Vše o návštěvě kardiologa: Půlhodina, která může zachránit život

Vše o návštěvě kardiologa: Půlhodina, která může zachránit život

Velmi dobře ví, jak tragické mohou být následky problémů se srdcem, které však lidé neřeší. A to jen proto, že o nich jednoduše nevědí. I proto kardiolog JIŘÍ KRUPIČKA přivítal iniciativu Pražského fotbalového svazu, který za výrazné finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy platí odborné prohlídky srdce mladým fotbalistům z metropole.

„Je to skvělá věc. Kdo chce profesionálně anebo i intenzivně amatérsky sportovat, měl by absolvovat vyšetření u kardiologa. Jsme schopní odhalit řadu vad, které při běžném životě nemusí nositeli činit žádné potíže, ale při intenzivní zátěži mohou být zdrojem významných zdravotních komplikací,“ říká Krupička, jehož ambulance v Brandýse nad Labem je jedním z míst, kde se mohou fotbalisté, ale i jiní sportovci nechat zkontrolovat.

Kolik mladých fotbalistů už k vám v rámci tohoto projektu přišlo na vyšetření?
Za rok 2015 to bylo 310 kluků z klubů registrovaných Pražským fotbalovým svazem a desítky dalších sportovců mimo tuto oblast.

Kolik z nich mělo nějaký problém se srdcem?
Asi u dvou procent jsme našli nějakou patologii, tedy vrozenou vadu, která by jim v budoucnosti mohla dělat problémy. A u jednoho kluka jsme zřejmě objevili počínající hypertrofickou kardiomyopatii, což je jedna z chorob, která sportovce v aktivním věku zabíjí úplně nejčastěji.

No vida. Už jen proto má tedy projekt Pražského fotbalového svazu smysl, že?
Zcela nepochybně.

Zmiňoval jste, že dvě procenta mladých fotbalistů měla nějaký problém. Je to moc, nebo málo?
Když v zahraničí vyšetřovali sportovce, byla nějaká patologie nalezena také u dvou až tří procent. Ale nemusí to v každém případě znamenat, že ti lidé budou nějak hendikepovaní z hlediska sportovní kariéry. Hendikepující patologie jsou víceméně vzácné, vyskytují se do půl procenta, víc ne. Přesto je důležité ta vyšetření dělat: když sportovec nepoznaně zemře, má to zničující dopad na rodinu, na členy klubu, ale i celospolečensky.

Jak to myslíte?
Plno – a odpusťte mi ten výraz – hlupáků si řekne: vidíš, a má to za sebou, sport mu byl na nic. Sedí přitom u piva, kouří patnáctou cigaretu a objednají si u hospodského další borovičku. Dokonce se vedla diskuse, jestli mají ta vyšetření vůbec význam dělat, když je výtěžnost tak malá. Za sebe znovu opakuji, že to význam nepochybně má. Nepochybně!

Platí dvě procenta patologie také pro lidi, kteří nesportují?
V rámci tohoto projektu vyšetřujeme kluky mezi jedenácti a osmnácti roky. Kdybychom vzali stejný vzorek dětí v tomto věku, asi by to odpovídalo těm dvěma procentům. Možná by to u nesportovní populace bylo o něco vyšší číslo – řada patologií je totiž podchycena velmi brzo, protože pediatrická péče v Česku je výborná. Takové děti pak nesportují, i proto by mezi nesportovci bylo to číslo o něco vyšší.

Mluvil jste o hypertrofické kardiomyopatii, že právě tohle onemocnění často zabíjí. Můžete ho popsat pro laiky?
Je to geneticky podmíněné onemocnění, které vede k zesílení určité části srdeční svaloviny. Především jde o levou srdeční komoru, která pracuje s okysličenou krví, ale může se to týkat i pravé komory. Jsou dvě formy: obstrukční, což vychází ze slova obstrukce při výtoku krve. To pacienty často usmrtí. Při neobstrukční formě může člověk prožít normální život a tenhle problém se najde náhodně třeba až na pitevně, když zemře na jinou nemoc. A v tom je podstata těchto kardiovaskulárních prohlídek: je důležité, aby se dělaly a aby je dělal kardiolog, ne sportovní lékař.

