Z 0:3 na 4:3! Nikdy jsem nic podobného nezažil, řekl autor hattricku Rek o otočce Střešovic
V první půli střílel góly jen soupeř, to jste musel na lavičce asi trpět, co?
Rozdíl nebyl takový, abychom prohrávali o tři branky. Pocity v tu chvíli nebyly nic moc. Pro Zličín do přestávky mluvila jeho efektivita. Měli jsme tam taky nájezd, ale gólem to neskončilo. Zličín měl tři příležitosti a dal tři branky.
Zápas byl na první pohled ztracený. Jak to vnímala střídačka?
Je pravda, že jsme už moc nevěřili. Ale nakonec jsme se zvedli. Myslím, že se vyplatilo to, kolik jsme toho v přípravě odběhali. Zdálo se mi, že soupeř postupem času fyzicky odcházel. A když jsme snížili na 1:3, tak jsem cítil, že by to třeba ještě mohlo jít.
A ono to opravdu šlo. S čím jste šel do druhé půle na hřiště?
Šel jsem se ukázat trenérovi. Měl jsem hodně zdravotních problémů, moc jsem toho za poslední měsíce nenahrál. Takže jsem ani nepočítal s tím, že bych byl v základní sestavě. Jsem moc rád i za tým, protože tohle, co jsme dokázali, tak si myslím, že nám hodně pomůže a posune.
Mluvil jste o tom, že po prvním gólu jste začal věřit, že by to mohlo jít. Najdete zlomový moment utkání?
Myslím, že to přišlo, když jsme vstřelili druhý gól. Ten je položil. Možná si trochu mysleli, že už ten zápas prostě nějak dohrají, ten náskok byl velký. Ale my jsme se pak pořád tlačili dopředu a povedlo se nám to otočit.
Když jste vyrovnali na 3:3, neříkal jste si, že bude dobrý i získaný bod?
Musím přiznat, že ano. Protože Zličín měl taky šance, když jsme otevírali hru ve snaze vyrovnat. Za toho stavu jsem si říkal: hlavně, ať nedostaneme nějaký hloupý gól, který by to všechno zase zkazil.
Místo toho jste v nastavení dostal krásnou přihrávku v pokutovém území. Na co jste v tu chvíli myslel?
Míč tam přede mnou krásně vyplaval, hrozně jsem se soustředil, abych ho uklidil po zemi do branky. Když skončil v síti, bylo to nádherné. Už asi v 60. minutě jsem tam měl velkou šanci, kdy jsem zkoušel zakončit z jedničky, ale tehdy to nedopadlo.
Oslava vítězného gólu byla obrovská, spoluhráči na vás naskákali…
Sotva jsem doběhl k rohovému praporku, měl jsem toho dost. Když na mě kluci naskákali, tak jsem dole ani nemohl dýchat. Ale pocity byly nádherné, nikdy jsem nic podobného nezažil. Byly to obrovské emoce. Navíc hned po rozehrání rozhodčí odpískal konec utkání.
Stihl jste vnímat, jak porážku nese soupeř ze Zličína?
Byli hotoví. Oni jsou silní. Mám tam i pár kamarádů, ale po zápase jsme spolu nemluvili. Jen jsme si podali ruce. My pak šli na děkovačku, máme ji s fanoušky po každém zápase. Teď tam na nás čekala i nějaká piva, bylo ohromné horko. Měl jsem toho i za ten poločas dost. Měl jsem totiž za sebou jen jeden trénink a říkal si, že jestli mě trenér pošle na hřiště, tak na dvacet minut.
Teď vám to asi pokladník spočítá, co? Hattrick, rozhovor…
Rozhovory byly dokonce dva, hned po utkání jsem mluvil pro náš web. Ale jsem šťastný. Jak jsem toho v minulé sezoně kvůli zranění tolik neodehrál, tak už mám teď víc gólů, než jsem dal za tu dobu. Ale doufám, že další ještě přidám, splněno nemám. (směje se)
Jaké jste měl na tu senzační otočku ohlasy, už jste se na zápas podíval i zpětně na videu?
Koukal jsem se s přítelkyní, doufám, že to tak půjde i dál. Teď nás čekají Dolní Chabry, tak doufám, že tu výhru potvrdíme. Snad budu i v základní sestavě, uvidíme, co na to trenér.
Ze Střešovic se hráči dokážou dostat i do vyšších soutěží. Třeba kanonýr Vojtěch Burýšek si vystřílel angažmá v třetiligové Admiře. Máte i vy podobný plán, zahrát si vyšší soutěž?
Určitě bych se chtěl ještě fotbalově posunout, třeba by to jednou mohlo vyjít i se Střešovicemi. Uvidíme. První zápas mně i týmu nakonec vyšel, tak doufám, že se bude dařit i dál. To je v tuhle chvíli nejdůležitější.