Asi bych tak často neměl mluvit s rozhodčími, říká Slovák Švec z Pragy
03.07.2018

Asi bych tak často neměl mluvit s rozhodčími, říká Slovák Švec z Pragy

Svokra, ťava, cencúľ, špargľa. Tak schválně, kolika výrazům rozumíte? Starší z vás nejspíš většině, ti mladší ale dost možná ani nepoznali, že jde o slovenštinu. Není divu, vždyť Československo, od jehož založení letos v říjnu uplyne 100 let, se rozpadlo už před čtvrtstoletím, a tak později narozené ročníky mnohým slovům našich nejbližších sousedů nerozumějí. Slovenský záložník „Pragovky“ MAREK ŠVEC česky umí. I díky tomu, že v osobě své přítelkyně Eriky, která je z Prahy, má tu nejlepší učitelku. Pro Speciál však zdaleka nemluvil jen o záludnostech obou jazyků, ale třeba i o hokeji, vzpomínkách na Liberec nebo autobiografii Zlatana Ibrahimoviče. A pochopitelně prozradil, co znamenají slovíčka zmíněná v úvodu.

Cítíte se v Česku vůbec jako cizinec?
Určitě ano. Přece jen jsem v jiné zemi, kde mají lidé trochu jiné zvyky i odlišnou mentalitu. Na druhou stranu to samozřejmě není tak velký rozdíl. A rozhodně se tu cítím dobře.

Jak dlouho už tu žijete?
Rok a půl. Už předtím jsme sem občas jezdili s partou kamarádů ze Slovenska na fotbal, na Evropskou ligu na Spartu. Byli jsme na zápasech s Neapolí a se Schalke. Ale definitivně mě sem zavedla až přítelkyně Erika, která je Češka. Jsme spolu přes tři roky, ale zpočátku to byl vztah na dálku, já žil na Slovensku a ona v Praze. Byli jsme pořád v kontaktu, rozuměli jsme si a dokonce jsme jeli na společnou dovolenou. Na té jsme se rozhodli, že budeme žít spolu a sestěhujeme se do Prahy.

S Erikou jste se seznámili jak?
Na festivalu Benátská noc v Liberci. Jeli jsme tam tehdy čtyři kamarádi, chtěli jsme vidět naživo kapelu Divokej Bill. Popravdě jsem ani nevěděl, kde Liberec je, a když jsem se podíval na mapu, tak jsem se zhrozil a ptal se kamaráda, který to celé vymyslel, jestli se nezbláznil. Taková dálka… (usmívá se) Ale jeli jsme tam a poslední den festivalu jsem se poznal s Erikou. No a dopadlo to tak, že teď spolu žijeme v Praze.

Odkud ze Slovenska pocházíte?
Z Jacoviec, to je dědina v okrese Topoľčany. V týmu TJ Jacovce jsem i začínal s fotbalem.

To vám bylo kolik?
Poměrně hodně, asi devět let. V Jacovcích jsem hrál až do mužů, do kterých jsem se dostal naopak celkem brzy, v sedmnácti. Po několika sezonách jsem odešel do OFK Solčany, který hrál krajskou soutěž na úrovni čtvrté ligy. Ale tam jsem odehrál jen čtyři zápasy, protože jsem se zranil a musel jsem s kolenem na artroskopii.

Teď hrajete za Pragovku, co vás do ní dovedlo?
Náhoda. S přítelkyní jsme jeli za tchyní, tedy ne ještě oficiálně za tchyní, ale za její mámou, a z autobusu jsem zahlédl hřiště. Vygoogloval jsem si, co je to zač, zavolal jsem panu předsedovi a jsem tu už skoro rok a půl.

Šel jste rovnou do A-mužstva?
Absolvoval jsem jeden trénink a pak jsme hned jeli na turnaj do Kyjí, kde se mi celkem vydařil první zápas, dal jsem gól. Takže mě rovnou dali do áčka. Dohodli se s Jacovcemi, které neměly problém mě pustit, takže jsem oficiálně přestoupil do Pragovky.

Jste v ní spokojený?
Začátky byly samozřejmě trochu složité, byl jsem nový, ještě k tomu Slovák. Ale myslím, že si na mě spoluhráči zvykli a snad jsou i rádi, že tady jsem. Říkají, že toho oběhám za dva, což je pro ně asi příjemné. Parta je tu skvělá, funguje. Trenér mě navíc začal stavět tam, kde jsem si představoval, že budu hrát, tedy do středu zálohy. Zkrátka si to celé poměrně rychle sedlo.

Co klubové ambice? Po podzimu jste v I. A třídě ve středu tabulky, bavíte se třeba o postupu do přeboru?
Něco v tom smyslu jsem zaslechl, ale do ambicí vedení moc nevidím, takže se do hodnocení cílů nechci pouštět. Tuto sezonu bychom každopádně chtěli dohrát s co nejlepšími výsledky a co nejvýš.