Můžete to rozvést?
Když víme, že má někdo nějakou patologii, bývá sledovaný a jeho stav je podchycený. Jenže třeba u zmiňované hypertrofické kardiomyopatie je to jinak. Nemoc se vyvíjí během života. U mladého člověka nemusí být nemoc viditelná, dítě prospívá a nemá žádný problém. Ale sportuje a kardiomyopatie se vyvíjí. Podstatou problému je, že vám zesílí srdeční sval, ale to není provázené prokrvením onoho zesíleného ložiska. Cévy zůstanou na stejné úrovni, kyslík se tak musí dostat dál do svalové hmoty. Při námaze a sportu jsou vyšší nároky na spotřebu kyslíku, srdce ho najednou nemá tolik, kolik potřebuje.

A tohle všechno se ukáže jen na speciálním vyšetření? Jinak to nelze odhalit?
Přesně tak. U tohoto konkrétního chlapce jsme zjistili hraniční parametry, které by vzhledem k jeho věku být neměly. Měl srdeční stěnu širokou 12 milimetrů, což už je na horní hranici u dospělých. Ukazuje to, že má zřejmě počínající hypertrofickou kardiomyopatii. Aby se to potvrdilo, musí se ještě udělat genetika a je třeba vyšetřit členy rodiny, přímé příbuzné, tedy rodiče, eventuálně i prarodiče, sourozence. U aktivních sportovců je při takovém problému víc rizikových faktorů: emoce během zápasu, vlastní zátěž, dehydratace, minerálová nerovnováha. A najednou se z problému, který by v běžném životě nemusel vadit, stává velký, život ohrožující problém. Dojde k nedokrvení srdce a spustí se srdeční arytmie – ta je zodpovědná za 85 až 90 procent všech úmrtí. To jsou ta náhlá úmrtí na hřišti, kdy někdo odehraje balon, spadne a už mu nikdo nepomůže.

Takže v takových případech je sport zcela nepřípustný?
Je to na zákaz vrcholového sportu, který v podobných případech významným způsobem ohrožuje život. Ale rekreační sport v rozumné míře se provozovat může.

Dá se nějak specifikovat pojem „rozumný rekreační sport“?
Obecně se to nedá kvantifikovat, musí se individuálně hovořit s tím člověkem.

Ještě bych se vrátil ke sportovním lékařům, ke kterým chodí dost sportovců. Proč jsou tato vyšetření ohledně srdce nedostačující?
Pokud půjdete na prohlídku ke sportovnímu lékaři, tak je to určitě dobře. Udělají vám zátěžový test, což ničemu neuškodí. Ale na detekci srdečních chorob to nemá vůbec žádný vliv. Elektrokardiograf (EKG) spolu s ultrazvukem srdce vám ukáže, jestli máte nějakou patologii nebo ne. Těch poruch může být spousta. Máme třeba jednoho fotbalistu, kterému jsme regulérně podrobným vyšetřením zachránili život.

Povídejte.
Mladý kluk, co měl v anamnéze, že jeho otec i teta se strýcem zemřeli mezi 40. a 50. rokem náhlou smrtí. Do ordinace přišel zdravý, štíhlý mladík, prototyp fotbalového útočníka, kterým také byl. Vyšetřili jsme ho a nebylo na něm nic zvláštního. První EKG normální, ultrazvuk normální. Udělali jsem zátěžový test (ergometrie) a ten dopadl excelentně. Ale kvůli té anamnéze v rodině jsme mu dali EKG holter, který ambulantně monitoruje křivku EKG 24 hodin. Přístroj zachytil arytmii, která se sama spustí, ale i sama ukončí, čemuž se říká nesetrvalá komorová tachykardie. Měli jsme podezření na takzvaný Brugadův syndrom, takže jsme ho poslali na specializované vyšetření do Nemocnice Na Homolce. Tam mu udělali test, při kterém se mu spustila komorová fibrilace. Když vás to postihne v životě, nemáte bez okamžité lékařské pomoci šanci přežít. Podstoupil implantaci defibrilátoru, což se mu sice nelíbilo, ale v průběhu následujícího roku mu přístroj zachránil život.

