Union Strašnice míří do I. A třídy. Tým slavil, trenér stihl i rozlučku se svobodou v Turíně

Postup jste ale vykopali o týden dříve, v neděli večer na půdě soupeře. Šlo se hned slavit?
Musím říct, že jsem byl mile překvapený. Přišlo dost mladých kluků a nebývalo to úplně tak, že jsme slavili výhry jako dřív. Ale tady jsem koukal, hned byly piva v kabině, jelo se do klubové kantýny a tam jsme to oslavili s vedením i s kantýnským. Někdo odešel dřív, další se zdrželi, padl i nějaký panáček. Tahle sezona prostě byla úspěšná a muselo se to oslavit.

Na minulou sezonu, kdy měl Union našlápnuto k postupu, už jste si asi nevzpomněl, co?
Začalo to všechno tím, že jsme obnovili tradici zimního turnaje u nás na Unionu. Byla to dobrá příprava. Na turnaji byly týmy z A třídy, na naší úrovni to takhle často nemáte. Navíc kluci mají v zimě hory, zaměstnání, školy, mají rodinné povinnosti. Ale my jsme to odmakali, příprava byla kvalitní. Viděli jsme, jaké je to hrát se soupeři z A třídy.

Prohráli jste jen první zápas, pak už se Union rozjel.
Přesně tak, už jsme jen vyhrávali. A nakonec jsme na turnaji udělali druhé místo. A přenesli jsme si to i do jara. Tam nás na úvod čekala Hostivař, kde mají nově hodně mladých hráčů. Ten zápas jsme zvládli, vyhráli jsme 5:0 a spadl mi velký kámen ze srdce. Rozjeli jsme se i v soutěži. A nakonec tu celou sezonu zvládáme skvěle. Nejsme třeba celých devadesát minut dominantní, ale když vedeme, tak máme zápasy pod kontrolou. Na podzim naopak byla utkání, kdy jsme skóre museli otáčet.

Takže jste už v zimě věřil?
Byli jsme opatrní. Posílilo se, ale mladí kluci neměli zkušenosti ohledně boje o postup. Ona se sezona vyvíjela podobně jako loni. Jen tady jsme už rozhodli o postupu. Kdyby to tak nebylo, čekaly by nás teď horší zápasy. Ve zbytku sezony jsme v pohodě, máme jistotu.

Proto jste si v klidu střihl se spoluhráči i rozlučku se svobodou, dokonce v Turíně?
Bylo to něco úžasného. Můj svědek na svatbě a nejlepší kamarád fakt všech jedenáct lidí dotáhl na stadion. Moc často se to nestává, ale tady mě kluci viděli v slzách, byl jsem naměkko. Užili jsme si krásný stadion, nálada byla skvělá. Až se nám nechtělo věřit, že tam bylo jen 25 tisíc fanoušků. Ale tým šlapal, byl to pecka výjezd.

Co se týče výjezdů na fotbal, tak nebyl v téhle sezoně jediný. Když jsme se bavili naposledy, čekalo vás Bilbao se Slavií…
To je pravda, na podzim tam výjezdy byly. Na PAOK, do Bilbaa, do Frankfurtu, sparťani si zase dali Manchester City, Leverkusen. Občas to bylo divoké kvůli účast na tréninku, ale jede se tam kvůli zážitkům...

Jestli v té tradici výjezdů budete pokračovat, nenastane problém? Union bude nováčkem, Slavia bude v Lize mistrů…
Všichni kluci vědí, co je třeba, aby byli připravení na zápas. Když nejsou na tréninku, doženou to jinak. V utkání nikdy nic nevypustili. Určitě se zase někam podíváme a třeba do pohárů proklouzne na poslední chvíli i Sparta.

Zase byste měl hráče na tréninku. Mimochodem, výjezd za Slavií do Bilbaa se prý i nějak zkomplikoval, opravdu od cest během sezony neupustíte?
Vzpomněl jsem si na to, že jsme se o tom bavili při posledním rozhovoru. Jak některé týmy mají po rozhovoru smůlu. Druhý den nám cestou zpátky zrušili let. Myslel jsem si, že si spoluhráč dělá legraci, ale byla to pravda a nestihli jsme nakonec zápas. Do letadla jsme šli za stavu 2:0 pro nás a skončilo to 2:2. Tak jsme říkali, že další rozhovor bude až po sezoně.

