Záložník Jeřábek opouští Újezd Praha 4. Prožil jsem tady půlku fotbalového života, bylo to super, ale je konec, říká

Konec jste ohlašoval opakovaně, ale vždy jste rozhodnutí změnil. Co se stalo, že je konec definitivní?
Vysvětlení je jednoduché. Zrovna nedávno jsem narazil na rozhovor, co jsme dělali před pěti lety a já tam říkal, že asi skončím. Od té doby se změnilo dost věcí. Mám druhé dítě, brzdila mě zranění. Když jsem si natrhl vazy v koleně, obvykle se to léčí třeba dva měsíce, mně návrat a rekonvalescence trvaly čtyři až pět měsíců. Cítil jsem, že to musím udělat. Klubu jsem všechno oznámil s předstihem. Někdo se možná smál, že si to zase rozmyslím, ale je to tak, že končím.

Když člověka brzdí zranění, to pak asi ztrácí elán, že?
Už pár sezon to bylo domluvené tak, že jsem stíhal jen středeční tréninky. Divize je ale čím dál rychlejší, potřebujete mít kondici, být připravený. Nechtěl jsem chodit do zápasů proto, že musím, ale proto, že chci. Měli jsme hodně zraněných, bylo to teď na jaře složité.

Končíte s fotbalem definitivně?
To ne, ještě bych si chtěl u nás zahrát nižší soutěž na trávě.

Cítím z toho všeho, že jste se na hřišti necítil úplně dobře.
Když to shrnu, tak ještě třeba před rokem jsem cítil, že patřím v týmu k lepším. Postupně jsem ale zapadal. Pořád mě bavilo chodit mezi kluky, parta byla a je skvělá, ale fotbalově jsem cítil, že to už není úplně ono.

Co říkal na vaše rozhodnutí táta? Je trenérem a muselo ho to bolet, co?
Myslím, že i on už s tím byl po tomhle posledním půlroce smířený. Nikdo nevěděl, kolik bude zraněných, kolik kluků se nakonec rozhodne v klubu skončit. Já jsem ten krok musel udělat, protože jinak bych asi neskončil nikdy... Proto jsem to řekl všechno dopředu, nechci, aby to vypadalo, že utíkám z boje.

Takže máte za sebou oficiální rozlučku v klubu. Jaké to bylo po těch letech?
My jsme se vždycky bavili o tom, že až jednou budu končit, tak dostanu dárkový koš. Tak v klubu dodrželi slib a já jsem ho dostal. Stejně jako dres od prezidenta klubu. Bylo hezké cítit od lidí, že mě v klubu měli rádi. S kluky z týmu jsme to zapili. Bylo to krásný, v Újezdu jsem byl půlku svého fotbalového života, to je hrozný.

Jak to myslíte, hrozný?
No, jak ten čas letí. Přijde mi, že jsem v Újezdu tři, čtyři roky. V osmnácti jsem měl profi smlouvu ve Spartě, pak jsem byl ve Vlašimi, Louňovicích, Meteoru a pak už přišel Újezd Praha 4. V klubu byl táta, co tam přišel zachránit A třídu. A mě lákalo jít za ním. Bylo to fakt super, vlastně furt se šlo jen nahoru. Budu na to vzpomínat jen v dobrém.

A co poslední sezona? Po podzimu jste byli druzí, na konci berete sedmé místo...
Na podzim všechno fungovalo, i když se třeba prohrálo, nic jsme si nemuseli říkat. Všichni jsme věděli, co se nepovedlo. A pořád se hodně vyhrávalo, třeba o gól, ale vyhrávalo. Parta byla skvělá, drželi jsme spolu.

Jaro vypadalo jinak, že?
Já byl během zimní přípravy zraněný, naskočil jsem ve třetím kole. Celkově nám to tam jako týmu přestalo padat. Nepovedly se výsledkově domácí zápasy s Nespeky, Štětím, Louny. Udělali jsme z nich jen bod. Kdybychom tahle utkání vyhráli, vypadala by tabulka hned jinak. Na šance to bylo 7:1 a my prohráli. Byli jsme hodně na míči, jenže jsme bušili do plných, a to nám nejde. Asi nám taky přestala svědčit umělka, venku nám to šlo lépe. Přitom jsem zažil, že jeden z trenérů soupeře tady jednou řekl, že na Újezdu by nevyhrála ani Slavia...

To muselo hodně trápit vašeho tátu. 
Táta taky stárne, ví, že zdraví máme jen jedno. Snad se nenaštve, ale taky zmoudřel a ví, že na světě jsou důležitější věci než fotbal. Samozřejmě, že chci já i on dál vyhrávat, v tom se nic nemění. Ale myslím, že má teď ohromnou radost z vnoučka. Kupuje mu balony, dresy, miluje fotbal. Teď má teda ještě píšťalku, takže dá gól a pak píská. Je to hezké. Vím, jak je pro tátu těžký, když jeho tým prohraje. Vždycky ho to hodně zasáhne.

Co říkáte na to, že jste v tabulce skončili až za pražským rivalem Meteorem?
Jestli je před námi zrovna Meteor, nebo skončí za námi, to jsem nikdy neřešil. Nás zajímalo hlavně to, aby Újezd Praha 4 skončil v tabulce co nejvýše.

Zmínil jste, že tým čekají i další odchody. Nerozmyslíte si to všechno?
Když jsem konec oznamoval, netušil jsem, jaká bude situace. Ale všechno platí, nic měnit nebudu. Mám rodinu, slušnou práci, na Újezdu jsem si to fakt fotbalově užil. Ale je konec. Odchází třeba Simaichl, vrací se do Motorletu. Na něj jsem moc zvědavý, protože je to kluk, co by mohl hrát jednou třeba druhou ligu.