Pohled do historie: Hráči pražských klubů v medailových utkáních reprezentace, 2. část

*OH 1964 - Tokio - 2. místo, vítězem se stalo Maďarsko

Finále: Maďarsko - ČSSR 2:1 (0:0), naše branka Brumovský.
Cesta ČSSR ke stříbrné medaili: 4:0 a 4:2 s Francií, 3:0 kont. a 3:0 kont. s Řeckem (zrušilo účast) v kvalifikaci. Na tokijském turnaji pak 6:1 nad Jižní Koreou, 5:1 nad SAR (krátkodobá federace Egypta a Sýrie), 1:0 nad Brazílií ve skupině, 4:0 nad Japonskem ve čtvrtfinále a 2:1 nad Německem v semifinále.

Do finálového utkání nastoupila ČSSR v sestavě: Schmucker - Urban, Weiss, Pičman - Vojta, Geleta - Brumovský, Mráz, Lichtnégl, Masný, Valošek. Prahu zastupovali dva dukláci - Ján Geleta a Jan Brumovský, dva sparťané - Josef Vojta a Ivan Mráz.

Maďaři tehdy patřili ke světové špičce a postavili mimořádně silný olympijský tým. Turnajem projeli bez ztráty bodu a v semifinále doslova rozstříleli tým SAR 6:0.

Ve finále jim k těsnému vítězství 2:1 pomohla nešťastná vlastní branka našeho Vojty… I tak považujeme stříbro z Tokia za jeden z velmi cenných úspěchů našeho fotbalu.


*ME 1976 - Jugoslávie - vítězství a 1. místo

Finále: NSR - ČSSR 2:2 (1:2) po prodloužení, kopy z pokutové značky 3:5, naše branky Švehlík, Dobiaš, proměněné kopy Masný, Nehoda, Panenka.
Cesta ČSSR ke zlaté medaili: 0:3 a 2:1 s Anglií, 5:0 a 1:1 s Portugalskem, 4:0 a 3:0 s Kyprem, 2:1 a 2:2 se Sovětským svazem ve čtvrtfinále, 3:1 po prodloužení s Nizozemskem. Finálovým soupeřem nám byl tým NSR. Ten v semifinále vyhrál 4:2 v prodloužení nad domácí Jugoslávií.

Do finálového utkání v Bělehradě nastoupila ČSSR v sestavě: Viktor - Pivarník, Jozef Čapkovič, Ondruš, Gögh, Panenka, Dobiaš, Móder, Masný, Švehlík, Nehoda. Dobiaše střídal František Veselý, Švehlíka Jurkemik. Prahu tedy zastupovali čtyři hráči. Dva dukláci - gólman Ivo Viktor a útočník Zdeněk Nehoda, jeden hráč Bohemians Antonín Panenka a střídající slávista František Veselý.

Budiž popravdě řečeno - tehdy byl „v laufu“ slovenský fotbal a notná většina vítězů kopala za kluby za řekou Moravou. Finále s NSR bylo vyrovnané a nám popřála paní Štěstěna, když v „penaltovém“ rozstřelu Höness přestřelil břevno nad Viktorovou hlavou. Tečku za mimořádným úspěchem československého fotbalu pak napsal Antonín Panenka svým vlastně drzým obloučkem z pokutové značky, který už navždy vstoupil nejen do našich dějin.


*ME 1980 - Itálie - 3. místo, vítězem se stala NSR

Utkání o 3. místo: Itálie - ČSSR 1:1 (0:0) po prodloužení, kopy z pokutové značky 8:9, naše branka Jurkemik, proměněné kopy Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik, Panenka, Gögh, Gajdůšek, Kozák, Barmoš.

Cesta ČSSR k bronzové medaili: 2:0 a 1:2 s Francií, 3:1 a 4:1 se Švédskem, 3:0 a 4:0 s Lucemburskem v kvalifikaci, 0:1 s NSR, 3:1 s Řeckem, 1:1 s Nizozemskem ve skupině.

Druhé místo ve skupině zajistilo ČSSR utkání o bronz hrané s domácí Itálií v Neapoli. Nastoupila do něj tato sestava: Netolička - Barmoš, Vojáček, Ondruš, Gögh - Kozák, Panenka, Jurkemik - Vízek, Nehoda, Masný. Vízka střídal Gajdůšek. Prahu tehdy zastupovali čtyři hráči a jeden střídající. Konkrétně - Jaroslav Netolička, Ladislav Vízek, Zdeněk Nehoda a Miroslav Gajdůšek z Dukly a legendární „klokan“ Antonín Panenka z vršovického Dolíčku.

Skóre otevřel životní bombou z dálky Jurkemik, Italové však vyrovnali na 1:1 a šlo se do prodloužení. To ale rozhodnutí nepřineslo, a tak přišly na řadu kopy z pokutové značky. Až do 9. série byli střelci obou týmů úspěšní. V ní nám zase popřála paní Štěstěna. Střelu Collovatiho, která prošla Netoličkovi pod tělem, stihl náš brankář ještě lapit tygřím skokem na lajně - celým objemem se za ni meruna nedostala. Barmoš pak poslal gólmana Zoffa ke druhé tyči a bronz byl náš!