Střelec Kotlík z přeboru poskočil do druhé ligy a užil si oslavy postupu

Zdá se, že se vám ve druhé lize líbilo. Přitom to původně byla jen čtrnáctidenní zkouška. Berete jako výhru, že jste v Opavě vydržel celé jaro?
Jsem za to neskutečně rád, je to obrovská zkušenost do života. Jak ve smyslu fotbalovém, tedy že jsem byl v profesionální soutěži, tak i v dalších ohledech. Já jsem opravdu rád, že z té zkoušky na dva týdny bylo nakonec půl roku.

Každý fotbalista chce ale hrát. Sedm minut mi přijde jako hodně skromná porce minut. Jak jste se s tím vyrovnával?
Věděl jsem, že Opava má čtyři útočníky. A ti, co od trenéra dostali šanci, tak se jim střelecky dařilo. Nebyl důvod dělat nějaké změny. Samozřejmě jsem měl jiné představy, každý chce hrát víc, čekal jsem, že přijde víc šancí. Ale já určitě nikomu nic nezazlívám. Vždycky je na trenérovi, pro kterého z hráčů se rozhodne. A u mě to dopadlo takhle.

Hrál jste za opavské béčko divizi. I tak jste si oproti přeboru, z nějž jste odcházel, polepšil. Jak se vám vedlo ve čtvrté nejvyšší soutěži?
Normálně jsem trénoval celou dobu s áčkem, ale když to bylo možné, šel jsem si zahrát divizi. Musím říct, že jsem tam poznal docela tvrdý fotbal. Povedlo se mi dát tři góly. V Opavě jsem si všechno moc užil.

Přitom to byl asi risk, vzdal jste se zaměstnání, život se vám musel převrátit naruby...
Samozřejmě jsem se rozhodoval, jakým směrem jít. V Opavě jsem ale skvěle zapadl do kabiny, byla tam dobrá parta, pozitivní emoce, zažil jsem oslavy do první ligy. Ve firmě, kde jsem pracoval, jsem si vzal na půl roku volno. Ale rýsovat jsem nepřestal, byly tam nějaké soukromé projekty, kterým jsem se ve volnu věnoval. Ono vás to nijak nesvazuje, člověku stačí mít notebook a můžete se do toho kdekoliv pustit.

Bylo zklamáním, že trenér nakonec řekl, že vaše angažmá s koncem sezony končí?
Jasně že jsem chtěl pokračovat. Ale i doma mi všichni gratulovali, vždyť jsem poskočil z přeboru do druhé ligy. Sice jsem k postupu přispěl jen těmi sedmi minutami, ale celkově to byla pro mě pohádka. Na památku mám dres.

Už jsem si myslel, že teď přejdeme k tématu vašeho návratu do Dukly Jižní Město. Jenže ona je ve hře opět druhá liga. Jak to máte s testy v Hradci Králové?
V klubu je trenér Zdenko Frťala. Chtěl mě už v době, kdy jsem šel do Opavy. Říkal, že když to nedopadne v Opavě, že by mi dal šanci ve Varnsdorfu. Moc si toho vážím, že přišla další šance. Klub mi dal možnost se ukázat, uvidíme, jak to dopadne.

Asi byste měl situaci jednodušší z pohledu bydlení...
Kdyby to klaplo, tak by to pochopitelně změna byla. Dojíždět do Opavy samozřejmě nešlo, bydlel jsem tam na stadionu. Když to vezmu z pohledu Hradce, tak na tréninky dojíždíme z Prahy čtyři. Je to moc fajn a udělám maximum, aby to vyšlo.

A kdyby ne, možná už byste hledal angažmá někde výš než v přeboru. Je to tak?
Samozřejmě, že když to v Hradci nevyjde, tak je možnost mého návratu do Dukly. Na druhou stranu, když jsem byl ve druhé lize a udělal nějakou zkušenost, tak by byla škoda vracet se do přeboru. A to není určitě nic proti Dukle.

To by jistě pochopili. Zkuste popsat, jaký to byl skok, jít z přeboru do profesionálního fotbalu?
Na Dukle jsme trénovali třikrát v týdnu, tady byla příprava každý den, někdy se trénovalo i dvoufázově. Klidně to přiznám, že mi trvalo hodně dlouho, než jsem si na to všechno zvykl. První měsíc jsem byl po tréninku úplně hotový, že jsem byl rád, že jsem doma.

Stíhal jste sledovat, jak si vedou vaši kamarádi v Dukle Jižní Město?
Určitě jsme byli v kontaktu, psali jsme si. Byli jsme si spolu i posedět. Když mi to vytížení dovolilo, tak jsem se i na nějaké zápasy Dukly byl podívat. Když Dukla vyhrála ve finále poháru nad Třeboradicemi, tak jsem měl pochopitelně radost.

Aby ne, vždyť jste se na zisku trofeje v dresu Dukly také částečně podílel...
Ale to bylo jen na začátku sezony... Moc jsem klukům ten úspěch přál. Udělali mi radost, že nad Třeboradicemi vyhráli.