Foto: Pavel Jiřík st.
Z Manchesteru City do Admiry. A zpět?
13.07.2018

Z Manchesteru City do Admiry. A zpět?

Hodně zblízka poznal, jak to funguje v Manchesteru City: DUŠAN BINDER se přihlásil do výběrového řízení ve chvíli, kdy anglický velkoklub hledal trenéry, kteří měli pod slavnou značkou učit fotbal děti v Číně. Binder uspěl a modré logo na bundě mohl hrdě nosit dva roky. Jenže přednost pak dostala rodina, tedy návrat do Evropy. Jedenatřicetiletý Slovák se usadil v Praze, momentálně dělá asistenta trenéra v divizní Admiře, ale ani nadále se nevzdává dávného snu - stát se hlavním trenérem velkého klubu. Nejlépe v Anglii. „Nic není nemožné,“ myslí si.

Prozraďte mi, jak se kluk ze Zvolena v tak mladém věku dostane jako trenér do Manchesteru City?
Byla to docela dlouhá cesta, ale základ byl, že jsem ze Slovenska odešel pracovat do Anglie. Hrál jsem fotbal, ale už ve 22 letech jsem kvůli zdravotním problémům musel přestat. Můj bývalý trenér mě přemlouval, ať začnu taky trénovat, ale já jsem si říkal, že na to nemám. Nakonec jsem začal u mládeže v malé vesnici Budča, chytlo mě to a začal jsem se trenérsky vzdělávat. Když jsem odjel do Anglie, tak jsem v tom pokračoval. Jednoho dne jsem si dal žádost na Manchester City, prošel jsem pohovorem a dostal smlouvu.

To zní hodně jednoduše. Proberme to postupně. Studovat trenérské kurzy v angličtině, nebylo to pro vás jako cizince složité?
Na začátku ano, to přiznávám. Ale měl jsem štěstí na lektora, u kterého jsem dělal zkoušky, a jeho slova si budu pamatovat do konce života. Říkal mi, že trénování není jen o komunikaci, ale i o tom, co hráčům ukážete na hřišti. Vzal jsem si to k srdci, snažil jsem se komunikovat a víc ukazovat. Fungovalo to. Celkově to bylo hodně náročné, ale jsem člověk, který si dává vyšší cíle a snaží se je plnit. Kdyby bylo všechno lehké, tak je každý milionářem a každý fotbalový trenér by byl Guardiola. Jenže tak to nefunguje. Vydal jsem se náročnější cestou, obětoval jsem tomu spoustu času, ale nelituju.

Teď tedy máte jakou trenérskou licenci?
Mám licenci UEFA B, už dva roky se snažím dostat na UEFA A, ale neúspěšně. Zkoušel jsem to v Anglii, zkoušel jsem to v Praze, ale kurzy jsou našlapané. Chci se dál zdokonalovat.

Kde jste v Anglii sbíral trenérskou praxi?
Během studia licence jsem nastoupil do Port Vale, což je klub, který byl ve třetí anglické lize. Dostal jsem se do tamní akademie, byl jsem u strategie rozvoje mládeže, dostal jsem potřebné know-how, viděl jsem, jak pracují s ipady, kamerovými systémy, bylo toho hodně.

Třetí nebo čtvrtá nejvyšší soutěž v Česku a kamerové systémy, to je trochu sci-fi…
Není to tak, že by tam nahrávali všechny tréninky mládeže, ale technologie uměli dobře využít. Natáčeli vybrané věci, na nich pak poukazovali na chyby a dávali doporučení, jak se zlepšovat. V akademii fungovaly týmy od U8 až po U15 společně. V každé kategorii bylo zhruba dvanáct hráčů a ti se různě doplňovali z jednotlivých týmů. U každého mužstva byli minimálně dva trenéři. Já měl na starosti kluky od 8 do 13 let, hráče jsme si rozdělovali do skupin a každý týden se to měnilo, aby to nebylo stereotypní jak pro kluky, tak pro trenéry.

