Survivor se nekoná. Opora Zličína má dobrodružství i tak dost. Na přebor trénuje i v Číně

Začněme od aktuální výhry nad Louny, výhra 5:2. Zličín, zdá se, pořád šlape.
Je samozřejmě fajn, když se daří a vyhrává se. Ale na druhou stranu bych to nepřeceňoval. Soupeři jsou v nějaké fázi přípravy, točí se sestavy a my víme, že třeba Louny měly nějaké hráče mimo kvůli viróze. Pochopitelně je příjemné udělat dobrý výsledek se soupeřem ze čtvrté ligy, což se nám povedlo i remízou 2:2 se Slaným. Pořád je to ale příprava, hlavní bude, jak nám to půjde v soutěži. Ale v těch dvou zmíněných zápasech určitě byly prvky, kterými se chceme prezentovat i v soutěži.

Na tu se chystáte. Jak moc ve 39 letech bolí zimní příprava?
Jak to říct... (směje se) Moc mi nechutná. Tělo je zhuntované. O mojí ortopedické anamnéze by mohl Tolkien napsat trilogii. Samozřejmě je příprava náročná.

Trenér nerad slevuje, ale vám zkušenějším občas připraví speciální program. Umělá tráva pro vaše kolena není dobrá…
V tomhle jsme na tom stejně s Ivanem Mertou. Všichni to bereme tak, že musíme být připravení, ale také musíme být fit na soutěž. Musíme být stoprocentní a říkám, že děláme, co nám práce a tělo dovolí. Já musím vědět, když jdu na hřiště, že jsem pro tým přínosem, že mu mám co dát, nechci si připadat, že jsem tam za zásluhy. Takže, když nějaký trénink vynecháme, neznamená to, že nemáme pohyb, jdeme třeba makat sami. Hlavně trenéři by nás nepřipravené na hřiště ani nepustili.

Asistent trenéra Machurka je známý tím, že v roli hráče byl běžecky neunavitelný. Je takový i jako trenér?
Já jsem s ním hrál ještě za Motorlet. Míval, nebo možná i teď má, troje plíce. Bylo to v době, kdy měl ještě dlouhé vlasy… On byl schopný jezdit od první do 115. minuty. Vnímá, že jsou v týmu starší kluci a my zase víme, že odmakat se to musí.

Zličín pořád mluví o nutném omlazení týmu. Člověk se podívá na střelce a svítí tam často jména starších hráčů...
My starší hrajeme, protože nás to pořád ještě baví. A až jednou skončím, tak mi rozhodně bude chybět fotbalová kabina. Samozřejmě jsme vzhledem k věku v určitých směrech asi náchylnější k nějakému zranění a máme určité limity související s věkem, ale furt makáme na tom, abychom měli týmu co dát. Jednou ta chvíle asi přijde, kdy dostanou místo nás prostor mladší. Už teď do sestavy naskakují a je fajn vidět, když se ti kluci posouvají a herně rostou. Třeba Matěj Ježek udělal za poslední dobu obrovský pokrok a myslím, že by si mohl zkusit vyšší soutěž. Je fajn mít možnost mladším hráčům něco předat a jejich progres pozorovat.

Co říkáte na spojení Zličín a čtvrtá liga?
Já osobně si to v mém případě teď asi nedokážu představit. (směje se) Ale nikdy neříkej nikdy. Vnímám, jak se na Zličíně pracuje, co se tam povedlo udělat. Co všechno dělá vedení, jak se klub snaží posouvat i z hlediska mládeže. Takže Zličínu by čtvrtá liga slušela, na druhou stranu nás nechci dostávat pod tlak. Je před námi ještě patnáct zápasů. Určitě budeme chtít dál vyhrávat.

Po Praze se povídá, že pro tuhle zkušenou partu Zličína je to možná poslední možnost vyhrát přebor.
Myslíte to tak, že končit se má na vrcholu? (usměje se) Na to by vám moji rodiče řekli, že už je to moje pátá nebo možná šestá poslední sezona… Pořád hraju dál, záleží na tom, jak se na hřišti cítím a jestli drží zdraví. Platí, že musím mít týmu co dát.

Stihl jste si v zimě odpočinout, případně jak dobíjíte baterky?
Mám náročnou práci, je tam hodně cestování, takže to mám někdy komplikované s tréninky. Když mám volno, tak samozřejmě trávím čas se svojí milovanou dcerkou. A co se týče přípravy, snažím se udržovat, pětkrát týdně jsem ve fitku. Sport mě hodně nabíjí.

