Zličín hlásí posilu: do přeboru se vrací Jiří Machurka, bude asistentem trenéra

Jaký byl rok bez fotbalu v Praze?
Sezona to byla docela dobrá. Do Nové Vsi jsme šli v sedmi lidech z ČAFC, byli tam i další kluci z Prahy. Klub byl v B třídě a chtěl postoupit. Po podzimu jsme vedli soutěž o dva body, jaro se ale nepovedlo podle představ. Skončili jsme na druhém místě, ale i z něj se nakonec objevila možnost postoupit.

Takže jste skončil s pocitem, že jste splnil úkol.
No, je to trochu složitější. V klubu se totiž rozhodli postup nevzít a asi se tam všechno rozpustilo. Myslím, že z kluků, co tam byli, nepokračuje nikdo. Tým doplní spíš kluci z jejich béčka, půjdou jinou cestou.

Když jste před rokem končil v ČAFC, odcházelo celé áčko, teď podobný konec nastal i v dalším klubu. Co jste si říkal?
Spoluhráč Jarda Nováček mi říkal, že už to vypadá, že ty týmy, kde jsem, likvidujeme. Je to neobvyklé, nic dalšího se k tomu nedá říct.

Sledoval jste i jak si vedla Čafka?
Sledoval. Klub se rozhodl jít nějakou cestou. Nezbývá, než klubu popřát hodně štěstí, ať se jim jejich plány vyplní.

Vaše volba ohledně dalšího angažmá padla na Zličín, proč?
Když se blížil konec sezony, tak už jsem věděl, že v klubu pokračovat nebudu. Měl jsem více nabídek, ale dohodli jsme se na spolupráci se Zličínem, s Martinem Zahálkou jsme se v pohodě domluvili.

Budete tedy hrajícím asistentem trenéra Michala Švejdy?
Ne, ne. Dohodli jsme se, že budu asistentem trenéra. O hraní v A týmu nebyla řeč. Nebylo to na pořadu dne, i když samozřejmě jako hráč se přeregistruji do Zličína taky. Třeba si zahraju za béčko někdy.

Vážně končíte kariéru?
Měl jsem docela zdravotní problémy se zády, s ploténkami. Na jaře jsem toho moc neodehrál, k tomu přetrvávají i problémy s patami, to se mě drží už od Čafky. Rád bych samozřejmě hrál dál, ale moc to nevidím. Ve dvaceti jsme se cítili nesmrtelní, teď cítím, že by to bylo riziko. Když jsem viděl, v jakém stavu je ta páteř…

Jak jste zvládl přechod do nové role, vyrovnal jste se s tím, že už nebudete hrát?
Musím říct, že zatím je to klasika. Hraju s kamarády celodenní turnaje, takže si změnu zatím neuvědomuji, že v sezoně už to bude jen z lavičky s rukama za zády. To mi teprve dojde, že po x desítkách let to bude jiné, že to bude první léto, kdy nebudu jako hráč. Teď mi to ještě nedochází.

Asi to přijde, až začne příprava a nabírání kondice, že?
Já ty tvrdé dávky vždycky dával…

Mohl byste při běhání hlídat tým přímo v akci, běžecky jste vždy vynikal.
To bych asi mohl. (směje se) Ale prostě se musím smířit s tím, že je ze mě trenér. Zápasy jsem prožíval vždycky hodně, ať šlo o mistrák, přátelský zápas, nebo šlo o trénink. Tohle ve mně zůstává, ale s přibývajícím věkem hodně věcí zpracuji uvnitř sebe. Pořád nesnáším prohry, ale v řadě situací už je to více do klidu.

Zličín patří do špičky přeboru, padl při jednáních konkrétní cíl, na který máte dosáhnout?
Při sezení s vedením jsme si něco řekli. Zličín má za sebou skvělou sezonu, jaro bylo fantastické. Takže řeknu, že na to chceme navázat a skončit co nejvýše. Jedna věc je přání, ale pak ukázaná platí.

Chyběla vám fotbalová Praha?
Chyběla mi hodně, byl jsem tím hodně nasáklý. Všichni víme, jak je fotbal v Praze sledovaný. A může za to i tenhle web. Každé ráno se koukám a čtu články. I díky tomu mají lidé přehled.

Tak si můžete oddechnout, jste zpátky. Co říkáte na nový klub?
Spoustu kluků z A týmu znám, jsou to moji kamarádi. Ale to, co se týče fotbalu, nic neznamená. Kamarádství končí začátkem tréninku a zápasu, po něm se vše vrátí. Nehodlám z těch postojů ustupovat. I jako trenér budu vyznávat, že tomu musíme všichni dávat maximum.

Velmi blízko jste měl k trenérovi Pavlovi Novotnému a jeho synovi. Co vám říkali na to, že budete trenérem?
Oba jsou jedni z mých nejbližších lidí. S oběma jsem komunikoval a komunikuji hodně. Pavel starší je něco jako můj mentor, vnímám jeho názory a beru si k srdci jeho rady. On má navíc neskutečný přehled, sotva se něco stane, on to hned ví. Někdy mám dojem, že už ví řadu věcí dřív, než se stanou. (směje se) A co se týče Pavla mladšího, viděli jsme další budoucnost společně. Ale teď se naše cesty rozdělily, ale není všem dnům konec.

Nebyl ve hře třeba návrat do Motorletu?
Ten klub je moje srdcovka, byl jsem tam 25 let. Vím, že tam teď jde trenérsky k sedmnáctce Tomáš Podvín, moc mu držím palce. V klubu si pořád mám co říct třeba s Vláďou Kubertem, ale trenérský návrat nebyl ve hře. Mají dobře obsazené áčko i rezervu. Rád si tam zajdu na zápas. Byl jsem tam i na posledním kole, kdy hráli třetiligové derby s Vltavínem. To na hřišti běhal ten naháč…

To se asi stalo na Motorletu stalo poprvé, co?
Já si pamatuji, že před spoustou let tam během třetiligového zápasu s Královým Dvorem vběhl kluk se světlicemi, tehdy snad Jirku Strnada museli i ošetřovat, takže fanouška na hřišti už jsem na Motorletu viděl. Tehdy utekl někam do sídliště. A ano, nahatý fanda byl na hřišti poprvé. Ale už o patnáct minut dřív vběhl na trávník fanda se šálou, ale ten byl oblečenej…