Stogólová meta padla, střešovický bombarďák Alba úřadoval na hřišti nováčka

Vypadáte spokojeně. Ulevilo se vám, že jste na stovku dosáhl?
Konečně jsem si to splnil, takže se můžu věnovat rodině.

Jak těžká byla v tom vedru odehraná hodina na hřišti Pragy?
Velice těžká, protože se vracím zase po zranění, které mě dostihlo na konci sezony. Měl jsem recidivu, takže jsem dostal silnější prášky. Chodím vlastně každý měsíc ještě na doléčení. Vždycky si nechávám dát injekci, abych to úplně zahojil a aby se mi to nevracelo. Je to limitující. Do toho byly ještě nějaké problémy s achilovkami, takže se to umocnilo. Zlobí mě to fakt pořád.

Od fanoušků ale byla slyšet chvála na vaši adresu.
To nic nemění na tom, že ta hodina byla těžká až moc. Je to tím, že jsem v podstatě neabsolvoval přípravu. S kluky jsem byl nějakých deset dní. Dva týdny jsem byl úplně mimo, léčil jsem se a s týmem jsem byl v kontaktu jen přes zprávy. Je moc těžké se k tomu teď vrátit a naskočit do toho. Kluci mi tam ale hodně pomohli zezadu, běhali za mě.

Chvílemi jste se ale na hřišti zlobil. Viděl jsem dobře?
Já jsem na sebe hodně kritický. Očekávám od sebe úplně jiné výkony, než se tam takhle po zranění plahočit. Tohle mi nedělá dobře. Ale to asi nikomu. Každý to má v hlavě, když je nějak limitovaný. Člověk by se měl v hlavě nastavit, jako když je zdravý.

Řeknu to znovu. Fanoušci o vás mluvili jako o hráči, na kterého je radost se dívat. Nakonec jste se prosadil z penalty.
No, ta penaltička...

Možná jste mohli kopat ještě jednu penaltu.
Ano, já si myslím, že byla. Samozřejmě bych na ni šel.|

O poločase jste si něco říkal s trenérem Havlíkem, vaším fotbalovým tátou. Co jste řešili, jestli to není tajné?
Já jsem mu říkal, že chci hlavně jenom patnáct minut. Že už jsem zavařený a mám toho dost. A pak jsem vyhlížel přítelkyni s dcerou a se synem, takže jsem je chtěl pozdravit. Říkal mi, ať tohle vůbec neřeším, že se teď máme soustředit na fotbal, ale já už asi cítím, že mám priority někde jinde.

Mezi vámi to ladí dlouhodobě na všech frontách, že? On o vás mluví vždycky moc hezky.
Richarda mám velice rád, je to můj fotbalový táta. Vždycky ho budu mít fotbalově rád, je to prostě můj druhý táta. Ten první mě k fotbalu přivedl. Na pana Richarda nikdy nedám dopustit. Nikdy, nikdy, nikdy. Víme, že mezi sebou si můžeme udělat jakoukoliv srandu a vždycky se pochopíme. Vždycky je to hezky pochopené.

Přebor jste začali na hřišti nováčka remízou 2:2. Nastoupil proti vám bývalý reprezentant Libor Kozák, Dagmar Pecková zazpívala hymnu a vy jste pak dal stou branku v dresu Střešovic.
Je to hezké, byť to měli takhle malinkaté. Takové skromnější. Čekal jsem větší návštěvu. Mají v sestavě šikovné kluky, vzadu jsou docela sehraní. Nahoře byl Birma, pod ním Kozák. Byla tam nováčkovská euforie. Uvidíme, jak se s tím popasují. Doufám, že my nebudeme v tabulce pod nimi.

Jaro jste neměli úplně optimální, jak se na to zpětně díváte?
My ta jara máme slabší. Podzim je pro nás lepší, asi jsme vždycky nějak naběhaní, ale na jaře už je to takové… Teď by to nemuselo být, protože jsme docela dost omladili. Kádrově jsme tady druzí nejstarší. Mládí to lépe ustojí, vydrží zimní přípravu a budeme zase v topu a budeme rozdávat fotbalovou radost. Protože zatím po fotbalové stránce, co se týče koukatelnosti, toho moc není. Ale zápasovou vyhraností se do toho dostaneme. Zápas je nejlepší trénink.

Vystřídal jste za stavu 1:1, berete remízu 2:2? 
Ano, za mě určitě. Pokud bychom vyhráli, byl bych o to šťastnější. Pokud bychom prohráli, byl bych nasr.... Ale je to první zápas, sezona je dlouhá. Myslím si, že ať se děje cokoliv, hlavně z toho musíme mít dobrý pocit.

Dáte si za odměnu pivo za ten stý gól?
Už jdu na něj, jdu na něj. Odměna bude. (směje se) A pak dám zase něco do kasy.

Neměl byste dostat něco za odměnu vy, za sto gólů?
Oni mě za to ještě obírají. (směje se) Ale vážně, je to super. My si z toho děláme srandu.