Foto: Pavel Jiřík st.
Stadion Na pecích slouží fotbalistům Admiry už šedesát let

Stadion Na pecích slouží fotbalistům Admiry už šedesát let

Právě dnes uplynulo 60 let od slavnostního otevření nynějšího stadionu FK Admira Praha. Stavba areálu v kobyliské ulici Na pecích započala v roce 1958. U příležitosti zahájení provozu sehrála Admira, tehdy pod dobovým názvem Dynamo Kobylisy, historicky první mezinárodní přátelské utkání s rakouským týmem ESV Mürzzuschlag, který vyprovodila drtivou výhrou 9:3.

Pamětníkem té doby je Ladislav Čadský, dlouholetý funkcionář kobyliského klubu, někdejší druholigový rozhodčí a v současnosti delegát Pražského fotbalového svazu. Muž, který fotbalu zasvětil celý svůj život.

Pane Čadský, o vás je známo, že na stadionu Admiry spoustu hodin trávíte už dlouhá desetiletí. Vy k němu ale máte také osobní vztah, protože to svého času byl i váš domov. Jak to tehdy bylo?
Bydlel jsem tehdy s rodiči jeden blok, asi 200 metrů, od stadionu, v ulici, kde jezdila tramvaj, naproti restaurace U Součků. A Dynamu Kobylisy jsem fandil od svých deseti let. Po otevření stadionu bylo tátovi nabídnuto místo správce, a tak jsme se na stadion jako rodina přestěhovali.

Jako školák si pamatujete i historickou účast Admiry (Dynama Kobylisy) ve 2. lize v ročníku 1960/1961.
Ano, chodíval jsem tehdy s tátou jako kluk fandit na druholigové zápasy, které se hrály v Libni na Korábě. Tehdy se ještě pracovalo i v sobotu, lidi neměli chalupy, chaty, a tak tam bývaly velké návštěvy, víc než tisíc diváků. Kobylisy tam tehdy měly azyl, protože právě v té době se stavěl v Kobylisích nový stadion a druhou ligu tým musel odehrát v Libni, kde bylo ještě škvárové hřiště.

Zažil jste čtyři názvy klubu - Dynamo Kobylisy, TJ Admira 8, FK Admira/Slavoj a od roku 2006 FK Admira Praha. Kterých osobností, spojených s kobyliským fotbalem, si vážíte především?
Těch hráčů i trenérů by bylo určitě hodně, namátkou se však musím zmínit o Dušanu Uhrinovi, který zde začal svoji trenérskou kariéru a dotáhl to až na trenéra naší úspěšné reprezentace. Setkávám se s ním na srazu bývalých hráčů Admiry, kteří se vždy scházejí koncem roku v kobyliské restauraci U Hofmanů. Pak určitě nelze zapomenout na pana Josefa Vavrušku, který v klubu věrně dělal dlouhá léta sekretáře a kterého jsem do klubu přivedl, když se stadion otvíral. V současné době obdivuji i našeho předsedu pana Josefa Přitasila, který léta náš klub vede a sponzoruje. A taky všechny ostatní, kteří jsou ochotni nám bezplatně pomoc při sportovních akcích. Pomoc zdarma, to už se dnes moc „nenosí“ a slovo „brigáda“ je pro většinu už cizí nesrozumitelné slovo.

Připomeňte aspoň některé slavné zápasy, které se na stadionu odehrály.
V ročníku 1994/1995 jsme v Poháru ČMFS jako divizní mužstvo vyřadili prvoligovou Viktorku Plzeň výhrou 2:1. V ročníku 1997/1998 Admira/Slavoj, už třetiligová, v poháru ukončila cestu tenkrát prvoligové Viktorky Žižkov vítězstvím 3:2. To byly zápisy do historie.

Admira si na kobyliském trávníku zahrála přebor Prahy, divizi a teď už je několik let účastnicí ČFL. Kdy vám udělala vůbec největší radost?
Určitě mně udělala radost umístěním v ročníku 1998/1999, tedy 2. místem v ČFL za postupujícími Neratovicemi. A potěšily i postupy do ČFL. V ročníku 2012/2013 divizní prvenství o 14 bodů před Štěchovicemi, v ročníku 2018/2019, taky o 14 bodů, před Čížovou. Štěpán Zahálka tehdy nastřílel osmadvacet divizních branek.

V právě skončeném ročníku působil tým poněkud rozpačitě, určitě vás mrzely hlavně domácí porážky…
Ty mrzí vždycky, ale máme v soutěžích dva celky dospělých a 15 mládežnických. Každý týden vždy někdo vyhraje a já mám radost z každého vítězství Admiry.

Na stadionu hraje své zápasy taky divizní B-tým.
Béčko od svého znovuzaložení na podzim 2009 dokázalo z 1. B třídy vystoupat až do divizní společnosti, kde se v sestavě s řadou našich odchovanců drží poměrně úspěšně, bez dramatických starostí o záchranu. Mluvíme-li ovšem o stadionu, musím podotknout, že po sloučení s 1. FC Prosex působil B-tým především na hřišti ZŠ Hovorčovická, které náš klub teď využívá na základě dohody s Městskou částí Praha 8 pro mládež. Divizní utkání v současnosti hraje rezerva opravdu na hlavním stadionu.

Dne 11. listopadu 2005 bylo v areálu stadionu otevřeno hřiště s umělým povrchem, kde dříve bývala drnovitá škvára. Co to pro klub znamenalo a znamená?
Máme tak k dispozici tři hrací plochy, na Admiře travnatou a UMT, na Hovorčovické také jednu trávu, v dnešní době je to nezbytné. I přesto máme starosti, jak to všechno sladit, aby bylo místo pro každého na tréninky a zápasy. Zejména v zimě jsme odkázáni jenom na UMT.

Na stadion chodíváte samozřejmě především kvůli fotbalu. Ale i proto, že tu ve volných chvílích občas hráváte šachy, a to s fotbalovými kolegy. Třeba s bývalým fotbalistou a pak trenérem Josefem Venigerem, současným sekretářem klubu a taky rozhodčím Romanem Zlochem i dalšími. Kdysi býval vaším šachovým soupeřem už zmíněný legendární sekretář Admiry Josef Vavruška…
Ano, on s tím tehdy začal a hrával šachy v klubovně, samozřejmě, až když měl vše splněno. Hrál je velmi dobře, bystřil si tím mozek. Byli jsme vyrovnaní hráči a rád na něj vzpomínám. Na šachovnici, která nám po něm zůstala na památku, hrajeme pořád a každého šachistu rádi do kolektivu přivítáme.

V srpnu pro Admiru započne už 61. ročník fotbalových soutěží na domácím stadionu. Jaké je v této souvislosti vaše osobní přání?
Snad se rozumně dohodneme s TJ Kobylisy, která má podle mne až neúnosné finanční požadavky za pronájem areálu, byť Admiře část prostor od roku 1990 pronajala k užívání a údržbě. Bohužel, sport je státem sponzorován nedostatečně, takže finance do klubu proudí jen z členských příspěvků a od malých sponzorů. S tím nelze dělat zázraky. Takže mé osobní přání je dostatek finančních prostředků, aby nám to vše nespadlo na hlavu a nemuseli jsme se za náš areál stydět. Abychom ho mohli užívat bez zatím nezbytného omezování spotřeby vody, plynu a elektřiny. Neboli abychom mohli zaměřit svoji činnost jen na výchovu sportující mládeže.