Foto: Pavel Jiřík st.
Podvín se vrátil po vážném zranění a Uhříněves na jaře poprvé zabrala. Je to jen první krok, čeká nás těžké jaro, hlásí

Podvín se vrátil po vážném zranění a Uhříněves na jaře poprvé zabrala. Je to jen první krok, čeká nás těžké jaro, hlásí

Devět měsíců. Tak dlouho čekal Tomáš Podvín na soutěžní zápas v Pražská teplárenská přeboru. Stopku mu vystavilo vážně zranění achilovky, teď se ale konečně dočkal. Před týdnem si zahrál 30 minut za rezervu Čechie Uhříněves, teď to rozbalil na postu stopera za áčko a Uhříněves hned zastavila jarní vítězné tažení Královic po výsledku 3:0. „Je to jen první krok, bodují i týmy, co jsou v tabulce kolem nás. Čeká nás těžké jaro,“ má jasno zkušený fotbalista.

Devět měsíců bez fotbalu muselo být pořádně dlouhých. Jak těžké to bylo?
Bylo to hodně dlouhé. Na druhou stranu, když se mi to zranění stalo, tak jsem hned věděl, že pauza bude dlouhá. Nebyl to žádný sval, kdy pořádně nevíte, zda to po pár týdnech bude dobré, nebo nebude. Důležité bylo nastavit si hlavu, že podzim prostě skončil a smířit se s tím.

Nové to pro vás bylo v tom, že šlo o první vážnější zranění v kariéře, že?
Přesně tak, přišlo ve třiceti letech. Bylo jasné, že nechci nic uspěchat a k fotbalu se vrátím, až to půjde. Hodně mi pomohli lidé okolo, třeba trenér Kuba Patlejch, nebo Michal Fiala, hráč béčka a fyzioterapeut. Devět měsíců pauzy bylo hodně dlouhých a musím přiznat, že jak se všechno postupně lepšilo a návrat se blížil, nohy už mě hodně svrběly.

Jaké to bylo, jít po takové době do zápasu? Nebyl tam podvědomý strach, že si zranění třeba obnovíte?
Jsem typem hráče, co se nikdy nebál, nevyhýbal jsem se soubojům. Ale jak jsem se vracel, musím přiznat, že velkou roli tam hrála hlava. A bylo to složité, když jsem šel poprvé do baga, nebo se zapojil do nějaké hry. V hlavě byl nějaký blok. Člověk prostě musel jít postupně, když jsem zvládl jednu věc, tak jsem si říkal, že příště ji udělám ve větší rychlosti, příště půjdu víc do soubojů. Ale pořád s vědomím toho, že nechci nic uspěchat. V tom jsem byl za jedno s trenéry. I oni věděli, že musím být při návratu stoprocentní.

Jak se na všechno dívali lékaři, pod jejichž dohledem jste byl?
Řekl mi jednu věc: že tahle achilovka už by znovu prasknout neměla. Ale taky řekl, že může prasknout ta druhá. Druhou nohu jsem logicky přetěžoval. Takže tam zase hrálo roli podvědomí, kdy jsem si říkal, jak mě ta druhá noha bolí. Ale musel jsem srovnat s tím, že je to prostě normální bolest po zátěži. A taky musím říct, že jsem asi poprvé v kariéře hodně dbal na regeneraci. A nejde jen o jídlo a spánek, ale i o další věci.

Dopadlo to termínově ohledně návratu podle vašich představ a plánů?
Tady od začátku všichni říkali, že žádné konkrétní datum se nedá stanovit. Třeba před čtrnácti dny jsme se v klubu bavili, že tenhle víkend nebudu hrát proti Královicím, ale za béčko proti Satalicím. A nakonec to dopadlo tak, že jsem minulý týden proti Strašnicím odehrál třicet minut a všechno bylo v pořádku. Áčko pak prohrálo 0:5 s Přední Kopaninou, byly nějaké absence, tak se mě trenéři zeptali, zda bych si věřil.

A vy jste měl jasno.
To ne, řekl jsem jim, že se rozhodneme až po dvou trénincích v týdnu. To jsem chodil naplno do všech soubojů, klukům jsem řekl, ať mě nešetří, oni k tomu měli trochu tendenci. A když jsem to všechno zvládl, bylo jasné, že do zápasu půjdu.

