Jarní tipovačku ovládl Stanislav Žuček ze Střešovic. Své tipy jsem dával hráčům do motivačního příběhu, říká

Jak jste prožíval závěr Pražské tipovačky? Bylo to téma i v kabině Střešovic?
Posledních osm kol bylo nesmírně dramatických. Já byl pořád na druhém místě. Měl jsem tam dvě slabá kola, ale naštěstí to byla slabá kola i pro ostatní na špičce. Navíc v první desítce byl ze Střešovic velmi blízko Radek Zuzák, opora C týmu, i náš vedoucí A týmu Roman Kubíček. Takže tipovačka byla i střešovickým tématem. V posledních třech kolech jsem to dával i hráčům do motivačního příběhu, protože s Romanem jsme vždy tipovali výhru Střešovic. A často jsme své tipy probírali i s Richardem Havlíkem.

Kdy jste začal věřit, že můžete vyhrát?
O výhře jsem úplně nepřemýšlel, když už to v závěru vypadalo takto nadějně, chtěl jsem být na bedně, kvůli pivu. Pivo nepiju, jenže hráči předvedli skvělou sezonu, opět jsme dosáhli historicky nejúspěšnějšího umístění klubu, tak když už jsem je otravoval motivační řečí o mých tipech, slíbil jsem jim, že veškerou pivní výhru věnuji do kabiny.

Když jste tipoval výhry Střešovic, tak vám tým docela pomohl, že?
Tím, že jsem tipoval vždy výhru Střešovic a my vyhráli patnáctkrát, tak to přineslo dost bodů. Mám pocit, že pouze předposlední kolo v Třeboradicích jsem trefil přesný výsledek. Občas jsem se ptal brankářů, zda bude čisté konto či nikoli.

Co vás na přeboru překvapilo?
Zůstanu pozitivní. Pražský přebor je nesmírně zajímavá soutěž. Týmy jsou tu kvalitní, mnoho nadstandardních hráčů, skvělý informační servis, všechno na videu, velmi slušná úroveň rozhodčích při řízení utkání. A tipovačka je příjemným zpestřením. Myslím si, že v každém klubu je mnoho fotbalových „bláznů“, kteří jsou tomuto sportu neskutečně oddaní.

Dřív jste za Střešovice hrál, byl jste rozhodčím, teď už je z vás „pouze“ trenér. Našel jste se v téhle roli? A jak máte s trenérem Havlíkem rozdělené kompetence?
Moc rád vzpomínám na éru, kdy jsem hrál. Třináct let jsem pískal a díky tomu procestoval celé Čechy, i to mě vždycky nesmírně bavilo. A teď už se deset let motám kolem dospělého fotbalu jako trenér. Takže asi ano, momentálně se cítím jako trenér. A s Richardem Havlíkem? My jsme se stihli ve Střešovicích potkat i hráčsky. Já začínal, on končil. Pak mě vedl jako trenér při postupu Střešovic do I. A třídy. A teď jsme tři a půl roku parťáci na lavičce Střešovic. Jsme jako voda a oheň. Někdy souboj generací. Přesto máme spolu někdy až telepatické myšlení. On je stratég, já spíše analytik. On je bouře, já víc diplomat. Až to bude číst, tak mě rozštípe. Faktem je, že mě učí trenéřinu. A důležitým článkem je i třetí do party, a to je Roman Kubíček.

Střešovice se drží v horní části tabulky. Jaké jsou vize a cíle pro příští sezonu?
K A týmu jsme šli s tím, že chceme postoupit do přeboru. To se povedlo hned napoprvé skvělou sezonou. V prvním roce jsme chtěli hrát důstojnou roli, skončili jsme šestí. Skvělá sezona. Letos jsme očekávali kritickou druhou sezonu a je z toho nakonec skvostné čtvrté místo. Já i Richard neradi prohráváme, možná někdy až nezdravě tomu věnujeme extrémně mnoho času a energie, takže bychom rádi hráli o TOP 3. Uvidíme, jak to příští sezonu pojmou samotní hráči. Takže nyní se trochu odreagovat od fotbalu, protože další ročník začne za necelé dva měsíce a věřím, že s ním i podzimní tipovačka. Všem přeji pohodové fotbalové prázdniny.