Krejča se vrátil s Hostivaří do Královic, kde je legendou. Chtěl vyhrát, motivaci do kabiny ale nevypsal

Ať chcete nebo nechcete, pořád jste jedna z ikon královického klubu. S jakými pocity jste se tam vracel?
Já Královicím samozřejmě pořád fandím a musím říct, že to nejprve nebyl úplně příjemný pocit, že proti nim budu hrát. Protože ten klub mám po těch letech pořád v srdci. A s klidným svědomím říkám, že když jsem kývl Pavlu Gregorovi a šel hrát za Hostivař, vážně mě nenapadlo, že bych si mohl proti Královicím zahrát. Šel jsem o soutěž níž. Ale dopadlo to takhle.

V Královicích to pro vás nemělo šťastný konec, přišlo vážné zranění. Vypadalo to na konec kariéry a vy jste zpátky na hřišti...
Moc mě mrzelo, že to tam skončilo právě takhle a je pravda, že to možná vypadalo na fotbalový konec. Dva roky jsem nehrál a najednou se ozval trenér Pavel Gregor, zda bych mu nešel pomoci do SK Hostivař a já kývl.

Když jste se v Královicích objevil jako soupeř, neslyšel jste hlášky typu: Měl jsi jít k nám.
Samozřejmě jsem něco zaslechl, ale bylo to fajn, nikdo se na mě nezlobil. Fanoušci mě tam měli rádi, takže i teď mi dali najevo podporu. Nikdo nebručel ve smyslu, hele on jde teď proti nám. Bylo znát, že mi přejí.

Byla nějaká hecovačka z vaší strany?
Za normálních okolností by třeba něco možná bylo. Ale tohle bylo pro mě fakt speciální. Viděl jsem spoustu známých. Královice se hodně proměnily, smekám před panem Janouškem. Klub se zvedl z popela, přišli tam teď zkušení hráči, co kopali daleko výš. Pro mě jsou Královice jedním z favoritů soutěže. Určitě mají s kluky s ligovými zkušenostmi přeborové ambice. My jsme nováčkem, takže máme respekt a hecovačky nebyly na místě. My hlavně nechceme v soutěži udělat ostudu.

Tak něco podobného nehrozí, jste ve špičce tabulky, neprohráli jste.
Jsme nahoře, což je obrovská zásluha trenéra Pavla Gregora, který tomu dal jasná pravidla a systém. Nikdy v životě jsem nehrál v organizovanějším týmu.

V Královicích pořád nastupuje váš kamarád Jakub Pospíšil. Je hrajícím trenérem, říkal, že už nebude tolik hrát. A pořád je v základu...
Kuba prostě musí pořád hrát. My se hodně bavíme i mimo hřiště, jsme kamarádi. On je podobný somatotyp jako já, udržuje se, je dobře, že se mu daří. Pořád má týmu co dát. Popřáli jsme si před zápasem hodně štěstí, na hřišti jsme se potkávali hlavně při standardkách.

Skončilo to nerozhodně 0:0, zase jste nedostali gól. Ale je to první ztráta, mrzí?
Není to špatné, ale vždycky chcete vyhrát. Ale určitě to nepřekročilo nějaké meze. Co se týče výsledku, záleží, jakou optikou se na něj díváte. Když to vezmu tak, že my jsme nováček s mnoha mladými hráči a jedeme do Královic, které mají zkušené borce a jsou favoritem, tak je to pro nás výsledek snů. Na druhou stranu zase není náhoda, že se nám takhle daří. Jsme vážně úžasně organizovaní, každý ví, jakou má roli, je to neskutečná práce trenéra. Naši mladí kluci se ale teprve učí hrát tyhle těžké zápasy. Byl to pro nás bod z venku, je to pro nás zisk, i když jsme nevyhráli. A to, že jsme zatím nedostali gól, to je neuvěřitelné.

Nechce se mi věřit, že by to ale byl z hostivařské strany jen zaparkovaný autobus a obrana. Nebo ano?
Chvilkami tam ten zaparkovaný autobus byl. Královice doma dokážou vyvinout tlak na soupeře a zmáčknout ho. My jsme chtěli hrozit z brejků. Z té defenzivy jsme u tak kvalitního soupeře prostě vycházet museli.

Kdo měl k výhře blíž? Měl jste nějakou šanci, nebo váš kamarád Jakub Pospíšil? 
Co se týče mě, tak maximálně mohlo přijít něco ze standardek. Jamie (Pospíšil) měl jednu stoprocentní šanci hlavou, přišlo to ve chvíli, kdy zápas gradoval. Kdyby tohle měl v první půli, tak by Kuba dal určitě gól.

Vypsali jste s trenérem Gregorem, který v Královicích také trénoval, nějakou motivaci do kabiny za výhru?
Ne, ne. Přišlo nám to trochu troufalé, z naší strany je tam hlavně pokora. Ten bod bereme jako velké plus. Jsme nováčkem v šesté lize, všichni samozřejmě chtěli vyhrát, je tam ale před soutěží velký respekt.

