Kbely hlásí velkou posilu do defenzivy: ze čtvrté ligy přichází obránce Jackl
Divizní Újezd Praha 4 je tedy minulostí. Jak na roky v jeho dresu budete vzpomínat?
Nebudu přehánět, když řeknu, že to angažmá byl vlastně takový můj jackpot, lepší angažmá v chlapech jsem nezažil. Byly výsledky, v kabině skvělá parta, bylo hodně srandy. Všechno fungovalo, vztahy starý – mladý byly fajn, vzájemně jsme věděli, že se potřebujeme. Hráči jako Malčánek, Běhounek, Daňhel, Tomaides a Valeš - mohl bych jmenovat dlouho...
Zjevně nelitujete, že jste do klubu šel. Navíc byla skoro jistota, že budete úspěšní. Kde je trenér Jeřábek, tam se hraje minimálně o přední místa v tabulce, že?
S trenérem byla taky sranda. Do klubu jsem přišel z Ostré po covidu. Trenér Jeřábek už mě vedl v Admiře, věděl jsem, do čeho jdu, už jsem nebyl ucho. Navíc bylo fajn, že trenér měl o mě zájem i v době, kdy Ostrá normálně hrála divizi, nebylo to o tom, že se ozval až poté, co to tam skončilo.
Ještě jeden dotaz na trenéra Jeřábka, kde je podle vás kouzlo, že je tak úspěšný?
Chce vyhrávat. Všechno. V přípravě, v tréninku, v mistráku. I když hrajete proti soupeři z vyšší soutěže, vždycky chce vyhrát. Od prvního momentu to do všech tlačí. On je svůj a jsou hráči, co to nepřekousnou a třeba po půl roce, nebo po jedné sezoně, z klubu odejdou. Ale to se stává všude. Má dobrý čuch na posily a sází na svůj styl, v Újezdu Praha 4 je specifické DNA, ale já jsem se s tím hned ztotožnil. Když jde o hodně, dokáže trefit moment, kdy situaci odlehčit, ale co se týče rýpanců, tak střílí úplně do všech.
Takže jste si někdy vyslechl i vy své?
No jéje! Trefoval se i do mě. (směje se) Když to totiž trenér nedělá, tak je něco v nepořádku. Měli jsme spolu skvělý vztah. On hodně věcí konzultuje se zkušenými hráči, bavili jsme se o posilách, o sestavě, to vás prostě vtáhne.
Až by se chtělo říct, proč z takového klubu odcházíte? Jaké jsou důvody?
Já bych řekl, že je to rozchod z rozumu. Trenér i vedení klubu o mě dál stálo. On ví, že se mnou a dalšími kluky to v kabině fungovalo. Nemám problém, když se mi něco nelíbí, dát někomu "bídu". Ale taky, a to hlavně, kluky podporuju, tmelím partu. Moje situace se ale změnila. Do Újezdu jsem jezdil čtyřicet minut, bylo to třikrát v týdnu, mám dvě děti, časově náročnou práci, k tomu pak jedete na zápas třeba do Sokolova. Prostě už to stálo hodně času, bylo složitější vše skloubit. A taky jsem soudný.
Jak to myslíte? Trenér o vás přece dál stál, ne?
To je pravda, že stál, ale já vidím kluky, co na mojí pozici trenér v Újezdu Praha 4 aktuálně má, jsou v nejlepších letech. Nejsem z těch, co něco vzdávají, ale prostě jsem se rozhodl skončit. Trenérovi jsem to řekl v květnu. Udělal jsem maximum, co ve mně bylo.
Poslední domácí zápas za Újezd vám klub připravil rozlučku. Prý to s vámi zamávalo.
Dostal jsem dres, byl podepsaný, k tomu šálu, třílitrovou lahev zelené. Bylo mi z toho normálně úzko, a když pak byla rozlučka se sezonou, tak jsem se dojetím rozbrečel. Odcházel jsem ale středem.
Počítám, že láhev zelené padla...
Ale tu flašku mám schovanou jako trofej. Bylo hezké, že i mladí kluci říkali, ať neodcházím. Ale já byl rozhodnutý. Dopředu jsem ale s nikým nejednal, nechtěl jsem dělat něco za zády trenéra a vedení. I s fanoušky jsem měl skvělý vztah. Nový klub jsem začal řešit až byl můj konec daný.
