Pár minut jsme byli za hvězdy, zní z Nebušic po pěti gólech v televizi
Čekal vás speciální zážitek, cítili jste před výkopem nervozitu?
Je to zvláštní. My jsme totiž takový zápas před kamerami měli hrát už na jaře. Tehdy se to všechno už plánovalo a měli jsme to hodně v hlavách. Ale nakonec to padlo. Teď jsme to věděli dva týdny a musím říct, že ten tlak spojený s tou událostí byl menší.
Ale speciální to pro vás přece určitě bylo, ne?
To je pravda, nikdo z nás takové utkání nikdy nehrál a už asi hrát nebude. Měli jsme z toho taky trochu obavu. Fanoušci totiž k nám na zápasy moc nechodí a teď jsme se báli, když ráno pršelo, že bude málo lidí.
Počasí sice úplně nepřálo, ale atmosféra byla dobrá. Přišly i osobnosti – olympijská medailistka Kateřina Neumannová, koulař Staněk, nebo třeba bývalý vynikající gólman Petr Kostelník...
Nakonec to nedopadlo hrozně, ale kdyby bylo lepší počasí, tak by přišel i dvojnásobek lidí. I moji kamarádi, kteří mají malé děti, říkali, že se radši mrknou na mě v televizi, že by děti mohly nastydnout.
Takže jste neměl na tomhle speciálním utkání svoje skalní fanoušky?
Přišli moji rodiče, na zápase byli asi po pěti letech. Ale další kamarádi zůstali doma a koukali v televizi.
Přišli o hodně. Když na začátku zazněla znělka Ligy mistrů, to vás muselo mrazit v zádech. Jak jste se cítil?
Byla to fakt show, šli jsme na hřiště s dětmi, byly tam velké emoce. Byl to zážitek a všichni jsme si to chtěli užít. Co se týče důležitosti, tak jsme určitě hráli významnější zápasy, ale co se týče show a věcí okolo, tak to byl životní fotbalový zážitek.
Ulevilo se vám, když jste zápas zvládli a vyhráli?
Každý myslel na to, že jsme na nule. Už samotná výhra byl důvod k oslavě.
Zaúkoloval jste někoho ze známých, aby zápas nahrál?
Někdo to určitě nahrával. Tohle bude vzpomínka do konce života, určitě se na to i s týmem několikrát podíváme.
V poločase přišla kamera i do šatny, to jste asi také nikdy nezažili. Byli jste nervozní?
Myslím, že tam byl ten adrenalin spojený se zápasem a nikdo to moc nevnímal. Začali jsme víc mluvit až ve chvíli, kdy kamera odešla.
Když se zeptám, jaký největší zážitek jste si ze zápasu odnesl, co řeknete?
Situaci, kdy padl první gól. To byl zážitek. Až jsem se lekl, jak lidi řvali, když jsme ten gól dali. Na to nejsme zvyklí. (směje se)
Neříkal jste si, že musíte hrát obezřetně, když se hrálo na mokrém hřišti...
Terén byl fakt těžký pro všechny. Já sám jsem čtyřikrát netrefil balon a brankářům jsem opravdu nezáviděl. My máme nového gólmana a i kvůli němu jsem rád, že jsme zápas zvládli.
Když jste neměl fanoušky přímo na zápase, napsali vám po skončení aspoň na mobil?
Bylo docela vtipné, jak jsme po utkání všichni spěchali na facebook, kamarádi nám posílali printscreeny. Ze mě si třeba dělali legraci, že vypadám jak přerostlý Messi. Navíc mi v televizi dali nějaký medailonek. (směje se) Člověk si v tu chvíli připadal na pět minut jako hvězda, když našel na mobilu dvacet sms zpráv a zmeškaná volání.
Jako hvězdy jste jistě i vítězný zápas v klubu oslavili, ne?
Hned po zápase se pila zelená, co přinesl šéf klubu. Večer byl hodně dlouhý. I náš trenér nám po utkání poděkoval - a on není zrovna chválící typ. On koučuje pořád stejně, když je to 5:0 nebo 0:5, v televizi musely být slyšet všechny jeho legendární hlášky. Je hodně emotivní, ale byl rád, že jsme to zvládli. Stejně jako my. Padlo sedm gólů, vyhráli jsme. Super.
Na sestřih z utkání Nebušice - Braník B z kamer České televize se můžete podívat ZDE