Vzpomínka na Jana Horu: obrovská osobnost, co žila pro fotbal ve všech jeho podobách

Jan Hora byl léta činný v řadě pozic. Byl ligovým i mezinárodním rozhodčím, působil i ve funkcionářské sféře, byl i předsedou pravidlové komise a později členem pravidlové komise FAČR. Pracoval i pro Pražský fotbalový svaz, byl delegátem. Už jen výčet těchto pozic je důkazem, co Jan Hora pro fotbal znamenal, že?
Byl obrovskou osobností, jeho oborem nebyl jen fotbal, ale byl důležitou postavou českého futsalu. Co si troufnu říct je, že všude jel na sto procent, nic neošidil. Vysloužil si obrovský respekt, a to na všech frontách. Sport měl rád, je známé, že ještě v osmdesáti letech často urazil dvacet kilometrů na kole. Všechno přerušila až vážná nemoc.

Zesnulého Jana Horu jste dobře znal, jaký byl jako člověk?
Kdybych ho měl charakterizovat, tak bych řekl, že byl tichý, rozvážný, klidný člověk, který si ale uměl užívat života. Znal jsem ho od roku 1983, což je třiačtyřicet let. Příhod a společných zážitků mám opravdu spoustu. Pro fotbal ve všech jeho podobách žil.

Byl úspěšný vlastně na všech frontách, ale hodně znamenal i pro pražský fotbal. Byl jeho skvělým reprezentantem, že?
To je pravda, když byl jako rozhodčí v lize, tak v té době měla Praha jedno z největších zastoupení mezi rozhodčími na té nejvyšší úrovní. Dá se říct, že to byl v tomhle směru zlatý věk.

Zkuste dát nějakou příhodu k dobru?
Vzpomínám si třeba na to, když chodil na posudky rozhodčích. On jim fandil, když ale přišel, hned se zeptal, kolik máme pravidel fotbalu. A řadu z nich tím nachytal. Takže on přišel na posudek a stihl je u toho i přezkoušet z pravidel. Ale nebylo to o tom, že by si chtěl něco dokazovat. Když po utkání s rozhodčími dělal rozbor utkání, dával jim cenné rady.

Takže ani nikdo nemohl být naštvaný, že?
Jak jsem vše vnímal, tak ho všichni brali. Za mě nebyl mezi rozhodčími nikdo, kdo by proti němu něco měl. Všichni ho vážně respektovali.

Vše asi potvrzuje i počet lidí, kteří se s ním přišli v lednu naposledy rozloučit.
Přesně tak. Přesný počet samozřejmě neznám, ale já bych řekl, že tam bylo přes dvě stovky lidí. Rozloučení bylo v Malé obřadní síni ve Strašnicích a lidé tam i stáli. To všechno byl jasný důkaz, co Jan Hora znamenal. A co bych chtěl zdůraznit, rozloučit s ním se přišla i celá řada mladých rozhodčích.

Bývá pravidlem, že se následně chodí po obřadu na zesnulého zavzpomínat. Došlo i na uctění památky tímto způsobem?
To víte, že ano. A nezůstalo u jednoho vzpomínání. Vím, že na Honzu Horu vzpomínali zástupci futsalu, na jiném místě se sešli fotbaloví funkcionáři a na třetím pak fotbaloví rozhodčí. Byla to vážně obrovská osobnost, která neměla problém pomoci.


Jaký byl Jan Hora očima oslovených klubových funkcionářů

Daniel Vott, sportovní ředitel Přední Kopaniny
„Bolí to, že odcházejí do fotbalového nebe takoví lidé. Vždy, když jsem potřeboval něco vysvětlit, na něco se zeptat, tak byl ochotný a vstřícný. Vždycky poradil, na nikoho se nepovyšoval. Byla to osobnost.“

Jiří Jindra, sportovní ředitel Újezdu Praha 4
„Znal jsem ho odmalička. Byl to profesionál ve všech směrech. Byl obrovskou personou, do fotbalového nebe odešel Pan Někdo. A myslím to samozřejmě v dobrém.“