Tak jsme druhý, no a co!? Po zlatém hattricku berou čeští lékaři na MS stříbro
10.07.2018

Tak jsme druhý, no a co!? Po zlatém hattricku berou čeští lékaři na MS stříbro

Čeští lékaři jsou špička nejen v ordinacích, ale také na fotbalovém hřišti. V posledních letech to opakovaně dokazují na mistrovství světa. To poslední se hrálo v Praze, kde Češi ve finále prohráli s Velkou Británií 0:2. Po třech triumfech v řadě se musel tým spokojit s druhým místem. „Samozřejmě jsme chtěli udělat zlatou tečku, ale druhého místa si vážíme,“ říká útočník Robert Jůzek, jinak kanonýr nováčka Pražská teplárenská přeboru z Podolí.

Co chybělo k tomu, aby se povedlo i doma dosáhnout na titul?
Soupeř byl o něco lepší. Dřív jsme měli i trochu štěstí, tentokrát ne. Moc šancí jsme ve finále neměli. Soupeř měl nadstandardní hráče, určitě hrál dřív nějakou vyšší soutěž v Anglii. Celkově byli Angličané rychlí, důrazní. Brali to fakt vážně, udělali výběr Velké Británie, kdy tam hráli i lékaři ze Skotska.

Měli jste v hlavách, že je čtvrtý titul v řadě blízko?
Určitě. Byl to domácí šampionát, kdy hráči jsou zároveň i organizátory, takže je to v mnoha směrech náročnější. Odbíhají vám myšlenky i k jiným věcem, než jsou samotné zápasy.

Ve skupině jste nedostali ani gól, pak jste dali ve čtvrtfinále sedm gólů, leckdo už vás viděl jako mistry...
Rozdíl tady ale proti minulosti byl. Vyhrávali jsme týmovým duchem, ale podvědomě jsme cítili, že naší hře něco chybělo. Nahrazovali jsme to i větší bojovností a dostali se do finále. Tam už ale uspěl soupeř.

Přesto držíte fazónu a v posledních šesti letech jste neskončili hůř než druzí. Co na tu bilanci říkáte?
Že je nádherná. Samozřejmě jsme to chtěli doma završit a vyhrát, zakončit doma tu zlatou kapitolu. Bylo by super, kdybychom udělali zlatou tečku. Je z ní stříbrná, končí jedna etapa, přijde generační obměna. Hodně kluků mělo tři tituly, teď to chtěli doma potvrdit. Opravdu ale poznáte, že je čím dál těžší uspět a navíc doma. Dřív se třeba stalo, že byl tým složený z určité oblasti, ale každý rok se mužstva zkvalitňují a výběry lékařů jsou opravdu z celé země.

Počítám, že vy ale budete pokračovat...
Pokračovat chci, takže když se dostanu do výběru, tak rád na mistrovství světa do Mexika pojedu.

Kolikrát do roka si stihnete zahrát?
Pořádají se kempy, taková víkendová soustředění. V lékařském časopise vyjde inzerát a třeba pětkrát do roka se sejdeme. Z toho pak vznikne reprezentační výběr.

Na lékařském MS jste zvládli odehrát šest zápasů během sedmi dní, kde najdete síly?
Hraje se jen osmdesát minut a střídá se hokejovým způsobem. Týmy jezdí na šampionát s kádrem, kde jsou všechny posty zdvojené, na začátku se střídají všichni, postupně se zapojuje do hry méně fotbalistů, síly ubývají, roste kvalita.

Vy jste jako vyhlášený kanonýr musel být pod velkým tlakem...
Tým na mě spoléhal, věděli, že jsem dal za Podolí dvaadvacet branek. Vnímám to a samozřejmě vím, že jsem měl dát víc než dva góly. Jsem vysoký útočník a potřebuji dostat do vápna balon, když nepřijde, tak je to složité. Nejsem typ útočníka, co si pro balon seběhne na půlku a pak obejde tři hráče. Dva góly nejsou tou nejlepší vizitkou. Šance přitom byly. Ale třeba mi odskočil míč, nebo skvěle vyběhl brankář i pět metrů před vápno. Na druhou stranu jsem také cítil, že se na mě soupeři hodně chystali.

Jak to myslíte, že se na vás chystali?
No, normálně. Po zápasech se koukáte na video a chystáte se na další utkání. To je klasika, videa jsou večer po utkání k dispozici a ve velmi slušné kvalitě.

