Vršovice zdolaly Tempo B a hlásí se do hry o postup. Jsme tak nastavení, dostat se do přeboru je náš cíl, říká Protivínský

Vypadá to, že jste soupeře porazili naprosto jasně. Čekal jste takovou partii?
Je to zajímavé, ale trochu jsme čekali, že by nám styl rezervy Tempa mohl vyhovovat. Oni to mají nastavené tak, že chtějí hrát fotbal, dávají hodně gólů. Věděli jsme o tom, jak se jim daří. Měli náš respekt, všichni víme, jaký progres Tempo za poslední dobu udělalo.

Ale nakonec jste měli navrch. Pomohl rychlý první gól?
Hned dva góly padly po situacích, kdy nám Tempo pomohlo chybou. Když jsme po patnácti minutách vedli o dvě branky, tak to bylo fajn. Ale věděli jsme, že i my si umíme vybrat slabší desetiminutovku, takže rozhodnuto určitě nebylo. Pořád to byl začátek utkání, hrálo se ještě dlouho. Jinak je ale pravda, že začátek to ovlivnil. My už jsme to zvládli na Xaverově, tam jsme vedli dokonce o tři góly. Příjemné to bylo i v tom, že víme, že moc gólů nedostáváme.

Z toho musíte mít radost. Řada fanoušků si vás pamatuje právě v obraně, ale vy poslední měsíce válíte spíš v útoku. Co vás to napadlo?
To už se stalo asi před půl rokem a mohla za to personální nouze vepředu. (směje se) Zranili se kluci, někdo skončil, tak se řešilo, co s tím. Měli jsme vepředu rychlostní typy, ale soubojový hráč nám tam chyběl, tak to vyšlo na mě.

Takže jste při svém gólu na 2:0 vyhrál souboj a čekal bych, že padl třeba po rohu…
Právě že ne. Lukáš Kadeřábek vystřelil a mně nějaká intuice napověděla, že by rána mohla brankáři vypadnout. A stalo se, takže gól padl z dorážky střely. Po gólu jsem si říkal, že by to snad mohlo dobře dopadnout.

Do obrany už vás to teď netáhne?
Kluci si dělali legraci. Říkali, co bych vzadu dělal, když nám to v defenzivě funguje a jsem platný vepředu. Takže to tak zůstane.

V tabulce jste poskočili na druhé místo, je to asi hodně příjemný pohled, co?
To ano. Před startem jara jsme si říkali, že když chce Tempo posunout rezervu do přeboru, tak asi moc ztrácet nebude. Teď jsme před nimi a máme to ve svých rukách.

Na jaře jste se celkově rozjeli, nebýt duelu s rezervou Spojů, tak jste stoprocentní…
My míváme začátky vždycky dobré, nahrála nám v některých případech i kvalita soupeřů. Ale porazili jsme Královice, Xaverov, teď Tempo B. A co se týče béčka Spojů, tam se hrálo na špatném terénu, ale soupeř to není vůbec špatný. Čekal bych je v tabulce také výš.

Z toho všeho mi plyne, že se Vršovice hlásí tvrdě do boje o baráž či přímý postup. Mladý tým nabral zkušenosti, přišel už čas útoku na vyšší soutěž?
Jsme tak nastavení. Určitě se o to pokusíme. Víme, že nahoru chce Podolí, které je první. Ale máme ho doma, ztrácíme čtyři body. Ten zápas hodně ukáže. Je tam pořád o bod za námi béčko Tempa. Chceme minimálně do baráže, dostat se do přeboru je náš cíl. A co se týče kluků. Když jsem přišel do Vršovic, bylo mi devatenáct a tehdy bylo v týmu plno třicátníků. Teď je mi třiatřicet, hodně klukům je kolem pětadvaceti. Jsou to pořád mladé pušky, ale už to nejsou ti osmnáctiletí kluci, co si zvykají na dospělý fotbal. Určitě jsme se pod trenérem Barešem hodně posunuli. Hodně všemu pomáhá i naše béčko.

Cítím z vašich slov, že velkou zbraní Vršovic je i skvělá parta.
Přesně tak. Já jako pokladník týmu jsem si všechno uvědomil o to víc, když jsme měli zahájení sezony, podle účasti i všeho okolo bylo fakt vidět, že tým funguje.

Vršovice se tedy v očích řady fanoušků postupem let mění. Jen jedno jméno v sestavě zůstává. Je jím Jan Šimr.
Já jsem měl tu možnost zahrát si ve Vršovicích s oběma. Nejdřív samozřejmě s Honzovým tátou, který byl vynikající stoper. Honza mladší je jiný, jezdí po lajně. Je to největší dříč, má to zkrátka v genech.

Bylo by fajn posunout se s Vršovicemi do přeboru třeba i proto, že byste duu Šimrů dopřáli možnost zahrát si proti Vladimíru Šimrovi, který je vedoucím týmu v přeborových Třeboradicích?
S Vláďou se pochopitelně také znám. Určitě by to byla další z motivací, kdyby se to povedlo.

A největší radost by postup udělal asi Jaroslavu Belladovi, dlouholetému šéfovi klubu, že?
To je pravda, on je v klubu s drobnou přestávkou dlouhá léta. A jestli se někdo lidem v pražském fotbale vybaví, když se řekne Union Vršovice, je to právě on. Radost by mu návrat do přeboru určitě udělal.