V přeboru nikdy nesmíte skládat zbraně, euforie je nepopsatelná, zářil po parádním obratu Dubče střelec vítězného gólu Solar
Slavíte vítězství, ale v zápase jste za stavu 0:3 byli na ručník, že?
První poločas se nám brutálně nepovedl. Proč, to nevím. Každopádně jsme i ve druhé půli přežili několik příležitostí soupeře. Měli jsme štěstí. Junek měl velké šance, jednou se trefil, ale z ofsajdu. Kdyby daly Třeboradice čtvrtý gól, tak by to byl asi konec zápasu.
Bylo to asi hodně frustrující, protože i vy jste měli do přestávky velké šance. Jenže góly dával dlouho jen soupeř…
Sám jsem tam měl dvě příležitosti. To je moje chyba, to se musí dávat. Já jsem přemýšlel, kam bych to mohl trefit, bohužel, šlo to vedle. A pak v té druhé situaci jsem měl málo času na zakončení, tak jsem střílel bodlem. A bohužel jsem trefil jen gólmana.
I brankář vašeho týmu přes tři inkasované branky čaroval a několikrát předvedl skvělý zákrok nohou. Musel deptat zakončující soupeře, že?
Musím říct, že Broža (Brožek) předvedl fantastický výkon. Za druhý poločas bych pak asi nevyzvedl nikoho, protože všichni makali za všechny. Přesně to nám vyneslo tři body.
Kde jste našli motivaci porvat se o výsledek, když byl stav 0:3?
V přeboru je to tak vyrovnané, fakt může hrát každý s každým a dát třeba pět branek za poločas. Nesmíte nikdy skládat zbraně. My jsme to potvrdili a otočili na první pohled ztracený zápas.
Pomohl asi gól do šatny na 1:3. Byl to klíčový moment?
Určitě, a taky začátek druhého poločasu, kdy jsme přežili několik velkých šancí soupeře. Celou druhou půli jsme pak už byli jednoznačně lepší.
Za stavu 3:3 fandové prohlašovali, že to už remízou neskončí a vyhrajete. Něco podobného se povedlo i Střešovicím proti Zličínu.
Nebylo to jako na Střešovicích, ty to otočily za sedmnáct minut ve druhém poločase. Nám to trvalo déle, ale výsledek je stejný. Měli jsme ještě další šance, snažili jsme se, když už jsme vedli, až do konce. Byl to hodně náročný zápas.
Neříkal jste si, že za stavu 3:3 bude už dobrý i bod?
Já jsem takový spalovač, vím, že mám hodně šancí, ale taky vím, že musí přijít ta jedna příležitost, co musím dát. Když jsem zakončoval a dal gól, tak se mi v hlavě zdálo, že to letí nad bránu. Tlačil jsem to strašně očima dolů a jsem rád, že jsem to trefil nakonec tak, jak jsem potřeboval. A byl z toho rozhodující gól.
Euforie za to stála, co?
Už se mi jednou povedlo dát gól na 4:3 ve čtvrté minutě nastavení. Ta euforie, když se vám něco takového povede, je nepopsatelná. Každý zápas, kdy skóre otočíte, a třeba dáte rozhodující gól, tak je to úžasné. Doma máte i fanoušky, chcete je potěšit. Dát jim výhru, v našem případě první domácí. Tak se člověk musí soustředit, ví, že šance přijdou.
Když jste mluvil o náročném utkání, v čem je největší rozdíl proti I. A třídě?
V přeboru se víc běhá. I když ta naše skupina A třídy, to byl taky vyrovnaný souboj do posledního kola. Tam bylo několik týmů, co měly přeborovou kvalitu. Třeba Vršovice. Takže tam jsme si něco vyzkoušeli. Ale proti Aritmě, tam bylo vidět, že ti kluci jsou o třídu jinde. Pak to ukázali i v MOL Cupu proti Hostouni, kdy nastoupilo asi sedm stejných hráčů, co hráli proti nám, a vyhráli 2:1. Tam si myslím, že to je favorit. Myslel jsem si, že budou favoritem i Spoje. Zatím se hledají, až se najdou, tak to bude pro každého soupeře kruté.
Mimochodem, právě na Spojích jste v prvním kole vyhráli. To byla senzace kola, zaskočili jste velkého favorita, čím?
Byl to první zápas v přeboru, byli jsme nahecovaní, pak z nás ale doma ta euforie spadla. Hledáme se, první poločasy jsou hrozné. Ale snažíme se s těmi zápasy vždycky něco udělat.
Je tahle výhra důležitá i kvůli tomu, že se vyhrálo před vlastními fanoušky?
My se chceme prezentovat dobrou hrou. A když to tak bude, tak výsledky přijdou. Může se stát, že nás někdo přehraje a prohrajeme 1:5. Bolí to určitě méně, než kdybychom ještě třeba ztratili zápas s Třeboradicemi, nebo kdyby z toho byla i remíza. To by bolelo. To se naštěstí nestalo. A když se vám povede taková otočka na domácím hřišti, je to super.
Slyšel jsem, že jste v létě dostali hodně do těla. Je i v tomhle síla Dubče, cítíte to? Třeba spoluhráč Krpálek vypadá, že má dvoje plíce…
Krpálek? Já říkám, že to není člověk, jak on běhá. To není možné. Znám ho od doby, kdy jsme jezdili se školou s ČVUT na mezinárodní turnaj. On hrál se mnou a já říkal, že to měl být nejlepší hráč turnaje. Nakonec cenu dostal hráč z týmu soupeře, takový nekopa, vypadal jako já. (směje se)
Asi tedy dal vítězný gól…
Právě, že šel ve finále sám na bránu a zakopl o balon. Proto mi to přišlo divné, že tu cenu vyhrál on, protože Krpálek je hráč, kterého musím pochválit. A já si dovolím říct, že to není hráč pro divizi, on musí hrát, když ne druhou, tak třetí ligu. Divize je silová, on je hračička. Potřebuje si zvyknout na tohle tempo, ale pokud na sobě bude takhle makat, dotáhne to daleko. Určitě je super, že takového hráče máme.