Čtyřgólový střelec Třeboradic Macháček nechápal zkrat na půdě Podolí. Lepší je prohrát 0:5, řekl po bláznivé remíze
Bavíme se chvíli po zápase, co se vám honí hlavou?
Že je bod za remízu pro nás prostě málo. Moc jsme chtěli na Podolí vyhrát, mít radost, zařvat si, po tomhle průběhu je remíza špatným výsledkem. Podívejte se na tabulku, moc jsme potřebovali uhrát tři body.
Dlouho to vypadalo, že máte zápas pod kontrolou…
Až na úvod to tak bylo, až do 75. minuty, do té doby bylo všechno v pohodě. Vedli jsme 5:2, pak přišel neuvěřitelný zkrat.
A vy jste přišli o vedení o tři branky. Jak se to přihodilo?
Gól na 3:5 trefil hezky kamarád Filip Podobský. Horší to bylo u dalšího gólu, kterému podle mě předcházel jednoduchý balon, náš stoper ho nechal bohužel dvakrát spadnout, byla tam další nedohoda, zkrátka to byla školácká chyba, pořád nechápu, co se v té chvíli stalo.
Pořád jste ale vedli, až do páté minuty nastavení…
I rozhodčí nám říkal, že to je poslední akce zápasu. Byla tam taková spornější situace, domácí ale dostali šanci zahrávat roh, kdy šel do vápna i jejich brankář. Nakonec se dostali k zakončení, prošlo to chumlem těl a skončilo v síti. Byl to třetí gól z rohu, co jsme dostali v tomhle utkání.
To musel být šílený pocit, co?
Když jsme vedli pět dva a do konce chybělo asi dvacet minut, tak by mě ani nenapadlo, že v tom utkání nevyhrajeme, že bychom dostali za tu dobu tři góly. Zlomový byl asi ten čtvrtý gól Podolí, který padl po naší chybě. Taky jsem říkal, že je určitě lepší prohrát 0:5, než aby se stalo tohle. U toho prvního si řeknete, že je soupeř prostě lepší, ale tohle…
Vy sám jste se činil maximálně, dal jste čtyři branky. Mohlo jich být ještě více?
V prvním poločase tam byla situace, kdy to mohlo skončit v bráně. Ono mi to tam, stejně jako celému týmu, na jaře moc nepadalo. Já se vrátil po roce v cizině, abych klukům pomohl. A pak se stane tohle, kdy dáte čtyři góly a ani si neužijete radost.
Třeboradice jsou sice u dna tabulky, ale minimálně v posledních dvou zápasech to herně tak špatné nebylo. Byl to důvod, že jste před cestou do Podolí věřili ve výhru?
Přesně tak, sice jsme s Admirou B i s Kolovraty prohráli, ale odehráli jsme to slušně. Bohužel se nepovedlo udělat lepší výsledek. Z Podolí si sice vezeme remízu, ale je to málo. Naděje, že se zachráníme, je čím dál menší, jsme realisté.
Takže budete bojovat třeba o posun na předposlední místo, ale s padákem se pomalu smiřujete?
Zbývají čtyři kola do konce, víme, jak vypadá tabulka. Určitě bychom nechtěli skončit poslední. Jenže nezvládneme ani takový zápas a takové vedení jako v Podolí, kdy jsme byli drtivou většinu toho utkání ve vedení.
Říkal jste, že Filip Podobský je váš kamarád. Stihl jste s ním prohodit nějaké slovo, nebo bylo zklamání tak velké, že jste zmizel do šaten?
Neřekli jsme si ani slovo. Když budu upřímný, byl jsem vážně naštvanej a nebylo a není mi do řeči ani teď. Jsem obrovsky zklamaný. Bohužel se sestupu asi nevyhneme, konec soutěže budeme chtít odehrát v duchu těch povedenějších zápasů a udělat nějaké body, aby to na konci vypadalo aspoň trochu lépe.
Najdete aspoň nějakou útěchu nebo věc, co vám trochu zvedne náladu?
Ve fotbale asi ne, jsem sparťan, takže tam titul nepřišel ani po té kontumaci derby. Musím říct, že dobrý pocit mám aspoň ze své práce, kde se daří.