Už se blížíme k Manchesteru City?
Chtěl jsem být i v Anglii plnohodnotným trenérem a tím, jak jsem tam studoval licenci, dostal jsem se do skupiny trenérů, kterým dávají kluby možnosti stáží, případně nabídky práce. Jednoho dne se v té skupině objevilo, že Manchester City hledá trenéry pro svůj projekt v Číně. Poslal jsem životopis a byl pozvaný na pohovor do jejich tréninkového centra.

Jak probíhal?
Byl jsem překvapený, že jsem se vůbec dostal k tomu pohovoru. S ostatními kolegy jsme byli rozdělení do skupin, byla různá témata, která se rozebírala, člověk hned musel reagovat na otázky, pak zase přišla jiná skupina, jiné otázky, nakonec byly praktické ukázky vedení tréninků. Bylo nás tam 150 a hledali padesát trenérů do celé Číny.

A vy jste byl mezi vybranými. Víte, kolik se o tuhle práci ucházelo cizinců mimo Velkou Británii?
Vím, byli jsme tam dva cizinci: já a jeden Rumun. Ten Rumun byl shodou okolností můj kamarád, se kterým jsem dělal licenci. Dostali jsme se oba dva, podepsali jsme smlouvu na rok s tím, že deset měsíců byl člověk v Číně, na dva měsíce se pak jel provětrat domů. Pak se začínalo zase znova.

O jaký projekt vlastně šlo?
Akademie Manchesteru City. Náš úkol byl rozvíjet značku Manchester City v Číně, vzdělávat místní trenéry, dostat do nich filozofii City, spolupracovat s místními fotbalovými organizacemi. Vedli jsme tréninky klubů, ať už to byli dorostenci, muži či ženy. Já měl první rok na starosti kategorii U15, ve druhém roce jsem dostal U17 a U19.

Jaká to pro vás byla zkušenost?
Co se života týče, bylo to hodně jiné, mentalita Číňanů je odlišná od té evropské. A to se projevovalo i ve fotbale. Oni chtějí být dobří, slavní, úspěšní, ale na druhé straně se jim nechce vzdělávat, učit se. Měli plno řečí, jak chtějí, ale když jsme pak reálně přišli s tím, že tohle je know-how Manchesteru City, tak už se jim nechtělo. Někdy to bylo hodně náročné. Ale byli to platící klienti, museli jsme být trpěliví.

Byli jste s kolegy v oblečení Manchesteru City prominentní obyvatelé ve městech, kde jste působili?
V Číně všichni znají Manchester United. Většinou jim stačí, když řeknete Manchester, a dál už to neřešili. Kdyby měl člověk každému vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi červenou a modrou barvou, tedy United a City, tak by nedělal celé dny nic jiného.

Vy jste byl uvnitř jedné ze zmiňovaných organizací. Jak velká rivalita mezi oběma kluby z Manchesteru panuje?
Jediný manchesterský klub je City. (směje se) Musím uznat, že za éry Alexe Fergusona udělali United hodně dobrou práci, ať už marketingovou, ale i sportovní. United mají v Číně před City náskok, ale i City začali před pár lety budovat svou značku a myslím, že se jim to daří velmi dobře. Navíc je to podpořené výsledky.

Vy jste byl fanoušek City už dřív, nebo až poté, co jste pro ně pracoval?
Přiznávám, že jsem vždycky fandil Arsenalu, hodně se mi líbil i Dortmund. Ale v City mi to všechno přirostlo k srdci. Hlavně to, jakým způsobem pečují o svou značku, celé jejich know-how.

Dělí se o něj šéfové klubu rádi?
O zásadní věci a myšlenky se asi moc dělit nechtějí, ale když chcete, tak vás nechají nahlédnout. Není tajemství, že největší důraz je dáván na vedení míče, na celkovou práci s ním. Už v mladém věku. Když jsem mluvil o Port Vale a využívání technologií, tak v City to byl úplně jiný level. Na každém tréninkovém hřišti byly kamerové systémy, odborníci u videa dělali analýzy tréninků. Akademie byla propojená se školou, která byla asi sto metrů od hřiště. Trochu jiný svět, kam se dostávají opravdu jen ti nejlepší. Těm je věnovaná opravdu velká péče. Mají ale i skupinu, v níž jsou slabší hráči, kteří mají tři tréninky týdně a o víkendu přátelský zápas. Samozřejmě fungují i lokální skauti a trenéři, kteří chodí ve svých regionech na zápasy. Když vidí nějaký talent, osloví ho a pak začnou posouvat strukturou City výš.

