Novinář si užívá roli brankáře na Břevnově. Klubu fandí sparťani, slávisti i kněz, je to úžasné, říká

Na Břevnově se snaží oživit fotbal tamní starousedlíci, vy tam ale nebydlíte, jak jste se do Unionu vlastně dostal?
Přivedla mě tam vlastně náhoda. Spolužák z vysoké školy Adam Khalaila mi na tělocviku řekl, ať si tam přijdu zatrénovat. Tak jsem to loni v lednu zkusil a už jsem zůstal. Úplně mě to pohltilo. Ani jsem vlastně nevěděl název klubu, kam jdu na trénink, až pak jsem to zjistil. Oslovila mě parta, jaká v klubu je. Jsou tam lidé od osmnácti do pětačtyřiceti. Vyzkoušel jsem jeden trénink a už jsem zůstal.

Jako gólman, přitom jste hrál dlouho v poli…
Nedalo se nic dělat. Udělal jsem si koleno a u fotbalu jsem chtěl být dál. Fotbal mám moc rád a tohle je super projekt, kdy klub přilákal snad už stovku dětí k fotbalu.

Dostal jste od někoho ochutnat, že nejste místní? Klub si právě na komunitě starousedlíků zakládal, ne?
(směje se). Došlo na to, že si mě kluci dobírali, že jsem z Jižáku, který má v Praze nějakou pověst. No tak jsme se teď s přítelkyní Terezou přestěhovali na Ládví. Takže to mám na Břevnov pořád stejně daleko, jen jsem na opačném konci Prahy. Když jedu MHD, tak třeba píšu cestou něco do práce, když jedu autem, je to rychlejší, ale pochopitelně nic dělat cestou nejde…

Přišel jste do klubu, který nehrál soutěž. I tak vás to na Břevnov lákalo?
Od devatenácti jsem velký fotbal nehrál. Když jsem přišel, bylo mi skoro čtyřiadvacet. Jasně, soutěž se nehrála, ale chyběl mi ten organizovaný trénink. Chytlo mě to. Úplně bez zápasů jsme také nebyli, hrála se firemní liga.

A ve výhledu byl posun přihlásit nejnižší pražskou soutěž?
Když se nám v té firemní soutěži začalo dařit, byl tohle další logický krok. Když jsme hráli první soutěžní zápas, byl to obrovský zážitek, protože Břevnov nastoupil po dlouhých letech k zápasu. Užili si to i naši fanoušci. Sice jsme na úvod dostali dva facany, ale hrálo se.

Měli jste o začátku asi jiné představy, co?
Byli jsme nažhavení, příprava byla dobrá, dvakrát jsme prohráli se zkušenějšími soupeři o gól a jednou jsme remizovali. A to se na hřišti točil celý kádr. No a my po dvou zápasech měli skóre 2:13, na Braníku jsme dostali osmičku. Nevím, jestli jsme na startu byli trochu na hrušce... No tak se aspoň povedl konec podzimu, kdy jsme dvakrát vyhráli 4:0. Mělo to vzestupnou tendenci, a hlavně parta je skvělá.

Ožil duch starých dobrých břevnovských časů?
Vzpomínám si, jak jsem četl knížku o Pavlu Horváthovi. Věděl jsem o tom, že on na Břevnově hrál a já teď mohl nastoupit za klub, který v té tradici pokračuje. Samozřejmě jsem pro někoho náplava (směje se), ale cítím se v týmu fajn, užívám si to. Je to jiné, než když jsem byl v dorostu Bohemky. Třeba je to i tím, že tenhle projekt je nový, strašně snadno se posouváme výš. Jsou tu kluci, co fotbal hráli jako malí a teď kariéru oživují, je tu spousta skvělých příběhů. A posun vnímám i jako gólman. Loni v zimě se stávalo, že kluci na tréninku v nadsázce řečeno netrefili bránu a teď mi to tam sázejí pod víko…

Úplně jasnou jedničkou v brance nejste, ale pozici v klubu máte silnou, že?
S kolegou Honzou Forejtem nejsme jednička ani jeden. Jsme oba tak jeden a půlka. (směje se) On je velký sparťan, na holeni má vytetované ACS. Oba děláme všechno pro to, aby se Břevnovu dařilo. Ono se řekne třetí třída, ale srandička to není, všude chcete vyhrávat.

V soutěži potkáte i zajímavé hráče, co?
No jasně, třeba Braník C, to jsou kluci, co hráli výš a na ty jsme fakt neměli. Nebo zápas s Dubčí, kdy jsme prohráli 0:2, tak nám dal gól Plášek. A já na podzim koukám na zápas áčka Dubče s Dolními Chabry v přeboru a stejný Plášek tam dal gól, dokonce byl ten zápas v televizi.

Jste sice v brance, ale dokážete to posoudit, zvedá se Břevnov i herně?
Máme vepředu rychlé kluky, Ondru Novotného a Ondru Lišku. Dřív tam byla snaha míč na ně překopnout a oni si poradili, ale postupem času se víc a víc snažíme hrát fotbal a dáme i krásné góly.

Mrzí vás, že u toho nejste v poli?
Já jsem rád, že jsem u fotbalu. Kdybych byl v poli, tak bych od sebe na téhle úrovni asi čekal, že budu střílet góly. Ale na druhou stranu, už v pěti letech jsem si hrál na gólmana. Tak jsem se k tomu vrátil.

K angažmá v Břevnově a psaní o fotbale stíháte hrát ještě hanspaulskou ligu a malý fotbal. Není toho moc?
Co se týče fotbalu, tak pro mě je fajn všechno. Samozřejmě jsem se brankářské věci učil, už vím, jak spadnout, ale užívám si to. Někdy si dovolím jako brankář i patičku. Taky už se mi povedlo udělat nějaký kiks, kdy jsem chtěl hrát míč z jedničky, poskočil a já jsem takovým obloučkem namazal soupeři. Ten to ale ve firemní lize následně netrefil.

