Konečně jsem poslechl trenéra a dal gól, směje se kolovratský Ponert po parádní otočce s Třeboradicemi

Zápas jste, alespoň podle výsledku, nerozjeli nejlépe a dostali gól do šatny. To nebylo nic příjemného, byla v kabině bouřka?
Dali jsme si vlastní gól, nebylo to příjemné, ale trenér se Frantu Hrušku, který si ten gól dal, snažil hlavně povzbudit. Stejně jsme to vnímali i my ostatní. Cítil jsem chuť se zápasem něco udělat, věřil jsem, že se to povede otočit.

Jenže po příchodu na hřiště jste inkasovali podruhé…
Oni měli jednu šanci a hned z ní dali gól. Nesrazilo nás to, spíš to všechny ještě více motivovalo s utkáním ještě něco udělat. Všichni se hecli, trenér nás povzbuzoval, abychom se na hřišti vyšťavili a šli za obratem. Pořád jsme se povzbuzovali, že tři góly určitě dáme.

Vážně jste i za stavu 0:2 věřil?
Musím říct, že ano. Byli jsme v tom utkání lepším týmem, měli jsme více ze hry, tak jsem si říkal, že nás to musí odměnit góly. A když jsme snížili na 1:2, tak jsem si o to víc říkal, že to půjde.

Třeboradice nemají moc dobré výsledky, nemohlo za rozjezdem stát třeba mírné podcenění?
Tady si dovolím říct za všechny, že takhle nikdo z nás nemyslel. Trenér nás navíc varoval a zdůrazňoval nám, že mají dobré hráče a musí se to odehrát na maximum.

Nakonec jste skóre překlopil ve prospěch Kolovrat právě vy. Hřeje vás to u srdce?
Hlavně se mi konečně povedlo dát gól po centru, kdy chodím zavírat zadní tyč. Trenér mi pořád zdůrazňuje, že musím zakončovat hlavou do země. A teď konečně na to došlo a skončilo to gólem.

Gól jste dal naposledy před rokem a dvěma měsíci...
Je to tak, dal jsem tehdy dva góly Vyšehradu, tak bylo fajn si to připomenout.

Vím, že po zápase jste vyrážel z Prahy, byl to nějaký výlet za odměnu?
Vyrazil jsem s přítelkyní k jejím rodičům.

Tak už jste se pochlubil, že se vám povedlo dát gól?
Přítelkyně byla přímo na zápase, takže o všem dopředu věděli. O zápase jsme se samozřejmě bavili.

Střelci občas po gólu běží na hřišti k místům, kde jsou jejich blízcí. Spěchal jste si třeba k přítelkyni pro pusu?
To ne, v zápalu euforie jsem teda běžel jejím směrem, ale spíš tam byla ta obrovská radost z gólu. Pusu jsem dostal později.

A jiná oslava?
Po utkání jsem musel řídit, takže ne. (usmívá se)

Nedostal jste po utkání šanci vyvolat vítězný pokřik?
To ne, já jsem opravdu spíš tišší a introvert. To by pro mě určitě nebylo za odměnu.

Co vám po utkání říkal trenér?
No, že jsem ho konečně poslechl a byl z toho gól. I já jsem měl radost, že jsem to gólově zase protrhl. Trenér mi pak taky napsal, že mě čeká tenhle rozhovor.

Kolovraty za deset kol prohrály jen dva zápasy, porážky přišly v řadě. To jste měli absence, nebo to byla jen slabší chvilka?
Do sezony jsme vstoupili docela dobře, měli jsme dvě výhry a remízu. No a ty dvě porážky, asi tam nebyl nejlepší přístup. Přebor je hodně vyrovnaný a hned vás potrestá. Proto jsem rád, že se nám teď zase daří. I trenér nám říká, že vyrovnané zápasy rozhoduje nasazení, a když tam není maximum, nevyhrajete.

Přiznejte na závěr. Oddechl jste si po vašem gólu, nebo až když za stavu 4:2 sudí pískl konec?
Když je to o gól, člověk přece jenom trochu nervózní je, ale tady jsem věděl, že jsme lepší a věřil jsem, že už zápas zvládneme dohrát do vítězného konce.