Foto: Jiří IPSER
Za Spartu hrál, trénoval ji, pak také pískal. Rozhodčí Zelený našel fotbalové štěstí v přeboru. Výjimečný zápas? Čtyři penalty, z toho tři pro hosty, prozradil

Za Spartu hrál, trénoval ji, pak také pískal. Rozhodčí Zelený našel fotbalové štěstí v přeboru. Výjimečný zápas? Čtyři penalty, z toho tři pro hosty, prozradil

S úsměvem prohodí, že rozhovorům pro média se úspěšně vyhýbal dvacet let. Nakonec se ale pražský rozhodčí Jiří Zelený rozpovídá a věřte, že nudit se nebudete. Dozvíte se, že hrál za Spartu, trénoval ji, a nakonec si utkání Sparty odpískal i jako sudí. „To jsem si pak říkal, že už můžu skončit,“ usmívá se rozhodčí, který už dvě dekády rozhoduje nejvyšší pražskou soutěž. Posun výš odmítl, upřednostnil rodinu. K nejvyšší soutěži má ale i tak blízko.

Kariéru jste v roli hráče startoval ve Spartě, proč to nevyšlo?
Mládežnickou kategorii jsem tam absolvoval celou, ale rozhodlo zdraví. Byl jsem náchylnější na zranění. V době, kdy jsem hrál, to nebylo kdovíjaké s informovaností na předcházení zranění. Hrál jsem s o rok staršími kluky. Jenže mě zradilo zdraví. V jedenácti přišla první operace kolena, ve dvanácti druhá, a celkově jich mám za sebou šest.

To muselo být hodně složité pořád startovat a věřit, že už se vám zranění začnou vyhýbat, co?
Po třetí operaci v šestnácti už jsem si říkal, že to s hraním asi nedopadne. Tak jsem se začal věnovat ve Spartě i trenérství, vzal si mě pod křídla můj bývalý trenér Jiří Svátek, kterému jsem dělal asistenta. Připravovali jsme třeba ten mimořádně úspěšný ročník 1992, kde byli například Krejčí, Kadeřábek, Frýdek, Jirásek a Brabec.

Muselo být hodně těžké přesedlat do pozice trenéra, určitě vás to táhlo jako hráče na trávník.
Ano táhlo, po delší rekonvalescenci jsem se k hraní opět vrátil. Mezitím jsem si udělal licenci B a přihlásil se do vzdělávacího programu pro začínající rozhodčí. V jednu dobu jsem hrál, trénoval i pískal, bylo to poměrně složité. U pískání jsem nakonec zůstal.

Téměř dvacet let jste v nejvyšší pražské soutěži. Jako bývalý hráč Sparty jste nemyslel na posun výš?
Příležitost jsem měl několikrát. První z nich jsem, přiznávám, zazdil sám vlastní hloupostí. Podruhé už jsem měl příslib, že se na Česko posunu. Ale když jsem byl reprezentovat Prahu na turnaji v Tachově, udělal jsem si další vážné zranění. Ani to nebyl faul, udělal jsem si to sám. Třetí nabídka posunout se přišla od bývalého předsedy komise rozhodčích, pana Ulricha, před zhruba čtyřmi lety, to už jsem ale odmítl, čekali jsme v té době rodinu.

Jako bývalý hráč potkáváte na hřišti svoje známé a kamarády. Jak se s tím vyrovnáváte, když vám známý něco řekne?
Třeba s Kubou Radou, co je teď ve Spojích, jsem hrál asi pět let. Je to v pohodě, pískám už dlouho, dokážu to brát s nadhledem. V tomhle směru jsem splachovací.


Mimochodem, co jste říkal na to, že si šel vyzkoušet roli rozhodčího Zdeněk Folprecht, bývalý ligový hráč a televizní expert?
Na ten zápas se teprve podívám, ale slyšel jsem různá hodnocení a výsledné bylo, že to zvládl. Nevím, jakou reklamu to udělalo všem profi rozhodčím, ale jako lajk se s tím popasoval parádně. Byl to ale jen jeden zápas, pro něj to bylo zpestření a hráči se určitě také více kontrolovali, když to bylo takhle sledované.

