Kanonýr Birma se rozloučil s Újezdem Praha 4. Pokračovat bude na Pragovce

To musela být pro Újezd Praha 4 rána, když jste to oznámil.
Je pravda, že v klubu z toho radost neměli. Sešlo se tam těch odchodů víc, takže je to nepříjemné. Já to řešil. Klukům jsem na rozlučce za všechno poděkoval, parta tam byla skvělá a v tomhle směru bylo hodně těžké odcházet. Kabina fungovala perfektně. Prvního července jsem to řekl panu Jindrovi, jak jsem říkal, radost z toho neměl, ale snad to vzal, že jsem na Újezdě něco odvedl. Jen se mi nepovedlo spojit se s trenérem Jeřábkem.

Co bylo pro odchod tím hlavním důvodem?
Chtěl jsem dotáhnout těch sto divizních gólů a v posledním kole jsem se dostal dokonce na číslo 101. Dalším faktorem bylo dojíždění. Teď tam má Újezd třeba Mariánské Lázně… No a svoji roli hrála i ta umělka. Když si k tomu přidáte, že já ve svém věku musím trénovat ne devět měsíců, jako to stačí mladším klukům, ale jedenáct, abych se cítil dobře, tak jsem se prostě rozhodl udělat změnu. K tomu je tam moje práce, bylo toho zkrátka už docela dost.

Před posledním domácím zápasem se Slaným jste ale pořád neměl těch sto gólů. Byl jste nervózní?
Já na ten zápas pozval celou rodinu. V první půli mi to tam nepadlo, takže nervozita tam fakt byla velká. Po přestávce se mi ale povedlo dát hned dva góly. Kamarád mi udělal krásné speciální triko se stovkou, kde byly ty tři kluby, v jejichž dresu jsem tu stovku dal – tedy Horní Měcholupy, Admira a Újezd Praha 4. Já už ho měl pod dresem na předchozím utkání, tam jsem se netrefil… Tady už to naštěstí dopadlo. Po tom stém gólu jsem svlékl dres, pak mě rozhodčí jen upozornil, že kdybych dal další gól, abych už to nedělal. Zápas pak skončil nerozhodně 2:2, škoda, že se nevyhrálo.

Kromě trička od kamaráda jste dostal i speciální dres.
Za tohle chci moc poděkovat. Je tam Birmagól s číslem sto. Bylo to od klubu moc hezké. Před zápasem se loučil Honza Jeřábek, dostal dárkový koš, přesně jak o tom dopředu mluvil, že až ta chvíle jeho loučení nastane, že by to mělo být takhle. Tak mu to klub splnil. Já jsem dres samozřejmě dostal až po tom utkání.

Jenže to byla také tečka za působením v klubu. Věděl jste hned, kam zamíříte?
Přiznávám, že jsem si myslel, že půjdu do přeboru. Měl jsem předjednáno, že když postoupí, tak bych se posunul do Vršovic, kde trénuji děti. Ale tam se nepovedla poslední čtyři kola a nakonec z postupu nebylo nic. Pak jsem byl také v kontaktu s Tempem, tam to mělo smysl, že bych jim třeba pomohl k postupu do divize. Jenže nakonec se do vyšší soutěže posunulo administrativně už po téhle sezoně, tak z toho nebylo také nic.

Vypadá to, že byl o vás docela zájem, co?
Bylo to nečekané, ale já jsem dostal dohromady devět nabídek. Z toho byly dvě z divize, ale to nepřipadalo v úvahu. Všem jsem říkal, ať se podívají hlavně do občanky, kolik mi je let.

A nakonec místo přeboru jdete právě do I. A třídy, do týmu Pragy. Té se při pohledu na tabulku z poslední sezony střelec vašich kvalit bude hodit…
To byl jeden z klubů, který mě oslovil. Konkrétně trenér Pavel Kovacsik. Moje první odpověď byla, že jeden hráč nic nezmůže. A on mi na to řekl, ať si řeknu dvě jména hráčů, že je také přivedou. A klub to fakt udělal. Pak už jsem nemohl říct ne. Klub má velké plány, přivedl nakonec dohromady i se mnou pět kluků. Vypadá to na hodně velké posílení. Přišel třeba Kuba Štefan, takže servis bych měl vepředu mít. Přišel i Honza Bernard z Poděbrad, klub udělal i nového stopera.

Takže vás oslovily ambice klubu?
Pragovka hrála hezký fotbal, vážně. Ale výsledkově to nebylo ono. Trenér mě tam pozval, abych se přišel podívat, pobavili jsme se a opravdu se mi líbil jeho pohled na fotbal. Mají tam šikovné mladé kluky, tak teď je doplnila zkušenost. Trenér je do všeho hodně zapálený. On je šéfem skautingu na Spartě, stará se tam navíc o kategorii U9. Pořád mi posílá nějaká videa z Leverkusenu, jak to tam dělají. On chodil i na přednášky a setkání s trenérem Priskem, sleduje nejnovější a nejmodernější trendy. Uvidíme, jak nám to půjde na Pragovce. Rádi bychom v tabulce hráli do pátého místa.