Poslední zápas jste za Újezd Praha 4 odehrál v Kobylisích na Admiře, to byla také symbolika, že?
To ano, trenér soupeře Franta Peřina mě během kariéry také trénoval, přišla se podívat celá rodina. I trenér Peřina končil jako kouč, tak jsem mu popřál hodně štěstí. Bylo to super, jen mě mrzí, že jsem nedal gól. Jedna šance tam hlavou byla po rohu.
Až pak jste tedy hledal nový klub?
Přesně tak, přišla doba námluv. Najednou jsem byl "volný", říkal jsem si, a co teď? Že v tomhle věku už si ze mě nikdo na zadek nesedne. Ale pak se zrodil lišácký plán.
O co šlo?
Existuje podcast Divizní hovada a já znám Honzu Lukeše, co to dělá. Prostě se tam udělala představovačka, jako na transfermarketu, že hledám angažmá, je mi 34 let, že by se mi líbilo, kdyby se ozval třeba někdo z tria Třeboradice, Kbely, Ďáblice. Divizní hovada si to dala na svou zeď. A pak se rozjelo kolo štěstí. Začaly chodit SMS zprávy. Ozývaly se kluby z A třídy, i mimopražské týmy. Ozvaly se Ďáblice, ale já si chtěl ještě zahrát přebor, to mě bavilo vždycky hodně. Našel jsem si, že první zápas za chlapy jsem odehrál v roce 2009, v přeboru jsem pak hrál docela dlouho.
Nějak mi tam scházejí Kbely?
Ty byly mým favoritem. Klub jsem znal, byl jsem se tam i sám s dcerkou na zápase podívat. Do jejich areálu to mám navíc jen šest minut. Naštěstí se mi ozvaly... Vím, že je tam na zápasech skvělá atmosféra, výborně pracují se sociálními sítěmi. Mají v kádru moje kamarády Zola (Patrika Zolotuchina), Kubu Panyho (Panýrka) a Honzu Horního, se kterým se znám ještě z Viktorky 8, kde mi nahrál na můj první gól. Sešel jsem se s Tomášem a Martinem Haniakovými, měli o mě zájem, navíc trenér koukal zpětně i na moje zápasy, to na mě udělalo skutečně dojem.
A tak vše skončilo dohodou. Když jste zmiňoval dobrou práci na sociálních sítích, co jste říkal na to, jak Spartak pojal vaše představení?
Musím říct, že to předčilo moje očekávání. Já sítě klubu sleduji a tohle vidělo přes deset tisíc lidí. Samozřejmě koukám na fotbal a vnímám, co dělají velké kluby. A najednou mě natáčeli, fotili, teď děláme rozhovor. Neskutečné.
Nejspíš na vás bude klub hodně sázet, počítáte, že budete sledovaný?
Určitě se nechci jít na hřiště v dresu Kbel, jak se říká, vyprdět. Jsem bojovník. Nebudu si hrát na Brazilce, ale dám do toho všechno. Určitě jsem připravený na to, že to bude těžké. Kbely mají svoji kvalitu a nikoho nebude zajímat, že jsem do klubu přišel z vyšší soutěže. Je mi jasné, že si budu muset všechno vybojovat.
A na oplátku budete u historické chvíle, kdy si klub zahraje v MOL Cupu…
Budeme hrát se Slaným, proti tomu jsem párkrát hrál, a ne vždy to dopadlo vítězně. Mají tam Bóžu Nádeníčka, co byl ve Spartě. Těším se, až to začne.
A co kdyby si los zahrál a Kbely v případě postupu narazily na Újezd Praha 4?
Asi by to bylo docela pikantní, ale když budu upřímný, já bych si tenhle zápas odpustil. Můžu ale všem slíbit, že budu chtít stejně jako všude jinde vyhrávat. Když se to daří, je skvělá nálada na tréninku, lépe se pracuje v přípravě a platí to celý týden. Zažil jsem rok bez fotbalu, kdy mě trápilo zranění. Musím moc poděkovat Robertu Jůzkovi, dal mě dohromady. Moc se těším, až to v novém angažmá vypukne.