Kanonýr Novotný vyměnil divizi na Motorletu za pátou ligu v Německu
Čekal bych, že se posunete fotbalově do vyšší soutěže. Co se stalo, že nakonec hrajete v Německu?
Dostal jsem nabídku z páté ligy. Mám to spojené s prací a bydlením. Za tu dobu, co jsem tady, je všechno skvělé. Tohle je asi to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Takže jste zavelel ústup a ambice hrát nejvyšší soutěže je pryč?
Jasně, že druhá liga by byla fotbalově nejvíc. Jenže je složité se do té soutěže dostat. Nestačí jen dobře hrát fotbal, ale musíte mít člověka, co vám ve správnou chvíli pomůže a dostane vás tam. Myslím, že v nižších soutěžích kope hodně kluků, co by fotbalově na tu vyšší soutěž měli, ale prostě se tam nedostanou.
Jak se na vašem rozhodování podepsal konec vašeho otce v roli trenéra Motorletu?
Řekl bych, že to nehrálo tu rozhodující roli. Samozřejmě jsem si nemohl nevšimnout, jak to tam dopadlo. Ale já jsem nabídku dostal asi měsíc před koncem sezony a o všem jsem přemýšlel. Všechno jsem zvažoval a nakonec se rozhodl odejít. Je pravda, že takovou tečkou za angažmá v Motorletu byl konec táty. To už jsem byl ale rozhodnutý odejít.
Zaslechl jsem, že z Motorletu šel do Německa i František Hák. Jste v klubu spolu?
Ne, ne. On má v Česku práci, ten šel jinam, do sedmé ligy, ten to má hozené jinak. Taky jsem už zaslechl, že jsem šel hrát někam do nejnižší soutěže kvůli penězům, ale takhle to není. Podmínky, co tady v Německu mám, jsou po všech stránkách skvělé.
A jak to tedy v Německu máte vy?
Hraju za DJK Gebenbach, je to asi osmdesát kilometrů od Norimberku. Pracuji tak pět hodin denně ve firmě, která dělá mašiny na povoz materiálu. Když mám být konkrétní, tak třeba vozím auta do myčky a dělám další nenáročné práce. K tomu je fotbal, jsem tady spokojený.
Jak moc těžké bylo rozloučit se s Motorletem?
Je pravda, že s některými hráči jsem po těch letech měl vztah, jako bychom byli rodina. Ale Německo není daleko, s kluky se vídám. Byl jsem se teď podívat i na pohárovém zápase, kdy vyhráli 8:2.
Nezkoušel vás nový trenér Poustka přesvědčit, ať zůstanete?
Vedení mě přemlouvalo, ale nedohodli jsme se.
A co na váš odchod říkal otec?
Ten je z toho nadšený. Miluje německý styl fotbalu, líbí se mu to.
Jenže asi čekal, že půjdete spíš výš, ne?
On mi na to řekl, že tady mi fotbalově určitě nic neuteče a do nižších soutěží se můžu kdykoliv vrátit.
Jak se vám zatím v novém působišti daří?
Co se týče přípravy, tak jsem dal během tří zápasů tři góly. Ale tady už máme za sebou tři zápasy. V prvním kole jsem nemohl hrát a přišel o základní sestavu. Ve druhém kole už jsem na poločas naskočil a v tom třetím jsem hrál. Zatím jsem se netrefil, ale na gól jsem přihrával. Hlavně máme devět bodů, což je super.
Je pro mě trochu záhadou, kde vás tenhle klub objevil. Tušíte?
Oni sledují média a hledají posily, třeba gólové hráče. Když je někdo zaujme, tak se na něj vyjedou podívat, a to byl i můj případ. Byl jsem nejlepším střelcem divize, tak se přijeli mrknout. A nakonec to dopadlo tak, že mi nabídli smlouvu na čtyři roky.
To jste se jim musel sakra líbit. Překvapilo vás to?
Já jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu. Tak jsme se zatím dohodli na rok. Ale jsem z toho všeho nadšený. Třeba chování lidí, to fakt nejde srovnávat, stejně jako materiální zabezpečení i další věci, co jsem v klubu poznal. Tenhle klub má velké ambice, chtěl by postoupit.
V poslední době se v Německu stalo několik teroristických útoků. Nemáte z toho trochu obavy?
Samozřejmě se trošku všichni bojíme, člověk kouká, co se děje. Jdete si třeba jenom nakoupit a najednou tam někdo střílí. Není to příjemné, ten pocit je hrozný. Ale věřím, že Německo je silná země a se vším se vypořádá.
Když jste zmínil klubové ambice, jak vysoko může váš klub jít? Může třeba atakovat druhou bundesligu?
Tak vysoko nepůjde, ale myslím, že čtvrtá nejvyšší soutěž by mu slušela. Tam by chtěl.
René Machálek