Foto: Pavel Jiřík st.
Rozhodčí Sýkora si letos ještě nepískl, dohání resty a píše bakalářskou práci. Co si myslí o modré kartě?

Rozhodčí Sýkora si letos ještě nepískl, dohání resty a píše bakalářskou práci. Co si myslí o modré kartě?

V hlavním městě píská druhým rokem. Dvaadvacetiletý sudí Lukáš Sýkora hltá rady kolegů a snaží se každý zápas odřídit nejlépe, jak umí. Sbírá zkušenosti, na podzim rozdal hodně karet, ale nemyslí si, že by je tahal z kapsičky rád a za každou cenu. Věří, že stejně jako hráči bude více na očích, a tak se mu povede prokousat se do vyšších pater českého fotbalu. O zimní přípravě, plánech i dojmech z pražských soutěží se rozpovídal na webu fotbalpraha.cz.

Příprava týmů je v plném proudu, kolik už toho máte za sebou vy?
Budete se divit, ale ještě pořád si užívám pauzu od pískání. Snažím se dodělat bakalářskou práci. Ve všední den po zaměstnání pak už není moc času. Věnuji se také více přítelkyni i rodině, protože až se rozběhnou soutěže, bude o víkendech hlavní fotbal. Neznamená to, že bych nic nedělal. Chodím si zahrát squash, zaběhat si, posilovat. Stíhám to s kolegou v sedm ráno před prací.

Jste nejmladším z rozhodčích, které v seriálu o arbitrech zpovídám. Když se blížil konec podzimu, už jste se také těšil, až bude pauza?
Cítil jsem to dost podobně jako kolegové. Vím, co říkali v rozhovorech. Je to logické. Jsme sledování, chceme odvádět ty nejlepší výkony, takže pak na konci jsme rádi, že už je pauza a chceme si také odpočinout. Ale taky je pravda, že už se těším na to, až se soutěže zase začnou hrát.

Jak jste se připravoval, je tam něco zvláštního?
Pokud jde o současnou situaci, tak spíš teď doháním to, co jsem během podzimu nestíhal. Přítelkyně se na mě dívat nechodí, ona studuje a pracuje, takže se snažím věnovat se jí.

Patříte mezi nejmladší rozhodčí, proč jste se rozhodl pro kariéru sudího?
Je mi dvaadvacet, fotbal jsem hrál odmala a dokonce i žákovskou ligu za Most. Střední školu jsem dělal v Kadani a tam se hrál dorostenecký krajský přebor. K tomu jsem si přidal ještě hraní futsalové divize. Takhle to fungovalo skoro tři roky. Dvakrát jsem si během té doby poranil vazy v kotníku. Pískat jsem začal v roce 2017 a nakonec jsem si musel vybrat, rozhodl jsem se pro kariéru rozhodčího.

Jak jste vnímal během hráčské kariéry rozhodčí?
Jako puberťák jsem je neměl rád. Stokrát jsem byl naštvaný, nesouhlasil s tím, co pískli. Až když jsem začal pískat sám, tak se můj pohled úplně změnil. Teď můžu říct, že mám ke všem kolegům obrovský respekt.

Původem tedy nejste z Prahy. Do ní jste přišel pracovat?
Je to tak, dělám testera softwaru, a taky jsem měl v Praze přítelkyni. To byl hlavní důvod mého stěhování do Prahy.

Vnímáte v něčem rozdíl mezi soutěžemi na severu republiky a v Praze?
Určitě rozdíly jsou, je těžké je popsat. Ale zkusím to. Jde třeba o fanoušky. V Praze mají více možností na výběr. Jsou tady týmy v první a druhé lize, na severu byly v nejvyšší soutěži jen Teplice. Když jste pak pískal v menších městech, bylo na fotbale víc lidí. A když vezmu samotný přebor, tak ten pražský je úrovní výš. Na druhou stranu myslím, že jsou tady zase větší skoky mezi I. B třídou, I. A třídou a přeborem.