Po sezoně sice není, ale postup máte v kapse. Tak snad nedostanete vynadáno. Teď už si konec sezony jistě užíváte, co?
Jsme mistři, ale pořád platí, že máme rádi soutěživost a sledujeme statistiky. Takže jsme si pro zbytek sezony stanovili nějaké milníky, které chceme překonat. A jsou hned čtyři. Pořád přece reprezentujeme Union Strašnice.

Čtyři milníky, to není málo, jaké cíle máte?
Prvním z nich je překonání hranice sta vstřelených gólů. Do konce soutěže jsou čtyři kola a nám schází sedm branek. Taky máme druhého nejlepšího střelce v soutěži Lukáše Radu. Dal devatenáct branek, na nejlepšího ztrácí tři góly, bude teď chodit i na penalty. I když my jsme ani žádnou nekopali… Náš brankář má zase pro změnu nejvíc vychytaných nul, tak se budeme snažit, aby jich měl co nejvíce. A co se týče pražských soutěží, máme i nejvíce bodů. Chceme, aby to tak bylo i na konci sezony.

Co se stane, když na milníky dosáhnete?
Kluci dostanou nějaké občerstvení. Nebo pusu na čelo. (směje se)

Při posledním rozhovoru jsme se bavili o tom, že máte také vnitroklubovou soutěž, kdy vy a jeden z obránců soutěžíte proti kapitánovi s jiným hráčem v počtu nastřílených branek. Jak si vedete?
Zatím prohráváme o gól. Ale věřím, že se nám to může podařit otočit. Moc jsem toho na jaře nenahrál. Drží to můj parťák v té soutěži, stoper. Bude to drama. Kdyby oni zlobili, tak je do sestavy nedám. (směje se) Musím říct, že když jsem se teď proti Vršovicím dostal do hry, tak mě mladí kluci hledali. Třeba to skončí nerozhodně, podáme si ruce, dáme se pivo a pojedeme dál.

Mluvíte o skvělé partě. Přesto, bude třeba na I. A třídu posílit?
Konkurence je zdravá a myslím, že by se nikdo z kluků nezlobil, kdyby ještě dva, tři hráči přišli. Bylo by nás i víc na tréninku. U nás to ale nikdy nikdo nehnal přes peníze. My jsme se v těžké chvíli vždycky semkli a šli do toho na hřišti ještě větší silou.

A co pohyb opačným směrem, nevyfoukne vám někdo nejlepšího střelce Radu?
Možnosti, aby odešel do vyšší soutěže, měl. Já mu dal i zelenou, pokud bude chtít. Má dvě holčičky, je z Vinoře, má to k nám dál. Ale on zůstal a myslím, že nelituje. Zápasy si užíváme se vším všudy.

Jak to myslíte? Máte i nějakou další specialitu?
Napsal jsem třeba na papírek před zápasem jméno střelce a taky, že vyhrajeme. A když jsem to po utkání klukům ukázal, všechno vyšlo. Bylo tam i napsáno, že když se to stane, pojedu já a vedení na další zápas v obleku. A kluci řekli, že nás v tom nenechají, takže jsme jeli do Hrdlořez na zápas v oblecích. Jen jsem domácím vysvětlil, že nejde o nějaké zesměšňování, ale o hec. Vzali to úplně v pohodě. Jindy jsme zase jeli k zápasu vlakem a nikoliv autem. I to mělo svoje výhody.

Mimochodem, když jste zvládl rozlučku se svobodou. Už máte za sebou i svatbu?
Ta bude až po sezoně. Aby měli všichni kluci volno.

Nemá přítelkyně problém, že na svatbu musí čekat až po sezoně?
Mám super přítelkyni. Ví, že ji miluji a že když můžu, tak se jí snažím všechno vynahradit. Nebyl žádný problém.