To už víte?
Ano, komorová fibrilace, kterou jsme vyprovokovali během katetrizace, se poté objevila spontánně. Fotbal již nehrál, to jsme mu zakázali. Arytmie se objevila při běžných činnostech. Nejprve v létě, kdy ve vedru opravoval střechu, a poté ještě jednou během zimy. Kdyby neměl defibrilátor, neměl by vůbec šanci přežít. Tenhle příklad ale dokumentuje, že „zcela zdravý“ člověk s excelentním výsledkem zátěžového testu by bez komplexního vyšetření byl dnes jistě mrtvý. Nic proti sportovním doktorům, svou práci určitě umějí, ale když vás bolí zuby, tak taky nejdete na kožní. Kardiovaskulární prevence je něco jiného než sportovní vyšetření. To si ale lidé často neuvědomují.

Je dnes vaše technika tak dokonalá, že vám nemůže uniknout žádná skrytá vada srdce?
Dnes jsme schopní odhalit v podstatě úplně všechno. Jsou ale také onemocnění, která potřebují, aby doktor o možnosti tohoto problému věděl, a tudíž o něm také uvažoval. Jsou patologie, jež jsou těžko odhalitelné, ale když je podezření, tak komplexní přístup zkušeného kardiologa by je neměl přehlédnout.

Jen se musí něco stát, aby lidé podobné prohlídky neodkládali, že?
Bohužel... V momentě, kdy člověk začne uvažovat o systematickém sportu, tak i když má subjektivně dojem, že je zdravý, měl by se nechat vyšetřit. Platí to pro všechny věkové kategorie. Jak jsme starší, tím choroby přibývají. Pokud někdo nesportoval a chce začít v padesáti letech, měl by se nechat vyšetřit, jestli si tu zátěž může dovolit. A pokud ano, tak na jaké úrovni.

Je možné, že se při sportování může srdce zničit i bez vrozeného problému?
Pokud ho budete významně přetěžovat, tak ano. Říkáme tomu sportovní srdce. Je adaptované na velkou zátěž, kvůli tomu je trochu nenormální. Typický příklad jsou cyklisté či veslaři. To jsou sporty, kdy srdce pracuje s velkým minutovým objemem a dlouhodobě v anaerobním pásmu – organismus „jede na kyslíkový dluh“ . Srdce těchto sportovců musí přečerpat obrovské množství krve, na to se srdce musí adaptovat. Pokud by přišel na vyšetření cyklista a lékař by nevěděl, že dělá tenhle sport, řekl by si po natočení EKG, že trpí dilatační kardiomyopatií, což je onemocnění srdce velmi často ne zcela jasného původu, vedoucí k roztažení srdce a ztrátě jeho výkonnosti.

Může srdce poškodit i fotbal?
Během fotbalového zápasu špičkoví hráči naběhají mezi osmi až třinácti kilometry. V amatérských soutěžích to bude méně. A to zase není tak obrovská zátěž jako právě u těch cyklistů. U fotbalu je riziko výrazně menší. Ale obecně platí, a to je paradoxní a logické zároveň, že sport zvyšuje riziko náhlé smrti asi 2,5násobně a u starších jedinců až desetinásobně. Když k tomu připočteme, že sportovci jsou odmala drilovaní, jsou zvyklí si odpírat a přemáhat se, tak v rámci toho varovné signály jednoduše ignorují. Když začnou mít varovné signály, považují to za známku netrénovanosti, nebo naopak přetrénovanosti a problém je na světě.

Jaké jsou ty varovné signály?
Člověk si všimne, že není tak výkonný, jako byl dřív. Najednou to nejde – s poklesem výkonnosti přichází i zadýchávání a pomalejší regenerace. Jenže dost sportovců to bere tak, že ještě musejí přidat. A to je chyba.

Ve fotbale se míč často zpracovává hrudí, běžné jsou i údery loktem či nastřelení balonu prudce do hrudníku. Ohrožuje tohle všechno nějak srdce?
Asi před dvaceti lety k nám přišel karatista – měl abnormální EKG, poruchu hybnosti levé srdeční komory na ultrazvuku a na koronární, česky věnčité tepně, která zásobuje srdce krví, měl malé zúžení, což by v jeho věku vůbec nemělo být. Neměl v rodině anamnézu, která by naznačovala nějakou patologii. Pak si vzpomněl, že při tréninku dostal kop do hrudníku, při němž pravděpodobně došlo k traumatu cévy. V podstatě prodělal drobný infarkt. U kontaktních sportů se to může stát, ale je to extrémně vzácné. V další praxi jsem se s něčím podobným už nesetkal. U fotbalu se to teoreticky také může stát při úderu loktem, ale je to raritní.

