Pohled do historie před 90 lety: Do ligy postoupily Viktoria Žižkov a Rusj Užhorod

Pád Viktorky do jisté míry zapříčinilo i nečekané úmrtí Karla Steinera (†39), v té době zřejmě nejlepšího hráče klubu. V pátek 20. dubna 1934 ještě trénoval, ale pak se mu udělalo nevolno a v bezvědomí byl převezen do Vinohradské nemocnice. Zemřel, aniž by se probral z kómatu, 29. dubna 1934.

Dva roky v divizi
Po dvouletém působení mezi divizionáři se červenobíle pruhovaní, jistě k radosti románového fandy Emana Habáska, na jaře 1936 do ligy zase vrátili.

Spolu s nimi postoupila řekněme exotika - nejlepší mužstvo Podkarpatské Rusi, jež byla tehdy součástí ČSR. Tedy Rusj Užhorod.

Promarněná postupová šance
Nejprve si zopakujme, že v divizi strávila Viktorka dvě sezóny. Nejprve sice v ročníku 1934/1935 vyhrála Středočeskou divizi „o parník“ - o 10 bodů před druhým Nuselským SK. Tvrdě ale Žižkovští narazili v kvalifikačním turnaji vítězů divizních skupin. Vzhledem k rozšíření 1. ligy z 10 na 12 mužstev postupovaly z kvalifikace čtyři týmy z pěti. Šance na postup byly tedy mimořádné. Ovšem tím pátým, posledním, kdo si vytáhl černého Petra, byla právě Viktorka.

Zklamala. Uhrála jen 5 bodů a zůstala v divizi.

Nahoru šly ČsŠK (dnešní Slovan) Bratislava, vítěz Slovensko-podkarpatskoruské divize, DSV Žatec (Saaz), vítěz samostatné Divize německého svazu v ČSR, Moravská Slavia Brno, vítěz Moravsko-slezské divize a mezi elitu se vrátil SK Náchod jako vítěz Divize českého venkova.

Úporný - a úspěšný - boj s Bohemians
O rok později, v divizní sezóně 1935/1936, musela Viktorka nejprve zdolat exligovou konkurenci v podobě sestoupivšího AFK Bohemians. Klokani samozřejmě mířili ihned zpět mezi elitu, ale chyba lávky… Nakonec souboj o právo účastnit se kvalifikačního turnaje vyhráli o dva body Žižkovští (nezapomínejme, že za vítězství se tehdy do tabulky připisovaly 2 body). Zklamaní Vršovičtí museli uznat prohru a čekat další rok.

Kvalifikací suverénně
To nejtěžší ovšem žižkovskou partu čekalo v kvalifikačním turnaji, o jehož ošidnosti se Viktorka přesvědčila rok předtím. Kdo na ni čekal?

Baťa Zlín, vítěz Moravsko-slezské divize, SC Šumperk (Mährisch Schönberg), vítěz samostatné Divize německého svazu v ČSR, SK Hradec Králové, vítěz Divize českého venkova, a už zmíněný Rusj Užhorod. Ten si účast v turnaji vybojoval prvenstvím ve Slovensko-podkarpatskoruské divizi, a to v konkurenci čtrnácti slovenských a tří podkarpatskoruských týmů. Ve finále porazil Užhorod Fiľakovo 3:2 a vybojoval si účast v kvalifikaci.

V ní ovšem tentokrát Viktorka nenechala nikoho na pochybách, že to s návratem do ligy myslí vážně. Kvalifikačním turnajem totiž projela suverénně, vyhrála ho se sedmi vítězstvími a jedinou porážkou - to jí vyneslo 14 bodů.

Na tomto místě připomeňme aspoň pár jmen hráčů, kteří zůstali žižkovským barvám věrni i po sestupu do divize a kteří je pak hájili i po návratu do ligy - brankář Benda a v poli Doležal, Toula, Mourek či Křišťál.

Velkým překvapením bylo ovšem druhé místo Užhorodu, ten vybojoval 10 bodů a postupoval spolu s Viktorkou. S něčím takovým se ve Zlíně, Šumperku ani v Hradci Králové patrně nepočítalo. Ovšem když připomeneme, že už rok předtím svedl Užhorod v divizi tuhý, vyrovnaný, byť nakonec neúspěšný boj o účast v kvalifikaci s ČsŠK Bratislava (3:1, 1:3, 0:2), bylo zjevné, že mužstvo svou kvalitu mít muselo.

Po roce žižkovská záchrana, užhorodský pád
V následující ligovém ročníku 1936/1937 se pak Viktoria Žižkov vcelku s přehledem zachránila. Vyhrála 6 utkání, v 8 remizovala (se Slavií i Spartou!) a 8 zápasů ztratila. Tedy - 20 bodů a 9. místo. Nejlepšími střelci žižkovských barev byli F. Křišťál se 6 a Nápravník s 5 brankami.

Zato Užhorod, kterému se začalo přezdívat Létající učitelé, protože jako vůbec první tým v historii naší ligy používal k dalekým cestám na utkání aeroplán a navíc řada hráčů vykonávala skutečně učitelskou profesi, se mezi elitou neudržel. Skončil předposlední se 3 výhrami, 2 remízami, 17 porážkami a 8 body. Liga byla přece jen nad síly týmu od řeky Uh.

Spolu s Užhorodem spadla do divize Moravská Slavia Brno. „Morenda“, jak se ve městě pod Špilberkem tomuto mužstvu říkalo, šla dolů s pouhými 3 bodíky. Vyhrála jediný mač, v jednom pak plichtila.

Malá senzace na Žižkově a gólman pro Slavii
S Viktorkou si tehdy v lize zopakoval Užhorod líté boje z kvalifikačního turnaje před rokem. Na domácím hřišti dostal těžkou nakládačku 0:5. Ale na Žižkově to Viktorce zcela nečekaně oplatil aspoň těsným, skoro senzačním vítězstvím 3:2. Po sestupu zpět do divize opustil Užhorod a vůbec Podkarpatskou Rus gólman Alexa Bokšay. Jak je dobře známo, vyhlédla si ho totiž mistrovská Slavia, které v domácím souboji statečně vzdoroval a zasloužil se mimořádným výkonem o čestnou prohru 0:2. V příštím ročníku 1937/1938 pak už Bokšay ve slávistické brance střídal legendárního Františka Pláničku, aby se posléze stal klubovým gólmanem číslo jedna.