Fotbalovými vzory jsou pro vás hráči z pole?
Mám takové tři nejoblíbenější hráče: Cristiana Ronalda, Fernanda Torrese a z brankářů Argentince Oscara Ustariho. Vždycky jsem měl rád i gólmany. A musím se přiznat, že mě hodně láká, že bych i jako brankář chtěl vstřelit gól.

No tak si půjdete kopnout nějaký přímák, nebo se postavíte k penaltě?
Já bych si troufl, ale naši kluci je fakt umí. Musím na kolenou uprosit Honzu Lexu, aby mě k tomu pustil. (směje se) Jeden z mých snů ale vážně je, že bych chtěl dát gól před našimi fanoušky. V sedmi letech na ČAFC jsem tresťnáky kopal, občas si i na tréninku nějaký vyzkouším. Někdy to trefím, jindy to jde do patnácté řady…

Domácí zápasy hrajete v areálu konkurenta z Bílé Hory. Nechybí vám to opravdové domácí prostředí?
Jsme rádi, že máme kde hrát. Ale samozřejmě je v klubu nějaký plán, jak to udělat a hrát doma. V plánu je umělá tráva, ale vše je v horizontu pár let, trvá vyřízení povolení. Bylo by to fajn i kvůli lidem, kouzlo toho místa je obrovské. Hráli jsme tam třeba přátelák s německým soupeřem a byl to zážitek. Půle byla 1:1, my pak dostali čtyři góly z rohu, to se mi ještě nestalo a byl jsem z toho pěkně rozhozenej. S mojí postavou nejde, abych si chodil pro centry na penaltový puntík. Tak jsme to šli všechno zapít, jak jsem říkal, mám v životě tři fotbalové party a moc si to užívám.

V hanspaulské lize i malém fotbale jsou branky menší, to si asi chytání užíváte…
Samozřejmě je to jiné, připadám si jako král. Uděláte dva kroky a jste v pohodě všude.

Co říkají spoluhráči na to, že mají v brance experta, který píše o fotbale?
Zrovna nedávno jsem dělal rozhovor s bývalým slávistou Plavšičem a můj brankářský kolega sparťan říkal, že chce na něj číslo, aby si s ním promluvil. (směje se) Občas si taky někdo rýpne, co to píšu, říkají, že jsem pisálek.

No a když jste třeba na ligovém utkání a gólman udělá chybu. Je vám ho líto?
To se stalo třeba při utkání Bohemky s Karvinou, kdy Lapeš chytal dobře a na konci udělal obrovskou chybu a skončilo to 3:3. Snažím se být empatický, ale přiznávám, že jsem původně myslel, že o gólmanovi bude jeden text. Nakonec tam byla jiná témata, skvěle mluvil trenér Karviné Hyský.

Jste mladý, přesto, dovedete si sám sebe představit u fotbalu ještě v jiné roli?
Dokázal bych si představit, že bych trénoval třeba malé kluky na Břevnově, to by se mi líbilo. Ale kombinace trenér – brankář – novinář, to by už bylo asi na přítelkyni moc. Občas se na fotbal i přijde podívat. Ale když měla přijít naposledy, zrovna jsem si poranil tříslo, tak nešla. Ona na fotbal chodí, od pěti let na Spartu.

Jaký byl vůbec váš první start za Břevnov, vzpomenete si?
Měl jsem se přijít podívat, sedět na lavičce a nakoukat zápas. Jenže jeden gólman byl mimo a tehdejší jednička si zapomněla doma rukavice. Já měl v tu chvíli v klubu za sebou jeden nebo dva tréninky, kluky jsem pořádně neznal jmény, takže jsem prohodil jména krajních obránců. Ale zvládli jsme to, moc se mi ulevilo. Chtěl jsem to zvládnout i kvůli našim fanouškům. Ti jsou totiž neuvěřitelní.

Jak to myslíte?
Venku je zima, je hnusně a na náš zápas přijde pětadvacet frajerů, mají světlice, fandí. Je úžasný, že zabijou čas a jdou nám fandit. Někdy to možná prožívají i víc než my hráči. Chodíme po zápasech na děkovačku, povídám si s nimi. Zajímavé je i to, že fandí slušně.

Prý se navíc pod barvami Břevnova klidně spojí fanoušci Sparty a Slavie…
Jsou to skauti, většinou snad i křesťané. Chodí tam dokonce i jeden kněz. Jednou měl i megafon. Občas mají nějaký pokřik, kterým se i sudí rádi zasmějí. Ono je to všechno vlastně dané i tím hashtag „Union spojuje.“

A co do budoucna posun do vyšší soutěže?
Břevnov je vážně teprve na začátku. Uvidíme, co přijde dál, jestli třeba během pár let budeme myslet na první trojku tabulky. Vždycky chcete vyhrávat, ale na Břevnově si to všichni celkově moc užíváme.

Mimochodem, jaké to bylo, když jste si teď jako novinář vyzkoušel roli zpovídaného hráče?
Udělal jsem tohle povídání moc rád. Osud tomu chtěl a pracovně jsem na druhé straně, takže hráče zpovídám sám, ale jako malý jsem hltal rozhovory s hráči. Vzpomínám třeba, jak Marek Jankulovski odpovídal, v jakých hraje kopačkách.

V tom případě taková otázka nemůže chybět. V jakých hrajete kopečkách?
(směje se) Hraji v pumách, už teda pěkných pár let. Mám širší nohu, takže mi vyhovují.