Sodoma musel ukončit profesionální kariéru kvůli srdci, loučil se gólem. Nedá se nic dělat, začíná nová etapa, řekl
S jakými pocity jste do zápasu šel?
Byl jsem se vším srovnaný. Jediný cíl, který jsem měl v hlavě, byl, že chci dát gól. A když jsem ho dal, byl to příjemný pocit.
Člověk asi musí mít v hlavě, co mu řekli lékaři…
Já jsem do IKEMu chodil delší čas, takže jsem musel počítat s tím, že se to může stát a lékaři na něco přijdou. Ale výsledky byly dlouho v pořádku, jen teď něco nedopadlo, takže přišel verdikt, že ta zátěž v profesionálním fotbalovém režimu je moc. Uvidíme, na co se přijde dál.
Neříkejte, že s vámi necloumaly emoce.
V té chvíli, kdy jsem šel hrát, už to bylo dobré. To večer před zápasem byl nejtěžší. To jsem si i pobrečel.
Bylo znát, že chcete uspět a dát gól. Dostal jste i kapitánskou pásku. Když přišel váš gólový trestný kop, věděl jste, že ho nikomu nedáte?
Tam to bylo asi docela dané. Oni kluci, co obvykle chodí kopat, už na hřišti nebyli. A kdyby byli, asi by mi to rozehrání tentokrát stejně nechali. Když to pak skončilo v brance, umocnilo to tu chvíli.
Věděl jste hned, že míč skončí v síti?
Moc jsem to neviděl, že rána skončila v bráně jsem usuzoval podle reakce lidí okolo. Ale už když jsem šel kopat, tak jsem volal na lavičku, ať se dívají, jak se to dělá.
Symbolicky dal gól i Tomáš Necid, který byl vaším největším konkurentem, co se týče střílení gólů.
Bylo to takové střídání stráží. Já jsem pomohl Žižkovu vystřílet záchranu, tak Tomáš třeba vystřílí pro Viktorku baráž. Doufám každopádně, že mu to tam bude takhle padat i dál.
Cítil jsem na vás spíš snahu porvat o místo v sestavě.
Nedá se nic dělat, prostě začíná nová etapa.
Takže se vracíte do ČFL a k tomu bude škola, práce. Není třeba šance, že by se vše napravilo nějakým operačním zákrokem?
Zatím mám fotbalové plány na dva měsíce. Pak budou další vyšetření. Oni lékaři zatím přesně neurčili, kvůli čemu nastal ten problém, co mi vlastně přesně je. Zatím jsem domluvený, že budu hrát třetí ligu v Kolíně. A pracovně mám nějaké nabídky. Uvidíme, zda v nějaké roli zůstanu u fotbalu, něco by mě lákalo. Trenérem ale nebudu.
Co na to říkal váš kamarád Tomáš Souček? Večer, kdy zprávu klub zveřejnil, dal zrovna gól v Premier League.
On měl zápas v úterý večer, já zase ve středu ráno. Dá se říct, že se pořád naháníme. Určitě to s ním ale proberu. On samozřejmě věděl, co se děje. Určitě si zavoláme a rozebereme to.
Společně jste rozjeli charitativní projekty, byl jste nadšený, že do toho šel.
I ten poslední projekt dopadl dobře. Tomáš tam věnoval nějaké své věci a myslím, že je nakonec vyhráli ti správní lidé. Jsem moc rád, že se vše realizovalo.
Do Prahy jste se fotbalově vrátil. Byl jste ve Slavii, Motorletu, teď na Žižkově. Jak na štace v hlavním městě budete vzpomínat?
Já musím říct, že v mém srdci je místo jen pro dva kluby. Jedním je Slavia, kde mám i dva ligové starty, a pak pochopitelně Žižkov. Tady jsem si užil krásný rok a půl. Teď jsme v tabulce čtvrtí, v jarní tabulce jsme byli třetí. Bylo to fakt něco úžasného.
Je něco, co jste v Praze fotbalově nenaplnil?
Možná je škoda, že ze Slavie brzy odešel trenér Alex Pastoor, třeba by to s mojí kariérou bylo ještě celé jinak.
Váš poslední profesionální zápas řídil Zdeněk Folprecht, televizní expert a bývalý ligový hráč. Když to vyšlo najevo, napsal jste na sociální sítě, že vám snad nedá červenou. Co vás k tomu vedlo?
To jsem napsal ještě v době, kdy jsem nevěděl, že budu muset skončit. Byla to taková první reakce, takový fórek. Červenou kartu mi nedal, ale klidně v tom utkání mohl udělit i dvě.
Jak to podle vás zvládl?
Zvládl to skvěle. Možná i lépe než někteří profesionální rozhodčí. Bylo hodně vidět, že fotbal hrál. Někdo řekne, že to byla Tipsport liga, ale i tam jsem viděl, že sudí něco pokazil. A Zdeněk to fakt zvládl, je vidět, že je to inteligentní člověk.
Zkoušel jste někdy sám pískat?
Jednou, když jsem trénoval dorost, tak jsem musel odpískat jeden zápas. Úplně mi to stačilo.
Jak vám vyhovovalo, když akce komentoval?
Já jsem se pohyboval docela blízko něj, všechno jsem slyšel. Není to úplně tradiční, ale já jsem rád, když rozhodčí řekl, co viděl a odpískal. Klobouk dolů, že do toho šel. Mně by se do ničeho podobného nechtělo.
Párkrát jste se s ním pustil do výměny názorů, chtěl jste, aby udělil červenou kartu, že?
Jen jsem ho hecoval, ale klidně ji mohl udělit.
Byla po utkání nějaká rozlučka?
Za kluky ještě zajdu ve čtvrtek do šatny a bude konec. Pak budu hrát za Spartu Kolín. Nějaké pracovní nabídky mám, je brzy říkat, zda zůstanu u fotbalu. Ve škole jsem ve druháku. Výzev mám před sebou dost.
Foto: Jan Tauber/FAČR