Myslíte? Stejně musel být pod tlakem, byly u toho televizní kamery.
Dostal jsem také šanci pískat na podzim televizní zápas Chabry – Dubeč. Na hráčích cítíte trošku jiný přístup, stejně jako když jsem pískal finále poháru v Praze. Je tam hodně diváků, další to vidí. Navíc mi pomáhá, že řadu funkcionářů a hráčů fakt za ta léta znáte. Na zápas se také samozřejmě připravujete, takže víte, co třeba může nastat. Když to zvládnete, je to půl úspěchu.

A co nějaký zápas, na který jen tak nezapomenete?
Takových je určitě víc, ale když mám vybrat jeden, byl by to asi duel Zbraslavi s Třeboradicemi. Jednalo se o poslední kolo přeboru o sestup a já v tom utkání pískl čtyři penalty a z toho tři pro hosty. Za domácí navíc hráli dva bývalí spoluhráči, kteří kvůli této prohře spadli.

Ti asi po utkání nějakou připomínku měli, ne?
Co si vybavuji, tak měli trochu problém s jednou z těch penalt, ale nic zásadního se nedělo.

Když už se zápasy přeboru natáčí, kouknete se zpětně?
Určitě se podívám. Když je těch situací, co chci vidět, více, tak se mrknu na celý zápas. Jindy jen na pár momentů. On vám k zápasu hned něco řekne delegát. Ale ani on, stejně jako rozhodčí, nemusí mít na spornou situaci ideální výhled. Takže se rád zpětně podívám a mám tak z utkání nějaký feedback.

Do startu jarní části přeboru je ještě daleko, už jste začal s přípravou?
Nikdy jsem neměl úplně vřelý vztah k běhání, ale jako hráč jsem s tím neměl problém, když jsem třeba za týden zvládl šest tréninků a k tomu dvě utkání. Teď už je tomu jinak, mám rodinu. Čtyřletého synka a dceři budou dva, mám za sebou šest operací kolena, není to jednoduché.

Co když máte na lajně k ruce začínajícího kolegu? Cítíte u nich zápal pro pískání?
Samozřejmě vnímám, že nastupují mladí rozhodčí a je to dobře. Obměna nastat musí, ale je dobře, když je tam i zkušenost. Co se týče mladých, je to různé, stejně jako u každé jiné činnosti. Někdo je zapálený a vidíte, že ho to baví. Další má pískání třeba jako brigádu a někdo šel dělat rozhodčího třeba proto, aby zůstal u fotbalu, když mu to jako hráči nevyšlo.

O fotbalu mluvíte s nadšením, splnil jste si v téhle roli své sny, i když jste se neprokousal do vyšších pater?
Dostal jsem příležitost zapískat si Spartu, hrála na Strahově s Táborskem přípravné utkání před sezonou. Nastoupili Dočkal, Krejčí, Hložek, jako asistent Luboš Loučka, se kterým se znám - byl to splněný sen. Jako asistent jsem byl na utkání, kdy za Spartu hrál ještě třeba Tomáš Řepka, to asi nemůže říct každý. Po tom prvním utkání jsem si dal na facebook svojí fotku s Hložkem a napsal k tomu: Já a budoucí hvězda. Vtipné bylo, že Adam dal pak na sociální síť tu samou fotografii - kromě toho komentáře.


Sice jste ve Veolia Pražská teplárenská přeboru, ale svou roli máte i v nejvyšší soutěži. Jak se vám to povedlo?
Naším předsedou Kryštofem Menclem jsem byl osloven s možností podílet se na řízení ligových utkání jako operátor VARu, slyšíme komunikaci rozhodčích ve sluchátkách. Snažíme se dodat potřebné záběry, podle kterých se nakonec rozhoduje.

Jste fanouškem systému VAR?
Na začátku jsem byl skeptický, ale pohled se změnil, a když se dokáže VAR využít tak jak má, je stoprocentně ku prospěchu věci. Musíte si uvědomit, že v dnešním fotbale se hraje o spoustu peněz, tak je třeba mít techniku při sporném momentu jako pomocníka.

Když nyní koukáte na fotbal, dokážete se oprostit od pohledu rozhodčího?
Myslím, že to dokážu, ale přiznávám, že i sleduji, jak a kam rozhodčí zabíhá, jak si nějakou situaci dirigoval, jak nějakou situaci řešil. 


Související články