Jak moc se u mládeže Manchesteru City řeší výsledky?
Neřeší, celkově jsem měl pocit, že v Anglii u mládeže není tlak na výsledky, ale na to, aby se děti naučily hrát fotbal, aby uměly technické věci, aby správně vedly míč, měly dobrou střelbu, přihrávku. Běžně se jako příklady využívají hráči A-týmu. Vezmete ty nejlepší, sestříháte video a pak to ukazujete klukům ve svých týmech. Tak třeba střelba Agüera, kterou na videu porovnáváte se střelbou těch kluků, protože dělají cvičení, kde to porovnatelné je. Takhle si můžete vzít všechny hráče áčka postupně. V City byl velký důraz na malé formy hry. Ať už je to bago, hra dva na dva, tři na dva, tři na tři, čtyři na tři… To je tam hodně cítit. Od U15 výš už je pak velké zaměření na to, aby herní projevy týmů byly stejné a našli jste v nich totožné principy.

Je know-how Manchesteru City přenositelné například i do Česka a bez peněz?
Myslím, že je. Proč by ne. Když jsem naučil podobný systém hrát i Číňany, kteří nerozuměli pořádně anglicky, tak se to určitě dá naučit i české hráče. Dá se všechno, jen musíte chtít. A jde to i bez peněz, i bez drahé techniky. Dnes už má skoro každý dobrý telefon s kamerou, foťákem, spoustu věcí si můžete nahrát sami. Myslím, že se hodně věcí posouvá i v Česku, ale obecně mi přijde, že se v Česku i na Slovensku držíme zvyků z dřívější doby. Když jsem dělal trenérské zkoušky, měl jsem udělat nácvik střelby, ale bez obránce. V City všechno řeší ve hře, je tam aktivní obránce, pak je ještě důležitější první dotek s balonem, vedení míče, dobrá technika, dobrý pohyb…

Chodí hvězdy Manchesteru City akademie navštěvovat?
Ano, pravidelně. Dokonce bych řekl, že to mají ve smlouvách. Pro mladé kluky je to obrovská motivace, když si s nimi hráči áčka přijdou zakopat, zastřílet, pokecat, podepsat se.

Vy jste se dostal blízko k nějaké hvězdě?
Byl jsem tam v době, kdy si trenérský kurz dělal obránce Demichelis, párkrát jsme s ním šli na zápas Ligy mistrů, jako hráč prvního týmu mohl lehce sehnat lístky. Taky jsem velmi zblízka sledoval práci Patricka Vieiry, trenéra týmu U21. Povinně jsme chodili na jejich zápasy, po kterých jsme šli diskutovat se šéftrenérem mládeže, jestli Vieirův tým v tom daném zápase dodržel prvky systému, který měli hrát, kterým se chce City prezentovat. Pak jsme šli do místnosti pro video, kde byl analytik áčka, a rozebírali jsme různé situace. Následovala exkurze po místech, kam se běžní fanoušci nedostanou. Viděl jsem, kde pracuje Guardiola, dostali jsme se všude. To jsou obrovské zkušenosti, bylo to hodně zajímavé. Beru to jako vynikající odrazový můstek. Sobě jsem dokázal, že na to mám, protože po prvním roce mi nabídli smlouvu i na druhý rok, nabídku jsem měl i na třetí rok, ale to už jsem byl rozhodnutý, že skončím. Chtěl jsem jít zpátky do Evropy.

Jak těžké bylo odmítnout nabídku prodloužení smlouvy od Manchesteru City?
Těžké to bylo, to přiznávám, ale já to beru tak, že všude jsou příležitosti, jak se něco nového naučit.

Takže jste odmítl Manchester City a vzal nabídku Admiry.
Trochu rozdíl, já vím. (směje se) Musel jsem brát ohled na rodinu. Se snoubenkou máme rok a půl starou dceru, poslední rok jsme to táhli přes skype a už se to nedalo. Možná to pro někoho vypadá jako krok zpět, ale já to vnímám pozitivně. Kdybychom neměli dítě, asi bych ještě v Číně zůstal, ale takhle to nešlo. Tam je velký smog, úplně jiné podnebí, navíc snoubenka je hodně rodinně založená a chtěla už budovat zázemí tady. Víc se vidět s rodiči, oni aby viděli vnučku. Dva roky mi stačily.