Berete to jako šanci? U hráčů se říká, že v Praze jste víc na očích. Je to stejné i u sudích?
Asi to tak je i u rozhodčích. Je šance se rychleji dostat výš. Na druhou stranu, když se někdo chce podívat na výkon rozhodčího třeba na videu, tak v Praze se natáčí jen zápasy přeboru. Na Ústecku se to dělalo od I. B třídy, tedy ve čtyřech soutěžích.

Lákal by vás osobně posun do vyšších rozhodcovských pater?
Určitě je to pro mě motivace. Věřím, že tyhle soutěže nejsou mojí konečnou. Snažím se být na každý zápas co nejlépe připravený, chci ukázat co nejlepší výkon. Dělám to i s vidinou růstu.

Kouknete se vy sám po utkání na video z vašeho zápasu?
Podívám se určitě zpětně na nějaké situace, zajímá mě, jak to vypadalo.

Když jsme u moderních technologií. Litujete, že v nižších soutěžích nejsou k dispozici?
To je takové dvousečné. Ale myslím, že takhle je to nastavené správně. Tady v přeboru rozhodčí posbírá zkušenosti, měl by se naučit pískat i bez technologií. Kdyby je měl sudí k dispozici od začátku, tak by pak v uvozovkách řečeno mohl pískat každý… Taky mi přijde, že se na ty technologie rozhodčí někdy až spoléhají. Jak jsem říkal, hodně se po určitých věcech, jako je třeba VAR, volalo a teď se kritizují. Lidi to štve.

A co třeba aktuálně diskutovaná modrá karta?
Hráč by měl jít za nějakou situaci na deset minut ven. Upřímně nevím, proč to zavádět. Je tady přece žlutá karta, když sudí vnímá nějaký disrespekt. Dává to smysl v tom, že hráč by za těch deset minut měl možnost vychladnout. Ale na druhou stranu, někdy se kolem sudího seběhne několik hráčů. Jak by se řešilo, když by těch modrých karet mělo být uděleno více najednou? Budu zvědavý, jak a kam se to posune dál.

Jaký byl vašima očima podzim?
Snad povedený. Probojoval jsem se mezi přeborové rozhodčí. Nejsem si vědom nějaké větší chyby, kterou bych udělal. Ani mi nebyla vytknuta, takže snad bylo vše v pořádku.

Zvládl jste rozdat 47 žlutých a sedm červených karet, je to rekordní bilance?
Když jsem byl desetkrát jako hlavní, tak je to necelých pět žlutých karet na utkání… Dvě červené karty jsem dal v posledním kole v Chabrech, kde hrála Přední Kopanina. Myslím, že obě byly jasné. Já jdu vždycky do utkání s nějakým očekáváním. Je super, když vnímáte, že týmy chtějí hrát fotbal, tak to pak hru pouštím, nechávám ji plynout. Ale když je na trávníku více soubojů než fotbalu, tak nějaká karta padne.

Jak se na zápasy připravujete?
Na všechny stejně. Protože jsem v Praze teprve druhou sezonu, tak si samozřejmě rád poslechnu rady od zkušenějších kolegů. Za ty jsem vděčný, když mi poradí, na koho si dát větší pozor.

Vybavíte si nejzajímavější moment z podzimu?
Nechci opakovat věci, co říkali kolegové. Tak řeknu, že jsem pískal zápasy Tempa s Braníkem a Přední Kopaniny v Dolních Chabrech. Ta utkání měla jasného favorita, který ale ani v jednom z těch duelů nebodoval. Musím říct, že třeba gólman Braníku předvedl opravdu skvělý výkon, Tempo soupeře skoro nepustilo přes půlku, ale gól prostě nedalo. Tady bylo krásně vidět, jak brankář může vyhrát svému týmu zápas.

Prozradíte čtenářům, čím se zabavíte, když zrovna nepracujete a nepískáte zápasy?
Rád si zahraju počítačové hry. Poslouchám hudbu, třeba i cestou z práce.

Jakou hudbu? Za Teplice hrál třeba Tomáš Kučera, který se jako TK27 věnuje rapu. Z kabin zase zní po zápase třeba hity osmdesátých let a Michal David…
Tak TK 27 se mi občas na playlist dostane. Ale Michala Davida, toho jsem fakt dlouho neslyšel. (směje se)



Související články