Jak to vůbec funguje na šampionátu lékařů: má tým svého oficiálního lékaře, nebo se seběhnete kolem zraněného hráče a někdo si vezme slovo?
Měli jsme na téhle pozici hráče, který je teď zraněný, je to rehabilitační lékař. Staral se o nás, tejpoval, prostě o nás pečoval.

Na současném MS v Rusku se terčem kritiky stali filmující hráči. Pozornost se upírá hlavně na hvězdy. Měl i tenhle šampionát svého „Neymara“?
Nepřišlo mi, že by tady byl nějaký Neymar. Já jsem rád, když se hraje tvrdě, ale fair play. Poznal jsem i směrem ke své klubové kariéře, že musím být silnější v soubojích. Člověk musí umět rozdat i přijmout, ale všechno v rámci fair play. Když vidím na velkém MS simulování hráčů, je mi smutno.

Možná si toho vážíte víc, když si berete na šampionát dovolenou. Bylo to tak?
Vedení týmu nám také za to poděkovalo. Myslím, že se spousta hráčů bude z toho nějaký čas dostávat, bylo to náročné, byla to fyzická nálož. Klobouk dolů před všemi, jak to zvládli.

Jakou největší vzpomínku budete mít na tenhle šampionát? Dresy si asi po zápasech neměníte, nebo ano?
Po finále jsme si dresy vyměnili, takže mám na památku britský dres. Ale třeba v utkání s Mexikem mi soupeř dres roztrhl a pak ho měnit nechtěl. Takže ten mi taky zůstal. (usměje se)

Jak jste oslavili druhé místo?
Zazpívali jsme si, tak jsme druhý, no a co!? Vážíme si toho úspěchu. Samozřejmě to člověka po finále chvilku mrzí, ale výčitky jsme určitě neměli. Druhé místo je dobré.

S Podolím jste postoupili do přeboru, zkuste zařadit kvalitu MS lékařů v žebříčku pražských soutěží. 
To se těžko odhaduje. Určitě tam lze najít hráče individuality, kdy by ten daný fotbalista mohl klidně hrát třeba v divizi. Například náš stoper Bartoš by ji zvládl podle mého bez problémů. I náš druhý útočník má velkou kvalitu.

Takže jste ho lákal do Podolí?
Ptal jsem se, zda by si nechtěl zahrát, ale ti kluci to takhle nechtějí.

Přišli vám spoluhráči nebo trenér Jarolím zafandit?
Trenér mi říkal, že je rád, že budu během volna něco dělat. Říkal, že se zajde podívat, ale asi mu to nějak nevyšlo. Klukům jsem to nějak cíleně neříkal, jsou dovolené.

Když vezmete sezonu jako celek. Podolí postoupilo do přeboru, teď jste vicemistrem světa. Co na ni říkáte?
V Podolí se nám povedlo po letech dostat do přeboru, to je obrovský úspěch, tým vyzrál. Jsem rád, že jsem jeho součástí a měl jsem z postupu pochopitelně ohromnou radost. Na celý tým jsem ohromně pyšný, je tam skvělá parta. Teď je před námi pochopitelně ohromná výzva v podobě přeboru.

O kolik náročnější to pro vás bude?
To se uvidí. Ale samozřejmě jsme na přebor koukali. Je jasné, že v A třídě jsme se dostali třeba do deseti šancí a tři jsme dali. Teď v přeboru jsou týmy, které si vytvoří třeba jednu šanci a dozadu jsou bezchybné, tak vyhrají 1:0. Věřím, že vedení přivede nějaké posily, třeba tři hráče. Bourat se nic nebude, to je jasné, tým má kvalitu, ale chce to pozvolna oživit. Moc se na přebor všichni těšíme.


Český tým v historii MS
2013 – Maďarsko – Češi prohráli ve finále na penalty s Německem – 2. místo
2014 – Brazílie – Češi prohráli na penalty s Brazílií – 2. místo
2015 – USA – Češi vyhráli ve finále nad Maďarskem – 1. místo
2016 – Španělsko – Češi vyhráli ve finále nad Švédskem – 1. místo
2017 – Rakousko – Češi vyhráli ve finále nad Ukrajinou – 1. místo
2018 – Česká republika – Češi ve finále prohráli s Velkou Británií – 2. místo


Fotografie