Foto: Pavel Jiřík st.
Kulaté jubileum oslavila legenda Motorletu na přípravě s Kladnem. Mikuš se těší, že si zahraje na mistrovství světa

Kulaté jubileum oslavila legenda Motorletu na přípravě s Kladnem. Mikuš se těší, že si zahraje na mistrovství světa

A pak, že se nenosí klubová věrnost... Zdeněk Mikuš z pražského Motorletu o tom ví své, v klubu kroutí už svou 42. sezonu, když v barvách celku z Jinonic hrál, trénoval a nyní funguje i jako vedoucí mužstva. Miluje fotbal, a tak jistě nikoho nepřekvapí, že i v den svých sedmdesátých narozenin nemohl chybět na lavičce Motorletu. Že šlo o přípravu a že měl zrovna ten den významné kulatiny? „Kluci mi po zápase popřáli. Byl to docela dobrý zápas,“ prozradí na první dobrou.

Čekal bych, že sobotu, kdy jste narozeniny měl, strávíte v odpočinkovém a slavícím módu.
Já nejsem moc slavící typ, fotbal mám rád. Takže jsem byl na zápase s Kladnem a viděl jsem docela dobrý fotbal. Motorlet byl hodně produktivní, dal tři góly ze tří šancí, pak se sestavy prostřídaly, hra byla jiná.

Vypadá to, že i když šlo o přípravu, tak vám hráči dali hezký dárek v podobě výhry 3:2…
Jsem hlavně rád, že se nikdo nezranil. Zranění během zimy bývají nepříjemná. Byla docela zima a někteří kluci hráli v trenkách, to jsem koukal. Výhra potěšila, ale hlavní bude vyhrávat mistrovská utkání. A co se týče dárku, kluci mi po utkání popřáli. Musím přiznat, že se tedy necítím na ten věk, kolik mi je. Zdraví drží a doufám, že ještě nějakou dobu bude. Pořád si rád zahraju fotbal.

To je docela obdivuhodné, chodíte si zahrát za starou gardu?
Chodím hrát hanspaulskou ligu, ale nehrajeme tu superveteránskou kategorii. Tam jsou všichni, co stáli u zrodu téhle soutěže. My hrajeme kategorii pro hráče nad 35 let.

To se tedy může stát, že narazíte na soupeře, který bude věkově v polovině. Jak se to dá stíhat?
Je to složité. Ale já mám pohyb rád, hýbu se pravidelně. Jdu si zabruslit, zpevňuji postavu, sport je pro mě pořád zábavou a žízeň pak máte také jinou. (usměje se) Pořád mě také nic nebolí. Tedy vlastně bolí, ale vždycky až po tom zápase. A co se týče těch mladších soupeřů, tak u hry musím samozřejmě víc přemýšlet, nejde chodit do nějakých extrémních soubojů, ale nebojím se toho, důraznou hru mám rád. Dokud to půjde, budeme chtít hrát tuhle nižší věkovou kategorii. Když ale hraju fotbal v chůzi, tam je to něco jiného.

Vy stíháte hrát i něco dalšího?
Je to tak. Byl jsem s nimi i na mistrovství světa. Letos má být Evropa i svět, tak když mi dají vědět, rád si půjdu zase zahrát. Nevím, jaké budou vypsány kategorie, ale věřte, že i tady, když na vás hraje šedesátiletý soupeř, tak je to pořádný rozdíl.

Vidíte, já si myslel, že se budeme bavit o tom, že máte mistrovský titul z Dukly a vy na mě vytáhnete start na mistrovství světa. Jak vzpomínáte na Duklu?
Byl jsem tam na jednom utkání, ale to je všechno. Vzpomínky na to angažmá jsou bolestivé. Mám z té doby sice mistrovský titul, ale v té době jsem měl zdravotní problémy a dlouhou dobu jsem nemohl hrát, takže tam raději nechodím. Ty vzpomínky ožívají, myslím, že nebýt těch trablů, tak jsem měl třeba další dva tituly. Musím říct, že teď se cítím snad lépe, než když mi bylo jednadvacet.

A co vaši tehdejší spoluhráči? To byla pořádně slavná generace!
Řada z nich má vyměněné kyčelní klouby, kolena a já si říkám, jak je možné, že já ne. (usměje se) O to víc mě motivuje, abych se udržoval a dál sportoval. Motivuje mě i to mistrovství světa. Hraje se to sice úplně jinak, není to kontaktní, což mi nevyhovuje. Ale těším se na ty akce. Když jsme byli naposledy v Anglii, kategorie nad padesát let byla druhá, ale měli vyhrát. My jsme byli pátí.

Když jsme u vašich angažmá, prošel jste si i Mladou Boleslaví, která ale ještě nebyla v nejvyšší soutěži. Tady jsou vzpomínky příjemnější?
Už v mé éře byla Boleslav úspěšná. To bylo ještě Československo a my jsme sahali po postupu. Tehdy mě ale překvapilo, že vedení snad ani nemělo zájem o postup, a tak šly výš Teplice. Nemohl jsem to pochopit, tak jsem odešel do Motorletu.

A tam jste už pěkných pár let. Asi vás ani nenapadlo, jak dlouho v Jinonicích budete v různých rolích působit, že?
Je to vlastně už 42 let a v klubu se to opravdu hodně změnilo, co se týče zázemí. I kluci jsou tu šikovní. Ruda Blažek a Vláďa Kubert to řídí dobře. Za Motorlet jsem hrál, pak jsem ho trénoval.

Hráči vzpomínají, že jste dokázal být hodně tvrdý, v dobrém slova smyslu. Dodnes na to vzpomínají a říkají, že by to nebylo nic pro současnou generaci…
Já to měl prostě nějak nastavené, takhle jsem fotbalově vyrůstal. Dneska jsme na hráče ohleduplní, je jiná doba. Na druhou stranu hráče hlídají rodiče. I já mám doma osmnáctiletého kluka a jsem mu taky odmalička za zadkem. Možná to mají složitější než my. Vyrůstali jsme v jiné době, byli jsme samostatnější. Pro mého tátu byl fotbal spíš vedlejší. Takže když jsem potřeboval jet na trénink, vzal jsem kolo a dojel tam. Ale i já jsem mladého vozil na tréninky.

Hraje za Spartu, na Strahov by se na kole docela projel.
Je v devatenáctce, ve Spartě je už deset let, uvidíme, kam to dotáhne dál. Hlavně aby byl zdravý. Fotbalu toho hodně obětuje, ve Spartě nestačí odehrát třicet dobrých soutěžních zápasů, tam musíte být dobrý i na každém tréninku.

Vypadá to, že se fotbal prolíná každým vaším dnem.
To je pravda, chodím se koukat kromě zápasů i na tréninky. Když je třeba, rád pomůžu, ale je jasné, že prostor dostávají mladší. Mají elán a platí: mládí vpřed. Motorlet má hodně mladých a šikovných kluků. Někdy si myslím, tak tohle je pecka, tenhle to dotáhne určitě do ligy a pak to dopadne úplně jinak a ten hráč třeba skončí s fotbalem. Talentů je ale v Motorletu fakt dost, pořád jsem zvědavý, jak to s kluky bude a jak vysoko se dostanou. Doufám, že nám všem bude zdraví držet a já si tohle všechno budu dál užívat. Stejně tak jako svoje narozeniny, kdy jsem si nenechal ujít ani pár dalších zápasů.