Naučil jste se za tu dobu dost?
Určitě, dalo mi to hodně. Myslím, že ty znalosti dokážu využít a že je využívám.

Proč jste si vlastně vybral Prahu, když jste ze Zvolena? To kvůli partnerce?
Ona je také Slovenka, potkali jsme se v Anglii. Zvažovali jsme víc možností, ve hře bylo Slovensko, Velká Británie, chtěl jsem někde trénovat, ale vždycky jsem narazil na to, že mám sice zkušenosti z Manchesteru City, jenže nemám licenci UEFA A. Mohl bych si ji udělat na Slovensku, ale to jsem vyloučil. Hledám těžší cesty, což mi dá do života víc.

No a proč Praha?
Mám tady kamaráda Roberta Turáka, přes něj jsem se dostal na Admiru. Začínal jsem u U17 s panem Čermákem, pak přišla nabídka dělat asistenta u áčka. K tomu jsem začal dělat obchodního zástupce jedné firmy, takže jsem to skloubil. Jsem za tuhle možnost trénování v Admiře moc vděčný.

Jak bude těžké přenést zkušenosti od mládeže k mužům? Navíc „pouze“ z pozice asistenta?
Vůbec mi nevadí dělat asistenta. U mládeže jsem se naučil dost, už mě to táhlo k mužům. Práce s nimi je samozřejmě odlišná než u dětí, metody jsou jiné, musím se učit.

Zavedl jste některou z vašich znalostí, které jste načerpal prací pro Manchester City, do praxe na Admiře?
Ano, zavedli jsme videoanalýzy. Začal jsem s tím už u týmu U17 a ujalo se to. Taky dělám asi i jiné rozcvičky, než byli kluci zvyklí.

Videa si stříháte sám?
Přesně tak, mám na to speciální program, kde můžu z každého zápasu určit držení míče, sestříhat důležité momenty, přihrávky, střely. Případně sestříhám pasáže, které trenér potřebuje.

Jak na to reaguje kabina?
Zatím si nikdo nestěžoval, myslím, že sami kluci to vítají. Je jiné, když jim někdo vypráví, že udělali chybu, nebo to, když tu chybu reálně vidí na záznamu.

V létě povedou na Admiře kemp pro mladé hráče trenéři Liverpoolu. Co tomu říkáte?
Jsem zvědavý, jakým stylem to bude vedené. Myslím, že s podobnými kempy mám docela zkušenosti, tak mě zajímá, co to přinese. Jen mě mrzí, že to není Manchester City, to by bylo krásné spojení. Ten klub jsem si opravdu oblíbil. Navíc jsem fanoušek pěkného, kombinačního, útočného fotbalu a současný tým City rozhodně splňuje tahle kritéria. V anglické lize se mi líbí i Liverpool. Sice mají červené barvy, ale hrají krásný fotbal s rychlým přechodem do útoku, ale také dobrým presinkem.

Obecně se mi zdá, že si nedáváte malé cíle. Kde se vidíte za pár let?
Chci se živit fotbalem, rozhodně si chci udělat nejvyšší trenérskou licenci. Porvu se o to, abych se dostal co nejdál.

Jako trenér nebo třeba i videoanalytik? Trenérů je hodně, dobrých videoanalytiků asi méně, nemyslíte?
Jenže já mířím vysloveně na trénování. Nebráním se ničemu, ale radši bych byl hlavní trenér Sparty, Slavie nebo Plzně. Ale ve svém snáři mám za cíl, abych jednou trénoval nějaký anglický klub. Stát se třeba za deset let trenérem Arsenalu, to bych skousnul, protože Guardiola bude podle mě v City hodně dlouho. (usmívá se)

Když se ještě vrátím k vašemu angažmá v Číně. O tom, že to byla prestižní práce, není asi sporu. Bylo to atraktivní i po finanční stránce?
Ano, vydělal jsem si velmi dobře. Možná bych řekl, že několik trenérů v české lize nemá takové podmínky, jaké jsem tam měl já. V tom projektu peníze byly. Když jste pak přímo v City, tak ti, kteří trénují v kategorii U12 a výš, už nemají s penězi problém. Do této kategorie je trénování spíš brigáda, ale máte možnost si přivydělat vedením víkendových kempů, případně vést tréninky fyzicky postižených fotbalistů. Jako trenér City máte i nějakou společenskou zodpovědnost. A jsou za to i nějaké peníze, díky kterým si můžete přilepšit.

