Radotín prohrával v poločase o tři branky, nakonec zápas otočil a zvítězil 4:3. V kabině byla bouřka, přiznává kouč

Cesta k ní ale byla hodně divoká. Už jste ji dostal z hlavy?
Mám ji v mysli ještě teď. Upřímně jsem nečekal, jak to z naší strany bude vypadat. Jestli si kluci při pohledu na tabulku mysleli, že to půjde samo... Neběhali, nebojovali. Soupeř naopak třikrát vystřelil a dal tři hezké góly. Ale ty situace jsme jim nabídli naším nedůrazem.

Do zápasu jste šli po porážce v Braníku. A nakročeno bylo k další…
Bylo to nepříjemné. Také jsem do poločasu dvakrát střídal a věřte, že kdyby to bylo možné, tak bych vyměnil klidně šest lidí. Sáhli jsme k jinému rozestavení, kluci šli i na posty, kde obvykle nehrají. Prostě jsme se snažili něco udělat. Do poločasu to nefungovalo. Chtěli jsme aspoň snížit na 1:3, ale ani to se nepovedlo.

V poločase asi bylo v kabině docela živo, co?
Byla bouřka, taková byla asi podruhé za dobu, co jsem v Radotíně. Vypadalo to tak, že si jdou kluci prostě zahrát fotbal… Jasně, je to A třída, ale ani tady se nikdo neporazí sám. Bylo třeba hráčům nějaké věci zdůraznit.

Radotín je ve složité situaci, kdy je první v tabulce a všichni se proti vám chtějí vytáhnout. Může být složité odolat tlaku, ne?
To je pravda, celé jaro jsme v postavení, že musíme vyhrávat každý zápas. Je to hodně těžké. Je mi jasné, že kluci mají maturity, čekají je zkoušky na další školy, musejí k tomu zvládat tréninky. Všechno chápu, ale v den, kdy je zápas, prostě musí být u nich fotbal na prvním místě.

Vím, že po boji je každý generál, ale přiznejte: vážně jste věřil v obrat skóre?
Šli jsme do rizika, bylo to hodně i o štěstí z pohledu jednoho týmu a smůle druhého. Myslím to tak, že soupeři se zranil rychlý útočník, co nám dělal starosti. Nám nezbývalo, než jít do rizika. Po hodině hry se vysouvali nahoru i stopeři. Stávalo se, že jsme vzadu zůstávali ve dvou, ve třech. Furt jsme se snažili na soupeře tlačit.

Hrozilo, že soupeř pojistí náskok do otevřené obrany?
Jasně, že se objevovala přečíslení, ale byla tam jen jedna střela na bránu, zhruba z dvaceti metrů. Z jejich strany to fakt už spíš bylo o bránění.

Kdo zápas neviděl, do očí ho praští také to, že jste kopali dvě penalty. Byl to důsledek tlaku?
Myslím, že by vám to potvrdil i trenér soupeře, za mě byly obě penalty jasné. Jednou tam byl Petr Ježdík stažený ve vápně a podruhé ho stejný hráč trefil při snaze odehrát míč. A k tomu tlaku, v závěru Březiněves už hlavně odkopávala. Valilo se to na ně, nakonec jsme tam i ten vítězný gól dotlačili.

Zlobu vystřídala radost. Takhle se zápasy moc neotáčejí, co?
Samozřejmě, že když to tam padlo a Petr Ježdík to trefil po zemi k tyči, tak byla euforie. Sudí ještě nastavoval asi šest minut, ale už jsme to zvládli.

A přišla i úleva, že vás nepotkala další ztráta. Takové jsou v boji o postup fatální.
Každá ztráta mrzí. I na podzim jsme nějaké zápasy otáčeli, někdy jsme měli i štěstí. Teď nám pomohlo, že Raptors ztratili. Hrajeme s nimi předposlední kolo, budeme válčit o všechno. Byl bych tedy raději, kdyby v tu chvíli už bylo jasno, ale je možné, že se bude rozhodovat.

Zatím se vám ale na tabulku po tomhle kole kouká lépe.
Všem se ulevilo, že jsme zápas otočili. Je to pro nás ponaučení a doufám, že už z naší strany nic podobného nepřijde. Před soutěží jsem čekal, že budeme nahoře tři, čtyři týmy. Teď to vypadá, že jsme tam my a Raptors. Dotahuje se tam ještě Braník, na nás ztrácí osm bodů, na Raptors šest a ještě spolu hrají. Pokud by se nám nad Raptors povedlo vyhrát, tak bychom jim ve snaze dostat se na druhé místo také mohli trochu pomoci. Uvidíme, zda to zvládnou a jak to celé dopadne.