Dostavila se po takové pauze třeba lehká nervozita?
Od chvíle, co jsme se domluvili, že půjdu hrát, jsem se těšil. A musím tedy přiznat, že v noci z čtvrtka na pátek jsem toho moc nenaspal. Furt jsem se budil. V hlavě jsem měl třeba to, jak všechno zvládnu z pohledu fyzičky. Ale na stoperu to šlo…

Uhříněves potřebovala zabrat, na jaře třikrát prohrála, odstartovala porážkou s Kolovraty po gólu v poslední minutě.
Je to paradoxní, protože jsem si myslel, že se v zimě trénovalo fakt dobře. A pak se začalo takhle. Nám se proti Kolovratům dařilo, možná z nás měli noční můru. My jsme proti nim paradoxně odehráli asi nejlepší zápas a smolně jsme ho v závěru ztratili. Dosud to bývalo naopak. Pak jsme prohráli s ČAFC, klobouk dolů před nimi, jak jsou organizovaní. A následně přišla Přední Kopanina, dostali jsme rychle gól, nedali své šance, a když soupeř přidal druhou branku, tak jsme odpadli.

Výsledek 0:5 je ale trochu moc, ne?
Také jsme si k tomu něco řekli, že tak jako ve druhé půli hrát určitě nechceme. Celý týden na tréninku i teď v zápase byla znát ohromná touha to napravit.

Zrovna proti Královicím, které ve všech třech utkáních vstřelily po pěti brankách…
Budilo to respekt. Myslím, že je nastartoval návrat trenéra Ollého, který tím ohromně žije. Všimli jsme si ho i na tribuně na našem utkání na Kopanině, kdy nás byl sledovat. Nepočítali jsme s tím, že vstoupí do jara třemi výhrami. Zejména to, jak zvládli zápas se Žižkovem B, kdy prohrávali 0:3, zaslouží uznání. Ale my jsme se proti nim moc chtěli ukázat a povedlo se to, byl to zajímavý zápas.

Vám se přitom proti Královicím v poslední době úplně nedařilo, že?
Přesně tak. Bylo to v opačném gardu, jako když jsem mluvil o naší bilanci s Kolovraty. My jsme ze tří zápasů s Královicemi měli jeden bod…

Vítězství 3:0 se počítá, mohl jste jej vyšperkovat vstřeleným gólem?
Někdy kolem patnácté minuty se ke mně dostal míč na malém vápně. Z otočky jsem ale přestřelil. Kdyby takovou šanci nedal útočník, asi bych mu to v duchu vyčítal. Ale naštěstí jsme pak dali dva góly a nakonec přidali i třetí, dopadlo to dobře.

Nastupujete na stoperu, do zálohy už vás to netáhne?
Stoper je můj post. Byly nějaké pokusy mě zkusit v záloze, ale já se nejlépe cítím vzadu. Sedí mi to kvůli řízení hry, organizaci hry, dopředu se necpu, já to prostě neuběhám.

A co standardky?
Musím přiznat, že když se ještě dneska přijdu podívat na Újezd, tak tam kluci vzpomínají. Tam se mi dařily. V Uhříněvsi mi to zatím tolik nelepí, ale pořád jsem mezi hráči, co jsou na ně určení.

Sice jste odmazali z jarního bodového konta nulu, ale body sbírají i další týmy ze spodku. Moc jásat pořád nemůžete, co?
Samozřejmě, že jsme měli obrovskou radost, že jsme Královice porazili. Ale tři dny to slavit nemůžeme. Byli jsme v situaci, kdy jsme museli zabrat, ale byl to jenom první krok. Další nás čekají. Přebor je obrovsky vyrovnaný a vůbec bych se nedivil, kdyby to byl boj do posledního kola. Kromě Dolních Chabrů máme soupeře, co jsou v tabulce okolo nás, doma. Na druhou stranu máme venku týmy z čela a taky béčka. To bude hodně těžké. Ale proti Královicím jsme si potvrdili, že když budeme táhnout za jeden provaz a bude z nás tryskat energie, tak to jde. Musíme v tom trendu pokračovat. Teď nás čekají Střešovice, tým, který drží pohromadě, ohromně si fandí. Zápasy s nimi bolí. Nic nevypustí, musíme se jim v tom vyrovnat a pokusit se bodovat.



Související články