Mluvili jsme o tom, že při velké a přehnané námaze se může zdravé srdce poškodit. Jak ho naopak udržet v ideální kondici?
To, co jsme si doposud řekli, sport nijak nediskriminuje. Naopak! Tady to rozdělme na amatérský a vrcholový sport, který v dnešní podobě „sportovních gladiátorů“ nemá se zdravím moc společného. Ale když člověk dělá v rozumné míře amatérský sport, má před vrstevníky, kteří nesportují, kardiovaskulární náskok. Je to velmi dobře vidět u nás v ambulanci. Moje generace padesátníků do čtyřiceti let ještě čerpala z dětství, které bylo díky mnoha faktorům více aktivní. Mezi čtyřiceti a padesáti lety je taková šedá zóna, od padesátky výš dobře rozlišíte sportovce od nesportovce. A když vezmu extrém: sportovci versus nesportovci a navíc kuřáci. Od padesátky vidíte, že jsou dva lidé sice kalendářně stejně staří, ale biologicky je mezi nimi velký rozdíl. Dělat sport nepochybně (důrazně) ano, nepochybně (opět důrazně), ale jde o tu míru. Sportovat by se rozhodně mělo, ale proto, aby se zlepšilo vaše kardiovaskulární zdraví. Ne aby vás to zabilo.

Tady je asi dobré zkombinovat vyšetření u kardiologa právě se sportovním lékařem, ne?
Ano, to také doporučuji. Sportovní lékař vám určí tu tréninkovou míru, v níž byste se měli pohybovat, v tomhle jsou zase sportovní doktoři naprosto nezastupitelní.

Kdy mohou nastat zásadní problémy se srdcem? Je to už u dětí?
Do zhruba 12 let jsou děti velmi dobře monitorovány pediatry, vyšetřovat je v šesti nebo sedmi letech tak, jak se o tom bavíme, v podstatě nemá smysl. Ale zhruba od těch dvanácti let už trénují poměrně dost a jejich tělo to dokáže dobře tolerovat. V této době začíná být sport docela náročný a děti zrovna trochu vypadnou z evidence, už ke svým pediatrům tolik nechodí. Právě proto má v tomto období význam je vyšetřovat.

Dá se říct, že je fotbal pro srdce poměrně optimální sport, když vynecháme patologické problémy?
Za mě určitě ano.

A umíte si z pozice kardiologa vysvětlit nedávný kolaps bývalého brankáře Pavla Srníčka při rekreačním běhu, po němž zemřel?
To se dostáváme do pásma absolutní spekulace, což bych nechtěl. Odhlédněme od tohoto konkrétního příkladu. Obecně se můžeme ptát: Co se může stát někomu, kdo prošel špičkovými kluby a měl špičkový zdravotní servis? Takový člověk může mít nějakou srdeční patologii, o níž jsme již mluvili a kterou jeho tělo dosud dobře tolerovalo. Nebo může mít předčasnou aterosklerotickou nemoc a sport s pravidelným tréninkem odsouval riziko do pozdějšího věku – čili jinými slovy: bez sportu by se choroba manifestovala dříve. Další příčinou může být zánět srdečního svalu čili myokarditida a náhlá smrt může být jejím následkem. A tím se dostáváme zpátky k osobnosti sportovce: je zvyklý si odříkat, být na sebe nesmírně tvrdý, podceňuje varovné signály nebo jim nedává význam, který ty signály mají. Dám vám příklad. V sobotu se hraje důležité kvalifikační utkání a v úterý vystoupí trenér, že klíčový záložník týmu je nachlazený a má horečky. Doktoři ale říkají, že udělají všechno, aby v sobotu nastoupil. A on nastoupí. Neléčená chřipka trvá týden, léčená sedm dní. Chápete to? Je to úplný nesmysl, aby hrál. Tento moment může vést právě k zánětu srdečního svalu. U myokarditid to většinou bývá tak, že člověk prodělá či v horším případě přechodí „banální“ nachlazení a výsledkem může být poškození srdečního svalu.

Takže když mi lékařka v dětství po nemoci psala, že bych neměl týden cvičit a já to nebral vážně, dělal jsem chybu?
To od té doktorky nebylo správně, to bylo výborně! Tělo se i po běžném nachlazení potřebuje dostat do původní formy, rekonvalescence je potřebná.

