Rychlé vyloučení Vršovic nás nenakoplo, ještě jsme se zhoršili, litoval Ondruš z Újezdu nad Lesy. Kolik podzimních gólů potřebuje, aby získal dres s číslem 7?

Trenér říkal, že vám nevyhovují dopolední začátky utkání. Takže, zaspali jste začátek?
Mně osobně tyhle výkopy nevadí, spíš bych měl volnější neděli odpoledne. Na výkop zápasů bych to nesváděl, ale pravda je, že nám to venku opakovaně nejde. Máme tam skóre 1:9 a žádný bod. Ale proč se nám u soupeřů nedaří, to fakt netuším.

Nebylo to tím, že jste měli zrovna pro zápas s Vršovicemi více absencí? Na lavičce moc hráčů nebylo…
Ani bych neřekl. Tam hrálo hned po nás béčko, tak to mohlo vypadat, že nás není moc. I trenér áčka Šimek chodí kopat za rezervu, má fotbal rád. Ale málo nás nebylo, tam vypadli třeba dva lidi.

Jeli jste na půdu Vršovic, které ještě neztratily ani bod. Cítili jste respekt?
My jsme tam nastoupili s tím, že chceme uhrát dobrý výsledek. Vršovice sice ještě neztratily ani bod, ale viděli jsme, že hrály se soupeři spíš ze spodní poloviny tabulky. Nehrály s těmi silnějšími. Byl jsem zvědavý, jak to bude vypadat.

Začátek zápasu vás asi moc nepotěšil. Rychle jste inkasovali. To nebylo nic moc, že?
Dostali jsme rychlý gól a pak šel soupeř brzy do deseti (v 7. minutě byl vyloučen Protivínský - pozn. red.). Čekal jsem, že nás to nastartuje, ale místo toho, abychom se zvedli, tak jsme se ještě zhoršili. Půle byla 3:0...

Co jste si říkali v šatně?
Hodně jsme se hecovali, že s tím zkusíme ještě něco udělat, v hlavě máte, že nemůžete hrát stejně. Šli jsme na hřiště s tím, že jdeme zápas otočit. Výsledek 3:0 vypadá jasně, ale fakt to bylo hratelné. Jim vyšly tři útoky.

Co vy, mohl jste korigovat skóre, nebo si vás obránci hleděli a nebyl prostor?
K zakončení jsem se dostal jednou, snad v 87. minutě. Tentokrát to na mě nelétalo. Osobku na mě Vršovice nehrály, ale pozornost mi věnovaly. Jeden ze dvou stoperů byl pořád kolem.

Z toho jste musel být zklamaný, stejně jako z výsledku, co?
Spíš jsem byl naštvaný. Byl to zápas, kdy jsem nebyl ve hře a snad každý míč se odrazil špatně, tedy k soupeři. Nějakou dobu jedete na zápas, pak hrajete a nic. Po utkání jsem měl naštěstí akci s dětmi, tam už to bylo fajn.

Jak je možné, že doma je Újezd nad Lesy jako vyměněný?
Je tam jiná atmosféra, chodí víc lidí, hraje se v neděli. Máme svoje ultras, jsou dýmovnice, fandí se.

V tomhle to tedy splňuje vaše představy při srovnání s Uhelnými sklady?
V Újezdě je to stokrát lepší, o všechno je postaráno, o hřiště, je tam v provozu restaurace. Na Uhelkách nám skoro zakazovali chodit v rámci tréninku na hřiště, aby se nezničilo. Doma nám to prostě v sezoně jde. Chodí se dívat i táta s mámou, ale i zbytek rodiny.

A vy jim děláte radost góly. Po šesti kolech jste měl na kontě šest gólů, teď jste si průměr pokazil. Mohlo být branek více?
Klidně bych to čekal lepší. Nedal jsem třeba penaltu. Ale já když přijdu do nového klubu, tak pravidelně první penaltu nedávám. (usměje se) Tady mi ji gólman chytil. Ale když mě na pokutový kop kluci pustí i příště, půjdu.

Do Újezdu jste se vrátil s bratrem, který je pro změnu oporou obrany. I na něj se valí chvála. Jaké vůbec máte plány?
Trenér by chtěl skončit do třetího místa, když se to povede, tak je tam i zajímavá sázka, že s námi v rámci rozlučky pojede do centra. Co se týče vyšších cílů, bylo by to samozřejmě fajn, kdyby se Újezd po letech vrátil do přeboru. I já bych tam chtěl. Vidím, kde v A třídě hrají kluby, co z přeboru spadly. Vždycky záleží na tom, jakou má zrovna ten daný klub sezonu.

Tak to musíte mít pořádně nabito a bratr musí zavřít obranu. Máte nějaký gólový plán?
Mám tam jednu sázku se spoluhráčem. Já jsem byl zvyklý hrát s číslem sedm, ale to bylo obsazené. Tak mám sázku, že když dám na podzim dvacet gólů, tak sedmičku dostanu. Teď hraju s devítkou…

Mimochodem, už jsme se zmínili o vašem bývalém působišti. Byl jste se podívat na Uhelných skladech?
Byli jsme tam skoro všichni, co jsme tam v minulé sezoně hráli, na zápase s Přední Kopaninou. Za soupeře hrál Lukáš Zilvar, zašli jsme se podívat.

Skončilo to rekordní porážkou Uhlířů 0:30, byl jste smutný?
To ani ne. Spíš se mi chtělo trochu smát. U nás nešlo nic a ten člověk, co to vede, si asi myslel, že se to dá hrát i takhle. Za nás to Lukáš Zilvar táhl sám, ale takhle to nešlo dál. Jako tým jsme se dohodli, že skončíme.

Právě Zilvar byl po utkání hodně smutný…
Kdo by nebyl, když někde dvacet let hrál, teď přijel hrát proti svému týmu a viděl, jak to vypadá. To je snad lepší prohrát 0:3 kontumačně než tohle. My si třeba užíváme i to, že je na Újezdě otevřená hospoda. Na Uhelkách byla hospoda zavřená, všechno jsme si museli před tím nakoupit v obchodě a donést si to tam. Na Újezdě se vybírá vstupné, chodí fanoušci, má to atmosféru. Všechny nás tam fotbal baví.


Zápas očima trenéra Újezdu n. L. Josefa Šimka
„Utkání se nám nepovedlo. Výkopy v 10:15 nejsou pro nás. Hráči měli hlavu asi ještě pod polštářem. Brzy přišla červená karta domácích. Místo toho, aby nás nakopla, tak nastartovala soupeře. Zápas se pak hrál podle jasných not. Ve druhé půli už to Vršovice zabetonovaly a hrály, co potřebovaly. My už jsme s tím nedokázali nic udělat. Co se týče mě, byl jsem připravený na lavičce, protože se nám sešlo hodně omluvenek v áčku i v béčku. Za rezervu jsem si pak ještě také zahrál. Za áčko bych nastoupil, jen kdyby byla kritická situace. S dosavadním průběhem sezony jsme celkem spokojení, soutěž je vyrovnaná a my máme po sedmi kolech dvanáct bodů. Co se týče posil, tak směrem dopředu nám hodně pomohl Martin Ondruš. Zároveň ale musím říct i to bé. V defenzivě si podobně dobře vede jeho brácha David.“