Modřany s rekordmanem na lavičce poprvé padly. Legendární sparťan lituje hlavně letního sestupu a fandí Strakovi

Poprvé v sezoně jste prohráli, přesto Modřany vedou tabulku o pět bodů právě před Čakovicemi. Vrátila se do klubu radost, že se znovu vyhrává?
Začalo se vyhrávat, ale stojím si za tím, že jednoduché to pro nás ani v B třídě není. Některá utkání jsme rozhodli až v závěrečných minutách. Ty zápasy jsou mnohdy vyrovnané a my jsme to tam prostě dotlačili. Samozřejmě je příjemné, když se výsledkově daří.

Malinko odbočím, nemrzí vás, že jste sestoupili, když vidíte, jaké příděly inkasují v šesté lize Uhelné sklady? Ty prohrály i 0:30…
Dělali jsme maximum, abychom se udrželi, ale nakonec to nevyšlo. Samozřejmě, že mě to napadne, když ty šílené výsledky Uhelných skladů vidím, že jsme mohli být ve vyšší soutěži my. Nedá se nic dělat, dopadlo to takhle.

Rozhovor přichází zrovna po první porážce. Jak to, že jste v Čakovicích dostali čtyři branky?
Tam se nám to nepovedlo směrem dozadu. Vlastně jsme si sami dali všechny branky. Nabídli jsme jim je, u čtvrtého gólu jsme navíc neuhlídali standardku a domácí nás potrestali.

Jako bývalý vynikající obránce musíte na lavičce hodně trpět, co?
To je fotbal a prostě se to v zápasech stává. Bavíme se o sedmé lize, kdy kluci chodí do práce, s tréninkem je to také složité. Většina kluků zvládá jeden trénink týdně. Naštěstí jsou tréninky spojené s béčkem, takže to jde.

Vítězství přece musí hráče motivovat, ne? A třeba i snaha vybojovat zpátky pro Modřany šestou ligu. Je to cíl?
Je fajn, že se vyhrává, bylo by fajn se vrátit hned. Jak jsem ale říkal, ty zápasy jsou vyrovnané, zůstáváme nohama na zemi a uvidíme, jak to dopadne.

Po utkání jste prohodil pár slov s dalším exligistou Tomášem Radou na lavičce Čakovic. Co jste řešili?
Pozdravili jsme se a bavili se o tom, jak to chodí v roli trenéra na lavičce týmů v sedmé lize. Bylo to příjemné setkání.

Pozorně jsem sledoval, jestli náhodou také nenaskočíte na trávník. Už vás to neláká?
Pořád hraju, ale jen třetí třídu v Jenči. Zastávám názor, že je lepší, aby už tyhle soutěže hráli mladší kluci. Pohybu mám dost. Chodím si zahrát hokej, padel, s kluky v Modřanech si zatrénuji. Dělám to všechno, protože se nechci nějak hlídat, co se týče jídla. Ale co se týče hraní v B třídě, na to už to nevidím.

Působíte v sedmé lize, fanoušci vás asi naposledy zaznamenali na lavičce Dynama České Budějovice, kde to nemělo šťastný konec. Byla to první štace, když jste přijal roli asistenta Františka Straky.
Tam to bylo hodně složité. Bývalé vedení nám házelo klacky pod nohy, bylo tam hodně specifické prostředí. Přitom s čistým svědomím říkám, že České Budějovice do ligy patří. Jenže se podívejte, jak je na tom klub i nyní. Nic nenasvědčuje tomu, že je jasné, jak to s klubem bude v budoucnu.

Co tedy říkáte na první štaci v nejvyšší soutěži?
Že to byla ohromná zkušenost. Moc mě to po boku Franze bavilo, jen to nedopadlo.

Nečekal jste, když teď dostal laso ze Slovenska a dohodl se s Košicemi, že přijde zase nabídka?
Kdyby zavolal, určitě bych o tom přemýšlel. Ale přiznám se, že bych nechtěl jít zase bojovat o záchranu, rád bych si od toho odpočinul. Samozřejmě Frantovi držím palce, začal skvěle. Myslím, že teď to má rozdané lépe než naposledy v Dukle Banská Bystrica. Jak jsem říkal, držím mu palce a po utkání jsem mu hned psal a gratuloval.

Když se vrátím k Modřanům, jaký dojem na vás udělala sedmá liga?
Musím říct, že i tady jsou kvalitní mužstva. Co vidím jako problém, když nastává tohle podzimní počasí, tak je to na téhle úrovni horší s terény. To je ale problém menších klubů, stejně jako s tou účastí na trénincích.

Tak pojďme končit pozitivně. Radost vám asi dělá klub vašeho srdce Sparta, i když i ta naposledy jen remizovala na Slovácku.
Sparta mi dělá radost. Co se týče posledního utkání na Slovácku, tak jsem předpokládal, že to tam bude mít těžké. Vždycky se nám tam hrálo špatně. Ale proti minulé sezoně je to super.


Šlágr 7. ligy I. B třídy očima čakovického kouče Tomáše Rady
„Na místě byl velký respekt. Modřany měly přece jenom z deseti zápasů deset výher. Soutěž se celkově hodně zkvalitnila, postoupily tam dobré týmy a Modřany k nám pro změnu propadly. Do utkání jsme šli s tím, že jsme doma silní a umíme podat kvalitní výkon, což se potvrdilo. Jsme spokojení, že jsme v tabulce nahoře. Po letní přípravě a prvním nepovedeném kole to možná ani někdo nečekal. Ale teď nám to šlape. Trenéřina mě baví, vlastně hned, když jsem skončil s hraním, jsem si začal dělat licence. Byl jsem jako trenér na Meteoru, pak přišla nabídka z Čakovic, kde jsem u áčka od zimy, dřív jsem tady vedl děti. A k tomu vlastně učím tělocvik v Praze 8 na Hovorčovické. To mě taky baví, mám kluky na druhém stupni, ale není to tak, že se hraje jen fotbal. Musí se splnit určité věci a pak se můžeme bavit. Samozřejmě, že teď, když jsme se na zápase potkali s Jirkou Novotným, tak jsme se bavili o tom, jak je to v menších klubech jiné, že musíte počítat s tím, že hráči prostě odjedou na víkend, mají práci, dovolenou. Někdy je to složité. Ale hřiště v Čakovicích mám kousek od domu. Moc mě to tu baví a naplňuje. Areál je velký, myslím, že do budoucna by mu slušela třeba i vyšší soutěž.“