Profesionální kluby si pořizují na stadiony defibrilátory. Je podle vás něco podobného možné i na amatérské úrovni?
Oklikou jsme se dostali k financování sportu. Kluby nemají dostatečné rozpočty na to, aby svým členům platily zdravotní prohlídky, chtějí jen potvrzení, že mohou sportovat. To vám může vystavit klidně známý doktor, který vás jen zběžně prohlédne. Je to kvantitativní, nikoliv kvalitativní opatření. Zdravotní pojišťovny tato vyšetření neplatí, kluby na to nemají peníze a ti kluci si to chtějí hlavně nějak zajistit, aby mohli hrát. V USA na stadionech defibrilátory mají. Model pro laiky stojí necelých 40 tisíc korun. Když si vezmete, kolik lidí v areálu běžného fotbalového klubu v Česku o víkendu hraje zápasy, tak to nejsou zase tak velké peníze. Myslím, že je to investice, která se vyplatí.

Zvládl by v případě potřeby laik takový defibrilátor použít?
Jsou dělané tak, že resuscitujícího navádí hlasový záznam, nic složitého. Jsou to situace, které mohou zachránit život. Když lidé umírají na arytmii, je potřeba, aby výboj z toho přístroje přišel co nejdřív. To je třeba známý případ hokejisty Jiřího Fischera, jemuž se to stalo na střídačce při zápase. Naštěstí tam měli vedle zkušeného lékaře i defibrilátor. Kdyby se mu to stalo jinde, neměl by šanci. Ale i samotný defibrilátor obsluhovaný laikem podle návodu má význam.

Pečují dnes lidé o svá srdce lépe než před lety?
Určitě ano, někdy bych řekl, že až zbytečně hystericky. Je to dané tím, že moderní člověk je internetový člověk. A internet snese víc než papír. (usmívá se)

Zaujala mě informace z vašich internetových stránek, že jsou muži ohledně rizika náhlé smrti při sportu ohroženější než ženy. Proč?
Je to emocemi ve sportu. Muži jsou hodně soutěživí, vítězství v nedůležitém utkání je pro ně skoro alfou a omegou života. Emoce jim zvyšují tepovou frekvenci a snižují fibrilační práh, takže možnost fibrilace srdce je daleko vyšší.

JAK VYPADÁ VYŠETŘENÍ?
„Sportovci se u nás zdrží asi půl hodiny. Nejdřív vyplní dotazník zaměřený na kardiovaskulární nemoci a rodinná rizika, sestra jim natočí EKG a nakonec se udělá ultrazvuk srdce,“ popisuje Krupička. „Za vyšetření se účtuje tisíc korun, ale díky grantu od pražského magistrátu nestojí mládežnické fotbalisty z pražských klubů nic.“

POHLED PRAŽSKÉHO FOTBALOVÉHO SVAZU
Tyto zdravotní prohlídky, kvůli kterým vznikl projekt „Hraj zdravý“, jsou v rámci České republiky jedinečnou záležitostí. Velmi si vážíme podpory pražského magistrátu – jen díky tomu je možné zrealizovat prohlídky v takovém množství a rozsahu. Dnes již naprostá většina pražských fotbalových klubů nastavila systém, jak prohlídky realizovat, a tak pomáhat v rozvoji mládeže, kde největší roli hraje především zdraví sportovců. Příklady ze světa nám ukazují, jak jsou prohlídky důležité. Mnoho případů však mohlo skončit dobře - být včasné diagnostiky a rozpoznání nemoci. Každý zachráněný život je cenný. Pražské kluby a rodiče vyšetření nic nestojí, proto věříme, že se budou i nadále do prohlídek zapojovat. Snahou vedení Pražského fotbalového svazu je i nadále ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy pokračovat a pro zdraví dětí a mládeže udělat maximum!


Pozn.: Za dva roky fungování bylo na prohlídky ze zdrojů Magistrátu hlavního města Prahy vynaloženo více než 14,5 milionu korun. Do roku 2016 se s prohlídkami nadále počítá.

Radim Trusina

Rozhovor vyšel v únorovém čísle časopisu Pražský fotbalový speciál, jehož si v kompletní verzi, stejně jako všechna předchozí vydání, můžete stáhnout ZDE