Nejste z jedné strany trochu rád, že to byla remíza a nikdo neprohrál, když jsou Královice vaše srdcovka?
Tak já chci vyhrát každý zápas. Ale řeknu to tak, že když už měla přijít nějaká ztráta bodů, tak kde jinde než v Královicích.

Mluvíte o Královicích jako o favoritovi soutěže, Hostivař je ale v tabulce výš...
Kouká se na to tedy hezky a nemám představu, jak by to mohlo vypadat ještě lépe... Postoupili jsme, je tam pokora, respekt, ale taky vím, že v těch mladých klucích je potenciál, mají chuť pracovat, zlepšovat se. Když je dál povede Pavel Gregor, určitě je tam potenciál se výhledově někdy do přeboru posunout. Postoupili jsme z B třídy, asi se čekalo, že na tom budeme hůř, ale zatím se daří. Třeba v tempu té soutěže určitě není nějaký drakonický rozdíl, samozřejmě tam najdete lepší fotbalisty. Jak jsem ale říkal, je to zásluha Pavla Gregora, ten nás skvěle takticky připraví. Každý ví, kde má v které chvíli být, co má na hřišti dělat. Kluci to plní a jsme úspěšní. Skóre 12:0 mluví za všechno.

Trenér umí být přísný, ale týmu se daří, koho by nebavilo vyhrávat, co?
Je pravda, že je tam nulová tolerance, ale jsme úspěšní. Přiznejme si, že Hostivař byla před jeho příchodem zvyklá více prohrávat než vyhrávat. Jsem vítězný typ, takže si to užívám.

Jste v Hostivaři a hrajete stabilně, jak těžké to je být připravený?
Na tréninku je čtyřiadvacet lidí, mladí kluci makají, nikdo nic nevypustí. Strašně si to tam užívám. To staré zranění mě nijak nelimituje, ale samozřejmě vím, že tělo je náchylnější ke zraněním, takže se o sebe starám. Vím, co tělo potřebuje. Dva roky jsem nehrál fotbal a vážně se mi ani nesnilo, že si to všechno takhle po návratu užiju a bude se takhle vyhrávat.

Jste jako nováček v popředí tabulky, nepřijde útok na další postup?
Řeknu to takhle: Kdyby se tým povedlo doplnit na dvou postech, tak si myslím, že by se klidně o postup mohlo hrát. My se těmi myšlenkami nezabýváme, jsme v soutěži noví, koukáme v tabulce pod sebe, soupeři nás tolik neznají. Ale je pravda, že fotbal píše krásné příběhy, jako třeba v Anglii před lety Leicester. Byl první a řešilo se, kdy už spadne z hrušky. Řešila se tehdy vlastně jen otázka, kdy jim dojde dech a nakonec z toho byla senzace Premier League.

Na závěr se musím ještě zeptat na trenéra Martina Hyského, kterého jste zažil v Královicích a on to dotáhl trenérsky až do ligy a dokonce až do Plzně. Co na jeho kariéru říkáte?
My všichni, co jsme Martina zažili, na něj nedáme dopustit. A vadí mi negativní věci, co se o něm píšou. Je to stoprocentní profík a nemůžu proti němu říct ani slovo. Zažil jsem pod jeho vedením nejkrásnější časy a dál jsme kamarádi. Byl vždycky na maximum připravený, do nejmenšího detailu řešil třeba i skladbu tréninku. On byl v Královicích jako hrající trenér, pak už jen jako hráč a bylo krásné sledovat, dá se říct z první řady, jak se trenérsky posouvá. Byli jsme sice v amatérském fotbale, ale on mi vždycky říkal, já to budu dělat stejně, když budu v Královicích nebo v Bayernu.

Zjevně mu fandíte, co říkáte na jeho cestu?
Bylo vidět, jak se posouvá a roste. Měl úspěch u mládeže Slavie, dařilo se mu ve Vlašimi, pak v Karvíné, až se dostal do Plzně. Viktorka je svým způsobem specifický klub. Není to tam jednoduché. I když tam Martin předčasně skončil, určitě to není špatný trenér a myslím si, že nebude dlouho trvat a zase ho uvidíme v první lize.

Reference z Plzně o něm mluvily jako o stoprocentním profesionálovi, prý mu ale chyběl trochu lidštější přístup, když neuhnul ze svých pozic a požadavků ani o píď, což ho nakonec dohnalo.
S tou profesionalitou to podepisuji, on je přísný i na sebe a dodneška se traduje, že když v královické kabině sundal triko, měl nejvypracovanější tělo ze všech hráčů. Ale určitě to není nějaký suchar a asketa. Když vycítil, že je to na místě, tak si dal s námi i pivo a držel partu. Moc mu přeju, ať se mu dál daří.