Čtrnáct gólů jsem nikdy nedal, ale lepší by bylo mít volný víkend, říká France po výhře 29:0

Omlouvám se, že začínám takhle, ale přijde mi, že se ani moc neradujete.
Ten zápas byl prostě jiný. My si chceme také zahrát fotbal, věděli jsme, kolik Uhelky dostávají gólů, ale skóre 29:0...  Od začátku to bylo jasně dané. Jeden hráč soupeře přišel na poslední chvíli, aby se dalo vůbec hrát. Zápas začínal, my jsme rozehrávali a oni si stoupli všichni na vápno. Omlouvám se, ale takový soupeř nemá v soutěži co dělat.

Takže radost není?
Ani moc po zápase nebyla, ani jsme si na oslavu nezařvali. V hlavě se mi honilo, že by bylo lepší mít o víkendu volno a užít si ho s rodinou.

Ale góly střílet vás osobně i zbytek týmu zjevně bavilo, že?
Když už jsme do toho šli, tak jsme si říkali, že chceme dát co nejvíce branek. Myslím, že jsme mohli dát i více gólů, než dalo Uhelkám béčko Přední Kopaniny (30), ale měli jsme tam hluchou pasáž, kdy jsme asi deset minut nedali gól. Šance jsme na to určitě měli. Třeba šest jasných šancí zneškodnil ještě jejich brankář. Možná se na tom výsledku podepsalo, že si chtěl dát gól úplně každý.

Co kdyby Cholupice zahrávaly penaltu, dostal by šanci váš brankář?
Dokonce jsme se o téhle věci bavili, kdyby to nastalo, že by asi gólman šel. Na druhou stranu jsme si říkali, jestli už by to nebylo moc. Ale penaltu jsme nekopali, takže jsme to nemuseli řešit.

Museli jste ale čekat, že si v utkání zastřílíte, vždyť nejmenší porážka Uhelných skladů v sezoně byla dosud 0:11.
To asi ano, ale já jsem čekal, že když ve druhém kole dostali třicet gólů, že nejspíš tu soutěž odhlásí. Přemýšlím o tom, kde ti kluci berou pořád a znovu chuť na to hřiště jít s vědomím, že dostanou třeba jedenáct, dvacet nebo třicet gólů. Je mi jasné, že musejí mít rádi fotbal, byli v pohodě, ale tohle je prostě moc.

A vy jste dal čtrnáct gólů, to je taky docela moc, že?
Mohl jsem dát určitě víc gólů, ale musím říct, že se nehrálo jen na mě, abych dal branek třeba dvacet. I já jsem v šancích nahrával, aby kluci dali gól do prázdné branky. Jinak pro mě to bylo speciální. Zatím se mi totiž v sezoně úplně střelecky nedařilo.

Stihl jste svoje trefy počítat?
Věděl jsem, že za první půli jsem dal gólů pět. Kluci se mě na konci i ptali, kolik branek jsem dal a já jim říkal, že nevím přesně. Tohle jsem fakt nezažil. Hráči soupeře byli v pohodě, nechtěli, aby se někdo zranil. Spíš jsem si říkal, co je zač vedení klubu, když je tam takhle pošle a je to v takovém stavu. To je prostě ostuda.

Při utkání s Přední Kopaninou B ani domácí nešli v poločase do kabin, nesvítilo tam světlo, netekla teplá voda. Už to bylo u vás v šatně v pohodě?
Ani my jsme za stavu 15:0 v poločase do šaten nešli… ale jinak bylo všechno v pořádku, světlo svítilo, po utkání jsme si dali sprchu. Když už se ten zápas hrál, tak jsme chtěli dát co nejvíce gólů, ale hlavou se nám honilo, kdo ze soutěže sestoupil, že třeba mohly být dál Modřany. Nebo jsme mohli mít volno a být s rodinami.

A také rozhodčí tehdy musel do druhé půle s větším papírkem, aby se mu tam vešli střelci…
I tady říkal, že po těch patnácti gólech bude muset zmenšit písmo.

Bavíme se po utkání, přesto, jak to bylo před výkopem? Všichni brali jako hotovu věc vaše vysoké vítězství.
Samozřejmě jsme si říkali, že určitě nechceme být první, kdo od Uhelek dostane gól. Jakmile ale zápas začal, tak jsme poznali, že to asi nehrozí. A pokud bych chtěl poradit dalším soupeřům Uhelných skladů: po gólu si vezměte míč a spěchejte na půlku.

Toho jsem si všiml při utkání s Raptors, ti spěchali pro míč do sítě, podávali soupeři balon i u autových vhazování. Inspirovali jste se?
Přesně tak, někde jsem to zahlédl. Taky jsme po gólech běhali s míčem na půlku. Byly by to dlouhé prostoje. Trvalo by třeba minutu, než by soupeř rozehrál.

Sezona zatím v podání Cholupic neběžela ideálně, zlomí vše tahle výhra k lepšímu?
Všichni v to věříme, že teď uděláme úspěšnou sérii.