Fanoušky kromě výsledků zaujala i jakási kampaň na zličínského Survivora, kdy měli fanoušci vybírat z několika hráčů - včetně vás - koho by do soutěže poslali. Musím říct, že i my jsme dostali tip, zda to opravdu není reálné. Ovšem byla to jen recese ZDE. Měl jste nějaké ohlasy?
V televizi Survivora nesleduji, ale tohle byla ze strany klubu docela povedená věc. Lidé na to reagovali. Konkrétně mně se nikdo neozval, ale jsou kluci, kterým známí gratulovali, kam se dostali. Nicméně je pravda, že třeba Matěj Havrila, když sundá tričko v kabině, tak vypadá, jak kdyby v té reality show byl, dva měsíce nejedl a dostal se do finále. 

Střihl byste si podobné dobrodružství?
Výzvy mám rád. Asi by to byla zábava, ale nemám na to čas.

Vy se při práci nacestujete dost?
Třeba před posledním podzimním mistrákem proti Aritmě B jsem byl deset dní v Číně. Stihl jsem jeden trénink a šel na zápas. Šel jsem do toho po hlavě. Jsem provozním a nákupním ředitelem v jedné firmě. Už teď vím, že i na jaře budu mít plno služebních cest, kdy budu pryč třeba pondělí až čtvrtek. Ale udržuju se i na cestách.

Takže bylo fitko třeba i v Číně?
Přesně tak. Ten, kdo říká, že je ta země zaostalá, tak tam asi nikdy nebyl a neví, o čem mluví. Hotelové fitko bylo na úrovni nejlepších fitek v Praze a kávu na hotelu vám třeba připravuje robot. Ale samozřejmě má Čína i svá specifika, v mnoha ohledech pro Evropany jsou úsměvná.

Co je náročnější, jednat s obchodními partnery, nebo hlídat útočníky v utkání?
V obou těch případech musíte být fér, být diplomatem a k tomu ještě být nesmlouvavý. Nesmíte na sobě nechat štípat dříví. Takový se snažím být při jednáních i na hřišti. Ve fotbale jsem si něco zažil, byl jsem v Dukle, vyzkoušel jsem si, jak chutná profesionální fotbal. Ale když mi tam končila smlouva a postupovalo se do první ligy, byl jsem po zranění, studoval jsem práva a rozhodl jsem se vydat jiným směrem. Samozřejmě, když jsem pak viděl kluky, se kterýma jsem byl ještě před pár měsíci v kabině, jak hrají v první lize, tak se člověku honí hlavou ledacos, ale byla to správná volba. Nemyslím si, že jsem byl nebo mohl být na takové úrovni, abych se fotbalem zabezpečil.

Od doby, co jste začínal, jste urazil kus cesty.
Já jsem s fotbalem ve Zličíně začínal, trénoval nás táta Ivana Merty, takže se známe 33 let. Tehdy s námi hráli Kuba Podaný a Lukáš Třešňák, kteří v první lize byli. S Ivanem se známe od základky, chodili jsme spolu i na gymnázium, víme o sobě všechno. A právě Ivan a moje začátky ve Zličíně byly důvodem, proč jsem se na stará kolena rozhodl do Zličína vrátit. Jemu se daří v práci jako programátorovi a o jeho střeleckých schopnostech na hřišti se netřeba bavit. Zkušených kluků je ve Zličíně hodně a plno z nich bude mými dobrými přáteli až do konce života.

Bude pro vás všechny hlavním dobrodružstvím jarní cesta pátou ligou?
Je jasné, že když jsme první, tak nám konkurence půjde po krku. Nahoře je béčko Aritmy, Vyšehrad, pro béčko Žižkova je postup něco jako povinnost, ale všem můžu slíbit, že my budeme chtít dál vyhrávat.

Po podzimu byla rozlučka na prvním místě tabulky hodně veselá, že?
To ano, ale kdyby to tak dopadlo i na jaře, tak by to bylo ještě lepší. I když máme starší kádr, tak jsme extrémně dobři i při slavení. (směje se) Fakt máme skvělou partu, které by tenhle úspěch opravdu slušel. Bylo by to skvělé pro nás, řekněme na sklonku kariéry, i pro ty mladé, které by to ještě víc nastartovalo.