Trenér Rodinger po půl roce ve Slivenci skončil. Jednou se na mě musí usmát štěstí, věří
09.07.2018

Trenér Rodinger po půl roce ve Slivenci skončil. Jednou se na mě musí usmát štěstí, věří

Půl roku a konec. Trenérská premiéra Dominika Rodingera sice skončila úspěšně, když zachránil tým Slivence v I. A třídě, jenže pak přišel nečekaný konec spolupráce. „Moc mě to mrzí, pro tohle angažmá jsem žil,“ ohlíží se za působením v klubu. „Spolupráce měla pokračovat, ale nakonec to nedopadlo,“ dodává smutně.

Během jara to vypadalo, že jste z angažmá ve Slivenci nadšený. Měl jste nějaké signály, že by mělo dojít po sezoně k ukončení spolupráce?
Opravdu jsem se snažil a dával jsem tomu veškerou energii, chtěl jsem, aby to mělo hlavu a patu, jako by to byl nejvyšší fotbal. V klubu to chtěli touhle cestou zkusit, ale asi tomu nepřišli na chuť. O tom, že bych měl po sezoně skončit, jsem nevěděl. Bavili jsme se o pokračování, ale nakonec to nedopadlo.

Mluvíte o tom, že vaší cestě někteří lidé v klubu nepřišli na chuť. V čem byl problém?
Třeba v tom, že někdo nemohl pochopit, že když hraje béčko v sobotu a áčko v neděli, tak nejde, aby čtyři, pět kluků z prvního týmu šlo hrát za rezervu. To prostě nejde. Nebo si třeba někdo myslel, že byla chyba, že se neběhalo v přípravě po kopcích. Když se nám na začátku jara nedařilo, tak jsem to pořád slyšel. Postupně se ale začalo týmu dařit.

Tak jste kritikům zavřeli ústa, ne?
Je pravda, že časem se začalo dařit a zachránili jsme se. Já nemám těm lidem za zlé, že to viděli jinak, na to mají právo. A těší mě, že hráči pracovali dobře. S nejlepším vědomím a svědomím. Sledovali video, zajímalo je to, proč a jak co děláme. To mi vlévalo sílu do žil.

Takže po fotbalové stránce končíte spokojený?
Nejhezčí byl poslední zápas s Újezdem Praha 4, který postupuje, ale u nás se celý druhý poločas bránil. Bylo vidět, že ten půl rok práce se vyplatil, progres byl zřetelně vidět. I trenér soupeře říkal, že si nikdy nemyslel, že se bude ve Slivenci poločas jen bránit.

Vás zase asi ani nenapadlo, že skončíte. Nebo ano?
Bavili jsme se o tom, jak to bude dál. V klubu jako hráč končil Aleš Majer a ve hře byla varianta, že se stane mým asistentem a k tomu se časem posune do vedení klubu. Já jsem v tu dobu měl i nabídku od Teplic, abych tam dělal mladé brankáře od 16 do 19 let. Ale když ve Slivenci šéf klubu odsouhlasil rozpočet na další sezonu, tak jsem Teplice odmítl. Jenže najednou pak Slivenec změnil názor, přehodnotili podmínky za jakých měla naše spolupráce pokračovat a skončilo to tak, že jsme se nedohodli. Byl jsem hodně zklamaný.

Smůla se vás při posledních angažmá docela drží...
Dobře to nedopadlo v Blšanech, ani ve futsalové Slavii a teď ve Slivenci. Lidsky jsem se zklamal, opravdu jsem netušil, že to může dopadnout takhle. Já pro to angažmá žil, připravil i přípravu.

Bude vaše trenérská kariéra pokračovat? Nebo se budete věnovat práci třeba na manažerské pozici?
Teď jsem doma. Moc rád bych jako trenér někde pokračoval. Opravdu se spousta věcí povedla. Dřív ve Slivenci někdy museli rušit trénink, přišlo třeba šest lidí, u nás chodilo kluků čtrnáct, patnáct. Je to škoda. Budu rád, když se s nabídkou nějaký klub z Prahy či okolí ozve. Níž než do I. A třídy bych jít nechtěl, ale zavolat může každý. Trénování mě chytlo a věřím, že jednou se to štěstí na mě usmát musí. Věřím, že se někdo ozve. Mám obrovskou chuť se zlepšovat a dál na sobě pracovat.