Foto: Pavel Jiřík st.
Před 70 lety: Kobyliský fotbal „vstal z mrtvých“
30.01.2025

Před 70 lety: Kobyliský fotbal „vstal z mrtvých“

V období před 2. světovou válkou se fotbalu v pražských Kobylisích dařilo. V jisté době tu dokonce fungovaly tři kluby, z nichž Admira VIII vystoupala až do Středočeské divize, tehdy druhé nejvyšší soutěže našeho fotbalu. Tam podávala velmi dobré výkony a dokonce se blýskla i výhrou nad AFK Bohemians 4:3. V jednom ročníku si divizi vyzkoušel i SK Praha VIII, jinak patřil ke stabilním účastníkům 1. A třídy.

Nahlédněme do kroniky současného FK Admira Praha, kde můžeme číst: „Když dozněly poslední výstřely II. světové války, nastal čas na mírový život a taky – jak jinak! – na fotbal. Admira VIII dál pokračovala v divizní soutěži, SK Praha VIII o třídu níž. Po únoru roku 1948 se v zemi udála spousta věcí… Fotbal novému větru samozřejmě také neunikl. Ze Sparty bylo Sokolovo, Slavia se musela přejmenovat na Dynamo, Bohemka se proměnila ve Stalingrad. A Kobylisy? Z fotbalové mapy zmizely Admira VIII i SK Praha VIII a najednou tu byl sloučený klub kobyliských fotbalistů, kterému „přidělili“ název Vozovna Kobylisy. I kopaná se stala rukojmím politiky. Minulostí se staly liga, divize a 1. třídy. Po sovětském vzoru hrály naše oddíly (už nikoli kluby) celostátní mistrovství I, celostátní mistrovství II, oblastní soutěže a podobně. Admirácký fotbal pod hlavičkou Vozovny si ovšem nadále počínal úspěšně a navazoval na předchozí tradici i výsledky. V Kobylisích se dál hrála druhá nejvyšší soutěž, zvaná oblastní. Klubový dres tehdy oblékali například hráči Doležal, Beran, Mokrejš, Feureisl, Smetana, Hruška, Michálek, Schiel a další.“

Nejsi tramvaják? Nehraj fotbal!
Jedním z podivných rozhodnutí oněch časů bylo nařízení z roku 1952, podle něhož se mohl sportovec zapojit do činnosti jen v oddílech tělovýchovných jednot u podniku, kde byl dotyčný zaměstnán. V praxi to znamenalo, že za Vozovnu směli hrát fotbal vlastně jen tramvajáci.

„Byl to pro klub těžký úder, neboť mezi našimi tehdejšími fotbalisty se našli zástupci lecjakých profesí, muži od elektrických drah však mezi nimi v podstatě nebyli. Následkem tohoto rozhodnutí byl zánik mužstev dospělých,“ zaznamenala admirácká kronika.

V Kobylisích zůstala jen mládež…
Jenže naštěstí se našla aspoň hrstka kobyliských srdcařů, které takový pád úspěšného klubu trápil. Opět kronika: „Proto nezůstali nečinně sedět s rukama v klíně a na bývalém hřišti u střelnice se obětavě věnovali aspoň žáčkům a dorostu. Léta 1952-1955 patří v historii klubu k těm nejhorším, ale díky Ladislavu Urbanovi, Františku Rodrovi, Václavu Hankovi, Josefu Zavázalovi, Janu Roubíkovi, Jaroslavu Duškovi, Františku Charvátovi, Jaroslavu Koubovi, Janu Kmentovi a dalším Admira nezašla na úbytě. Když funkcionáři Státního výboru pro tělovýchovu a sport pochopili, že s provozováním činnosti pouze v podnicích přestřelili, byl verdikt změněn. Tělovýchova a sport mohly být napříště organizovány i v bydlišti. To byla živá voda pro admirácký fotbal. Už na podzim 1955 se sešla z iniciativy dobrovolných funkcionářů kobyliské kopané ustavující schůze členstva, která rozhodla takto – TJ Dynamo-vozovna Kobylisy, navazujíc na slavné tradice Admiry VIII, obnovuje činnost dospělých.“

Začínalo se v 1. B třídě
Dnes jsou regule nesmlouvavé, obnovený tým by musel začít úplně nejníž, ve 3. třídě. Tenkrát se ale vedení fotbalové Prahy nad kobyliským Dynamem-vozovnou slitovalo, neboť…

„Městská fotbalová sekce v Praze zvážila dosavadní výsledky kobyliského fotbalu a uznala, že by si nezasloužil začínat v nejnižší třídě,“ praví admirácká kronika. „Proto bylo mužstvo dospělých zařazeno do 1. B třídy. Tu pod vedením Josefa Forejta vyhrálo a postoupilo do 1. A třídy. Kobyliský dres tehdy oblékali Plaček, Fiala, Nejedlý, Vostrý, Bříza, Mácha, Rýgr, Mácha, Somol, Schiel, Brejcha.“

Kobyliský fotbal ožil a rozmáchl se k dalším úspěchům. A za pět let, v ročníku 1959/1960, tehdejší Dynamo dokonce vyhrálo oblastní soutěž (divizi) a postoupilo do 2. ligy!