Rezerva ČAFC se pere s osudem. Prioritou je áčko, pro kluky je to velká škola, přiznává kouč

Máte sedm bodů, jste poslední. Co jste řekl týmu po skončení podzimu?
Že je pořád šance skončit na nesestupové pozici, ztráta šesti bodů není tolik, aby nebylo možné ji uhrát. Snažíme se být hlavně pozitivní. Samozřejmě, když se nám na podzim stalo, že jsme dostali příděl, tak sebevědomí popadalo. Přece jenom byli kluci z béčka zvyklí vyhrávat. Tým měl svou osu, šlapalo to. Jenže po sezoně to celé dopadlo tak, jak to dopadlo.

Áčko klubu prakticky přestalo existovat a hledalo se nouzové řešení. Museli jste čekat, že to asi v téhle situaci a po hráčském zemětřesení bude na všech frontách složité, ne?
To je pravda, ale vždycky něco čekáte a pak to nějak vypadá na hřišti. A v některých zápasech byl ten rozdíl tak evidentní, že musím přiznat, že jsem to nečekal. Ale že bychom skončili s nulou, to jsem věřil, že tak nedopadneme. Máme sedm bodů a najdeme zápasy, kdy to mohlo být výsledkově lepší. Třeba proti Praha 1999, kdy to skočilo 0:0. Kdybychom z toho zápasu udělali tři body, hned by to vypadalo lépe.

Dokázali jste se i vytáhnout. Vyhráli jste nad rezervou Spojů, to v jejich táboře asi nikdo nečekal.
Tam se prostě sešlo všechno, co jsme potřebovali, to byl z týmového pohledu ten nejlepší zápas. Hráli jsme fakt dobře a byli i nebezpeční.

Jenže většinou to takhle nedopadlo. Jak to jako trenér cítíte?
Kluky se určitě snažím držet nad vodou, chci, abychom na hřišti měli svoji tvář. Ano, udělají se chyby, tak se o nich pojďme bavit. V šatně jsem během podzimu určitě nezvyšoval hlas. Máme mladý tým, bylo důležité zvládnout vstup do zápasu. Třeba v Ďáblicích jsme ale dostali gól až před poločasem a nakonec domácí vyhráli 4:0. Přitom jsme to odehráli vážně slušně. Do béčka přišli kluci z dorostu. V létě jsme šli do přípravy a věděli jsme, že může nastat problém. Makali jsme naplno a šli do toho s tím, že chceme ČAFC v těžké chvíli na maximum pomoci. Šli jsme pracovat, ne se z té nepříjemné situace hroutit. Já jsem byl v klubu u mládeže, ty kluky jsem znal. Naskakovali třeba do zápasů v B třídě. Teď byla situace jiná v tom, že to na nich prostě stálo. A oni viděli, že jsou situace a herní pasáže, kdy jsou schopní se prosadit.

Řešili jste situaci s trenérem áčka Derém? Ten byl trochu v podobné situaci, kdy měl úplně nový tým.
My to všechno řešíme prakticky pořád. Všichni vnímáme, že prioritou klubu je áčko. Kluci v obou týmech si to na podzim osahali. Je před námi ještě půlka soutěže, uvidíme, jak to bude dál.

Mluvil jste o prvním týmu ČAFC. Také je u dna tabulky, hecovali jste se třeba v tom smyslu, kdo udělá více bodů?
Když jsme třeba vyhráli, to víte, že zaznělo, že jsme dobrý… Propojení mezi týmy tu je, všechno funguje. Když chceme situaci odlehčit, podíváme se na situaci, v jaké je v lize Dynamo České Budějovice. Nebo že teď Sparta hraje v Lize mistrů jako my v A třídě. Ale jinak to samozřejmě člověka bolí. Uděláme dobrý trénink, v každém zápase makáme a pak přijde zápas, kde to nevyjde. Ale pro ty kluky je to ohromná škola. Vždycky jdeme odevzdat to nejlepší, zkusit uhrát dobrý výsledek. A když se to povede, je to ohromná vzpruha.

Myslím, že i kdyby to v téhle sezoně nedopadlo a soutěž se neudržela, tak to právě může být pro mladé hráče obrovské plus pro budoucnost. Mluvíte o tom s hráči?
Přesně z toho vycházíme. Kluci budou mít ohromné zkušenosti z téhle války. Je to velká zkušenost i pro mě. Když se na něco chystáte, něco čekáte, a pak se dostanou rychlé góly a všechno se rozpadne. Ale jak jsem říkal, snažíme se myslet pozitivně. Snažíme se i na prohraných zápasech najít dobré věci, najdete něco, co se povedlo, a to klukům říkáme, stavíme na tom. Chceme, aby takových věcí bylo v dalším utkání třeba více.

Zklamaný jste ale uvnitř jistě vy i vaši svěřenci. Jak si spravíte náladu?
Zajel jsem si třeba na chalupu. A věřte tomu, že na trénink za kluky se těším vždycky.

Nezkoušel jste zavést nějaký rituál?
Ne, ne, ne. Po zápase to je různé, ale kluky nechám ze hřiště odejít a třeba po pěti minutách za nimi jdu. Samozřejmě, že když dostaneme hodně branek, tak jsou často nějaká slova zbytečná. Každého mrzí a má v hlavě to, co se stalo. Ale pochopitelně byly akce, kdy jsme se snažili tým stmelovat.

Situace vašeho týmu je složitá i v tom, že když vybojujete příčku, která by znamenala záchranu, tak to nemusí stačit, když sestoupí klubové áčko…
Tohle samozřejmě vnímáme, stejně jako to, že áčko je priorita. Je nám jasné, že to budou mít také složité. Ale vždycky klukům říkám, že musíme udělat všechno, co umíme. Zápasů je ještě dost, snažíme se vnímat ty dobré věci. A jak to dopadne, to se uvidí.