Vaším snem je vést jednou anglický klub. Je hodně lidí, kteří vám nevěří a spíš se nad tím usmívají?
Vím, že to zní nereálně, ale já tomu věřím. Pokud se mi lidé smějí, tak se jen můžu zeptat, co zatím dokázali oni. Já už jsem nějakým způsobem prošel Manchesterem City, to je zajímavý zápis do životopisu. Věřím tomu, že když člověk chce, je možné cokoliv. Ale jen chtít nestačí, musíte pro to něco udělat, makat. Ani moje předchozí angažmá mi nespadlo z nebe, musel jsem se o to poprat. Na začátku jsem tápal, denně jsem se hodiny učil, vzdělával se, poslouchal zkušenější kolegy. Bylo za tím hodně dřiny a odříkání.

Jaká nejsilnější vzpomínka vám na Manchester City zůstala?
Celkově to byl velmi silný zážitek. Byl jsem překvapený z toho, že tak velký klub funguje jako rodina. Každý každému pomáhá, všichni zaměstnanci jsou obrovsky profesionální. Bylo krásné jít na zápas Ligy mistrů a sledovat v ní klub, pro který pracujete. Viděl jsem utkání s Juventusem a seděl dva metry od Buffona, pár metrů ode mě se rozcvičoval Agüero, to pro mě byly velké zážitky. Taky jsem se díval, jak celkově fungují trenéři. Od rozcvičky až po samotný zápas. Snažil jsem se je vnímat, koukat se, jaké dávají pokyny, jak se chovají. Prostě jít do hloubky a vypozorovat toho co nejvíc.

Jak moc vlastně trenér Guardiola v City ovlivňuje svou prací trenéry pod sebou?
Řekl bych, že Guardiola parádně zapadl do systému, který chtějí v City hrát. A ještě přinesl něco, co ho vylepšuje. Není to tak, že by přišel Guardiola a všechno změnil. Jen do toho všeho náramně pasuje.

Po tomhle všem: může vás - při vší úctě k té soutěži i lidem v ní - česká divize něčím zásadním obohatit?
Vždy je to úhel pohledu, ale věřím, že ano. Každý zápas vám může dát něco jiného. Je otázka, jakým okem se na to díváte. Odborným? Fanouškovským? Snažím se na to dívat odborně a z každého zápasu si vzít něco. Všude najdete moment, situaci, která vás může posunout. Když se pak stane vícekrát, už vím, jak bych měl jako trenér reagovat. Vždycky je čemu se učit. To mi věřte.


KDO JE DUŠAN BINDER
Fotbalový trenér, v současnosti asistent kouče divizní Admiry, se zajímavou minulostí. Pochází ze slovenského Zvolenu, kde hrál fotbal. Kvůli zdravotním problémům musel ve 22 letech skončit a dal se na trénování mládeže. Začínal v Budče, byl ve Zvolenu, působil také v USA na mezinárodních fotbalových kempech. Ze Slovenska odešel za prací do Anglie, živil se jako skladník a u toho studoval trenérskou licenci UEFA B a trénoval v klubu Port Vale. Později se přihlásil na výzvu Manchesteru City, který hledal trenéry pro svůj projekt v Číně. Prošel výběrovým řízením a dva roky vedl čínskou mládež a učil ji principům hry slavného anglického celku. Ač mu byl nabídnutý kontrakt i na třetí rok, kvůli snoubence a malé dceři se chtěl vrátit do Evropy. S rodinou si vybral Prahu, začal trénovat tým U17 na Admiře a nedávno povýšil k A-týmu jako asistent. Živí se jako obchodní zástupce.

Rozhovor vyšel v březnovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál, který si můžete stáhnout ZDE