do budoucna? Stihnete s Duklou nějaký trénink?
Vytížení časové je samozřejmě velké, ale do Dukly jsem šel proto, abych se trochu hýbal, tak nějaký prostor najdu. Ve Slavii by to nešlo, tam je to tempo fakt ukrutný, to už bych nedal.
A jak na vás zapůsobil přebor? Co jste říkal tempu, v jakém se hraje?
Pro mě to bylo všechno až moc. Uvidíme časem, jestli se do toho dostanu fyzicky. Věřím, že to tempo dokážu zachytit.
Měl jste pár spoluhráčů z ligy. Vypadalo to, že si vyhovíte, že?
Ještě nebyl Vidla (Vidlička), tak uvidíme, až se sejdeme. Líbí se mi, že máme pokyny hrát fotbal. Kluci jsou super, to není jen o ligových hráčích, docela jsem si zahrál.
Očima trenéra Dukly JM Josefa Světlíka
„Za mě si Honza Nezmar zaslouží velký respekt už jen kvůli tomu, že do toho s námi šel. Celé to bylo domluvené na bázi jeho kamarádství s Martinem Lafkem, chce to kus odvahy, jít do toho z čisté vody. Někdo si řekne, že je to jen přebor, ale ta soutěž je těžká a kvalitní a Honza určitě splnil, co jsme od něj očekávali. Znejistí soupeře, navíc jsme si slibovali obrovskou kvalitu směrem dopředu v podržení balonu, to splnil na jedničku. O posilách jsme se s vedením bavili už měsíc, iks hráčů prostě nemáme. Hrají mladí kluci, je to složité. Jsme celek s ambicemi, soupeři se proti nám vyhecují, kluci to mají těžké. Chtěli jsme někoho zkušeného, že vyšel Honza Nezmar, to je bomba."