Věděli jsme, že to s Uhříněvsí bude o jednom gólu. Že nepřišla zlatá tečka, to bolí a mrzí, říká kapitán Braníku

Můžete být hrdý, ač to s přeborem nedopadlo. Dokázali jste takřka nemožné, dostali jste se do baráže poté, co jste po podzimu byli až desátí.
Mísí se ve mně hrdost s obrovským smutkem. Každý makal až do konce, dali jsme do toho všechno, stálo to ohromnou porci sil, úsilí. Ale realita je taková, že jsme poslední krok prostě neudělali. Samozřejmě je jasné, že vnímám, co se nám v jarní části povedlo, ale zlatá tečka tam prostě není.

Braník hrál na jaře takřka každý zápas vabank, do baráže jste ještě před posledním kolem měli daleko. Musí vás těšit, že to s baráží nakonec vyšlo.
Vnímám a vím, jak to před třicátým kolem bylo. Informace byly všelijaké. Hrozilo, že může sestoupit z divize Přední Kopanina a my jsme, i kdybychom skončili druzí, stejně do baráže nešli. O tom se rozhodovalo už dopoledne před naším zápasem a dopadlo to dobře. Pak jsme věděli, že musíme určitě vyhrát náš zápas na Zbraslavi, a to byly také pořádné nervy. Dali jsme gól a na konci Zbraslav začala tlačit. Létalo to tam, ale naštěstí jsme udrželi čisté konto a brali jsme tři body. A pak jsme se museli modlit, aby nám pomohly Modřany.

Ty hrály s Raptors 0:0, jeden gól mohl vše změnit, že?
Modřany remizovaly, ale sestupují. Věděli jsme, že potřebují k záchraně vyhrát, takže to v závěru hodně otevíraly, o to větší nervy jsme měli. Skončilo to 0:0, je mi líto, že Modřany padají, ale my jsme tím do baráže prošli.

Bylo jasné, že budete hrát s Uhříněvsí. Co jste od soupeře čekal?
Věděli jsme, že to bude pro nás složité. Co si pamatuji, když jsme s nimi v minulosti hráli, tak to skončilo buď nerozhodně, nebo byl rozdíl ve skóre maximálně jeden gól. Nikdy jsem nezažil, že by to skončilo třeba 3:0. Vždycky jsme se s nimi tahali, byly to zápasy, kdy nebylo moc šancí. A taky jsem neměl radost, že proti nám bude hrát Robert Jůzek, se kterým se dobře znám. Bylo jasné, že já jako stoper si ho užiju. (usměje se)

Vaše slova o herní vyrovnanosti se potvrdila. Baráž rozhodl jediný gól. Jak velkým problémem bylo, že doma skončil zápas 0:0?
Samozřejmě, že kdybychom vyhráli, tak by se nám do odvety šlo lépe. Vedli bychom, ale možná bychom také byli v odvetě opatrnější. My jsme potřebovali hrát na 110 procent. Šance jsme doma měli, ale musím uznat, že je měl i soupeř. Byla super atmosféra. Už jsme nemohli, ale fanoušci nás hnali. To byly chvíle, kvůli kterým hrajeme fotbal. Bylo to úžasné. Podobně nás hnali třeba s Radotínem, kdy jsme to zvládli a potěšili je výhrou. Proti Uhříněvsi už se to nepovedlo, odměny v podobě výhry se od nás nedočkali, ale musíme jim poděkovat.

A co bylo horší, v odvetě jste dostali v první půli gól. Co se vám honilo hlavou?
Že je ještě dost času, abychom to zvládli. Stejně jsme museli dát gól, když jsme chtěli vybojovat přebor. Tak teď by ten gól znamenal vyrovnání. Takže žádná panika nenastala, ale hraje se samozřejmě blbě.

Uhříněves má poměrně pevnou defenzivu, byly tam podle vás šance na srovnání?
Musím přiznat, že jsme byli takoví zatažení, těžko jsme se tam dostávali, sami sebe jsme dostávali pod tlak. V první půli jsme toho moc neměli, ani rohové kopy. V poločase jsme si k tomu něco řekli, že se do toho více vrhneme a myslím, že to bylo vidět. Šli jsme do druhé půle nabití a s elánem. Začali jsme se tam tlačit, ale gólman soupeře toho dost pochytal. Žádná vyložená šance tam ale z naší strany nebyla.

Bylo to tím, že jste narazili na kvalitu, kterou jste z I. A třídy neznali?
To bych neřekl. Týmy do pátého místa tam kvalitu také mají. Uhříněves měla prostě velmi dobře zvládnutou defenzivu. Vepředu hrála na dvě věže, bylo nepříjemné se s nimi prát. Ale když si promítnu A třídu, tak Radotín i Raptors také mají kvalitu.

A nakonec jste prohráli 0:1, co jste si v tu chvíli pomyslel?
Kolik nás to všechny stálo sil, času, energie, co se nám povedlo během jara. A najednou není nic, prohrálo se a my příští sezonu půjdeme se stejným cílem a bude to zase těžké, protože k nám z přeboru někdo další propadne.

Na jarní tažení musíte být hrdý, ne?
Jasně. Ze začátku ani nebyl tlak. Zkusili jsme to a řekli si: hele, ono to jde. Jak se ale začal blížit konec sezony, tak to na nás dolehlo. Už jsme byli blízko, už jsme byli v pozici, kdy jsme museli. Vyhráli jsme na Raptors, to bylo nutné, jinak by byl konec. Bylo těžké to zvládat. Byly to zápasy hrané na morál, už to bylo i o výhře o gól, všechno mohla pokazit jedna chyba. Ale body jsme sbírali dál. A skončilo to výhrou 1:0 na Zbraslavi.

Čekal jsem, jestli do baráže naskočí šéf klubu a srdcař Adam Trávník. Proč nehrál?
On s námi prožíval každý zápas. Když jsme měli zranění a tresty, tak přišel pomoci a naskočil do hry. V baráži měl nervy za klandrem. Před baráží řekl, že před týmem smeká, co dokázal. Chtěl nás zbavit tlaku, říkal, že za námi stojí celý Braník a že nám moc děkuje.

Co řekl po Uhříněvsi?
Já jsem hned nešel do kabiny, chtěl jsem s tím svým smutkem být chvíli sám. Takže vím, že Adam v šatně byl, ale nestihl jsem, co týmu řekl.

Asi řekl, že to v příští sezoně zkusíte znovu, ne?
Cílem bude přebor. Na Braník tahle soutěž patří, všichni to víme a časem by tam třeba mohla být i vyšší soutěž. Je toho před námi hodně, začínáme ale od nuly.

Možná si vyčítáte, že kdyby byl o něco lepší podzim…
Byly tam zápasy, kdy jsme vedli nad Zbraslaví 5:3 a skončilo to 5:5, mrzí nás zápas v Březiněvsi i další, ztrát bylo dost. Objektivně zase musím říct, že na jaře jsme někdy zase měli štěstí. Ale fakt jsme to odmakali.

Užili jste si vůbec dokopnou?
Bylo těžké jít něco slavit, když to dopadlo takhle. Dali jsme si večeři a ukončili sezonu. Teď si musíme hlavně odpočinout, bylo to opravdu náročné. Po stránce fyzičky i na psychiku. Bylo to dlouhé. Kvůli baráži o další týden, ale za to jsme byli rádi. V lednu jsme byli desátí, a nakonec hráli o postup. Teď je na řadě dovolená a brzy do toho zase šlápneme.