Bod z Třeboradic byl pro nás maximem, obrovský dík patří fanouškům, říká brankář Kbel Malík

Třeboradice jsou sice poslední, ale čisté konto vás musí těšit, protože domácí měli tlak, že?
Jsem rád, že jsme neinkasovali. Na druhou stranu jsme branku nedali, ani jsme si moc šancí nevytvořili, což není u nás úplně běžné. Většinou jich máme hodně. Třeboradice ale hrály slušně směrem dozadu. Zejména oproti letní přípravě, tohle byl diametrálně odlišný zápas.

To se dalo čekat, tady se hrálo o body, terén byl horší než v létě, byl podmáčený. Nikdo nechtěl udělat chybu.
Jasně, terén byl jiný, ale určitě i přístup Třeboradic. Myslím, že klukům asi nějak prospěla i výměna trenéra, chce po nich běhavější fotbal, před tím byli statičtější. To nám dělalo v tomhle utkání docela problém.

Třeboradice se tlačily do koncovky, spoluhráči vám hodně pomáhali, zblokovali hodně střel, poděkoval jste jim za to?
Je to tak, je to tak... Mám tam stopery, kteří jsou urostlí chlapáci. Trefit to kolem nich je těžké, je to jejich výhoda. Myslím, že my jsme tým hodně bojovný, obětavý a kolektiv prostě funguje.

Trenér říkal, že remízu bere, co vy?
Akorát jsem říkal soupeřům, že pro nás byl tentokrát bod maximem, co jsme mohli udělat. Bohužel. Po vítězství jsme v Třeboradicích nesahali. Oni k němu měli blíž, bod bereme. Bylo to derby, bereme to s pokorou a já si myslím, že postupem času budou rádi i domácí.

Hráli jste skoro v domácím prostředí. Část fanoušků přišla dokonce pochodem, což není úplně obvyklé. Takové podpory si musíte vážit, co?
Musím říct, že tohle je něco neuvěřitelného, co se děje kolem klubu i celé městské části. Lidé drží hodně při sobě. Když jsem se teď koukal, kolik fanoušků chodí jinde na zápasy, tak na nás chodí stabilně 250 až 350 lidí, jinde třeba padesát, sto lidí. Když je víc fanoušků, víc to baví nás i soupeře. I domácí to bavilo, fotbalová atmosféra člověka nakopne. Jak řekl můj spoluhráč Patrik Zolo (Zolotuchin), že jim všem děkujeme. Když přicházeli, tak jsem měl normálně husinu. Bylo to neuvěřitelné, moc si toho vážíme. Jsme vděční a pyšní, že hrajeme za tenhle klub.

Rozjezd do sezony každopádně nebyl nic moc, dostali jste za dva zápasy dvanáct gólů. Potřebovaly si Kbely na přebor zvyknout?
Určitě. Začátek od nás byl rozpačitý. Ladili jsme sestavu, přišli noví kluci. Muselo si to sednout. Kde a na jaký post se kdo vyprofiluje. Proti A třídě je tým obměněný, než si to sedlo a kluci si zvykli na to, co chceme hrát a jak to v klubu funguje, tak to potřebovalo nějaký čas a prostor. Pak už jsme se chytili i výsledkově. Ale nemyslím si, že v těch zápasech s Kunraticemi a se Žižkovem B, že bychom nějak propadli.

Jenže, kdo se podívá na výsledek, může si myslet něco jiného.
Jo, jo, jo. Dostali jsme laciné góly. A po našich chybách. Nebylo to tak, že by nás soupeř přehrál. My jsme se trestali sami, a to nás stálo body a táhlo nás to dolů. Teď jsme schopní vycházet ze zabezpečené obrany, nedostávat góly a zase se to nakoplo.

Na Veolia Pražská teplárenská přebor jste si zvykali, ale nějaké jistoty Spartaku Kbely zůstaly: Tomáš Panýrek pořád dává góly.
(směje se) Většinou tomu tak je. Ale v Třeboradicích jsme ho bohužel nevyužili tak, jak bych si představoval. Hlavou je samozřejmě nebezpečný, zády k bráně umí. Tyhle příležitosti jsme mu tentokrát nevytvořili.

Soupeře vedl René Ollé, který dřív trénoval i Kbely. Bylo to téma v kabině? Byl zápas v určitém směru vyhecovanější?
Bavili jsme se o tom, ale já jsem ho nezažil. Vztahy, jak byly a nebyly, to nevím. Ale řeč na to přišla. Vím, že v minulé sezoně byl v Královicích a že má vztahy i s některými hráči našeho týmu, takže nějaké hecování probíhalo. A že pro trenéra Třeboradic i nějaké hráče od nás to bylo specifické.