Zmínil jste, že spoluhráči oceňují váš fyzický fond. Jaké jsou na hřišti naopak vaše negativní vlastnosti?
To bude asi častá komunikace s panem rozhodčím. Na hřišti jsem totiž úplně jiný člověk než v civilu. Jakmile vlezu na ten zelený plac, něco se mi v hlavě přepne a jsem strašně zaujatý do hry. Asi bych si nemusel otevírat pusu tak často. Ale po zápase se zase přepnu zpátky a nemám problém podat si s rozhodčím ruku.

Jste tedy sběratelem karet?
Právě že v Čechách se mi zatím daří tomu vyhýbat. Červená ještě nebyla, jen pár žlutých.

Vezměme fotbal trochu víc zeširoka. Sledujete českou ligu?
Rozhodně ano. A docela mě překvapuje, jak dominantní je Plzeň. A slovenskou ligu? Zase tolik ne. Přiznám se, že jsem ji moc nesledoval, ani když jsem bydlel na Slovensku. Ale poslední dobou je zajímavé pozorovat Trnavu. Po hrozně dlouhé době se dostala na první místo, má hezký nový stadion a jsem zvědavý, jak to s ní bude vypadat dál. Mimochodem, Trnava hrála s Jacovcemi slovenský pohár. Přijela do obce, která má osmnáct set obyvatel, to bylo super.

Kdo vyhrál?
Bylo to těsné, 0:10. (směje se) Ale byl to obrovský zážitek, na zápas přišlo asi patnáct set lidí, takže vlastně skoro celá dědina.

Zkuste obě ligy porovnat.
Česká je asi lepší. Jak co se týče stadionů, tak kvality hráčů. Na Slovensku je to tak, že kdo se trochu ukáže, přestoupí ven.

Co diváci?
V Česku je návštěvnost až na pár výjimek mizerná, ale na Slovensku je ještě slabší.

Zvyšuje se v poslední době?
V Trnavě se zlepšila právě díky novému stadionu. Lidi se chodili podívat na stadion a teď chodí i díky tomu, že jsou první. Ale vezměte si Slovan Bratislava. Je to klub s obrovskou historií a na zápasy chodí šest set lidí. Na první ligu. Do Bratislavy! Sice teď nehrají na svém tradičním stadionu, ale i tak…

Dovedl byste si představit společnou ligu, jako funguje třeba v házené?
Pokud by se na Slovensku dobudovaly stadiony a celkově infrastruktura, tak by to mohlo být zajímavé. Ale v současnosti si to představit nedovedu. V konfrontaci reprezentací by asi lépe vyzněla ta slovenská. Už před nějakými devíti lety se to začalo otáčet, Češi a Slováci tehdy byli ve stejné kvalifikační skupině na MS, vy jste postoupili, my ne. Tehdy přišla výměna generací. V Čechách končili ti nejlepší, co hráli úžasně na EURO 2004. Na Slovensku v té době naopak silná generace, tedy Hamšík, Škrtel, Ďurica a spol., nastupovala. Teď ale bude pomalu končit, takže je otázka, jak to bude vypadat dál. Na druhou stranu na Slovensku se celkem daří doplňovat reprezentaci mladými. Třeba Duda nebo Škriniar jsou moc dobří. Hodně mladých kluků teď hraje v zahraničí, tak doufám, že na tu úspěšnou generaci navážou. Nebo se jí alespoň přiblíží.

Půjdete se podívat na podzim na Ligu národů, až budou hrát Češi se Slováky?
Pokud seženu lístky, tak určitě. Ale jestli půjdu s přítelkyní, tak to s fanděním budu mít těžké.

Přítelkyně fotbal sleduje?
Předtím vůbec, teď už ano. Naučil jsem ji to. Má ráda Neapol, stejně jako já.

Je vlastně na Slovensku populárnější fotbal nebo hokej?
Asi fotbal, protože fotbalisté mají lepší výsledky. A u nás je to tak, že čemu se daří, tomu se fandí. Takže teď je na Slovensku díky Saganovi ohromně populární i cyklistika. A v hokeji je to zase o té zlaté generaci, která skončila. Pálffy, Bondra, Šatan… Dřív bývalo v NHL nějakých třicet Slováků, dnes je jich pár. Asi to souvisí s výchovou mládeže, někde se nejspíš udělala chyba.

Na začátku jste mluvil o rozdílných mentalitách Čechů a Slováků, zkuste to rozvést.
Přijde mi, že Češi jsou, co se týče životního tempa, víc do pohody, do klidu. Na Slovensku jsou lidé obecně takoví prudší, ráznější, životní tempo je hektičtější. Ale možná bych to viděl jinak, kdybych nebyl v Praze. Přece jen tu žije spousta Čechů z celé republiky a nevím, jak to vypadá jinde.

Jak Slováci vnímají Čechy?
Určitě s nimi nemají problém. Tedy pokud nejde o sport. Jakmile je nějaký zápas, přijde hecování, emoce. Ale to je normální. Když mluvím za sebe, tak jakmile se potkám s Čechem někde na dovolené, tak se s ním určitě dám do řeči, pobavíme se. Občas slýchám, že Češi a Slováci se nemusejí, ale to je podle mě kravina.

A ten hojně používaný výraz, že jsme bratři?
To už je zase trošku moc. Měl jsem na Pragovce spoluhráče, který mi, když jsem přišel do kabiny, říkal: Servus, brat! (ošívá se) To už je podle mě přehnané.

Ani jsem se nezeptal, jestli se vám v Praze líbí.
Rozhodně, Praha je nádherné město. Už když jsem tu byl poprvé, tak mě dostala. A kromě toho tu je dobré pivo, lepší než na Slovensku.

Nevybudoval jste si vztah i k Liberci, když jste tam poznal přítelkyni?
Určitě ve mně něco zanechal, to je jasné. Byli jsme se tam podívat i loni, to jsme i vyjeli nahoru na Ještěd. A plánujeme, že znovu pojedeme na Benátskou noc. Ale že bych měl k Liberci nějaký extra citový vztah, to zase ne.

Setkáváte se tady s výrazy, kterým nerozumíte?
Vybavuji si, že jsem šel do kantýny na oběd a v menu byla kapustová polévka. Začal jsem se na ni těšit a najednou koukám, ona je to kelová polévka! To mě docela zaskočilo, že u nás je kapusta zelí a u vás je kapusta kel.

Ale když náhodou něčemu nerozumíte, tak máte doma na češtinu dobrou učitelku, že?
Tu nejlepší! Když něčemu nerozumím, přítelkyně mi to vysvětlí. Ale většinou vysvětluji já. Mockrát se totiž stává, že něco řeknu a hned to musím překládat.

Co naopak nějaká slovenská slovíčka, kterým by Češi nemuseli rozumět?
Napadá mě ťava, tedy velbloud… Třeba cencúľ, což je rampouch. Nebo svokra, tchyně. Špargľa, česky chřest…

Čeština vám ale asi nedělá takový problém jako mnohým Čechům slovenština, že?
Nedělá. Asi je to dané tím, že se s českým jazykem setkávám odmala. Na Slovensku byly totiž seriály i filmy v televizi dabované česky. Myslím, že jsem z češtiny vstřebal mnohem víc než české děti ze slovenštiny. Jednou, shodou okolností to bylo právě v Liberci, jsme potkali tři malé kluky, mohlo jim být tak deset. Zeptali jsme se jich: Čaute, chalani, kedy jede električka? Udiveně na nás koukali a navzájem se ptali, jakou to mluvíme řečí. Nerozuměli, že se ptáme na tramvaj. České děti slovensky moc nerozumějí.

Jestli se nepletu, tak na Slovensku uzákonili, že filmy a seriály teď musejí být dabované pouze slovensky.
Je to tak. Takže možná že dnešní děti na Slovensku budou česky umět méně než moje generace.

Chtěl byste tu zůstat, nebo vás to táhne domů?
Domů mě to bude táhnout asi vždycky, doma je doma. Ale v Praze se mi fakt moc líbí, na život tady jsem si zvykl poměrně rychle. Mám super práci, dělám v nábytkářské firmě jako operátor CNC strojů. Přítelkyni se pracovně také daří, takže pro nás je tu všechno fajn. Uvažovali jsme, že bychom se možná někdy přestěhovali někam kousek za Prahu, ale to je budoucnost. Takové ty lokality, kde jste v Praze a zároveň nejste v Praze.

Vzal jste někdy přítelkyni domů do Jacovců?
Ano, jezdíme tam pravidelně. Moc se jí tam líbí, je tam klid, takže si tam jezdí oddechnout. Navíc výborně vychází s mými rodiči, dokonce se mě nedávno ptala, kdy už tam zase pojedeme.

Máte kromě fotbalu ještě nějaké koníčky?
Cestování. Rád bych víc poznal Česko, hlavně co se týče přírody. Koukám na fotbal, poslouchám hudbu a mezi velké koníčky patří trávení času s přítelkyní, mojí rodinou… Samozřejmě i s její rodinou (směje se) a s kamarády. Jinak rád čtu, zejména autobiografie fotbalistů.

Co jste četl naposledy?
Knihu Špinavá hra FIFA, což je o tom známém korupčním skandálu. Momentálně mám rozečteného Messiho, a i když Barceloně nefandím, je to celkem zajímavé. Ale nejlepší biografii má Zlatan Ibrahimovič, to je fakt pecka. Trochu jednodušeji napsané, ale je to obrovská show. Vřele doporučuji.

Rozhovor vyšel v březnovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál, který si můžete stáhnout ZDE