Pražský otloukánek zabral: Malešice se dočkaly první výhry! Je konec debaklům?
Do utkání jste šli s nulou na kontě bodů a skóre 8:104. Vážně se vám povedlo přesvědčit hráče, aby přišli v plném složení?
U nás je to jen o tom, jak se sejdeme. Samozřejmě jsem čekal, že bude pokračovat euforie z toho, že jsme postoupili. To jsme sypali soupeřům spoustu gólů a trochu mě mrzí, že tehdy nikdo nezavolal. Až teď, když dostáváme spousty branek. Ale třeba Pavel Vyhnal dal v minulé sezoně 55 gólů, to je přece parádní číslo. Toho kluka znám odmala a jsem za něj rád.
Nabudí tahle výhra tým, že se bude scházet v podobném složení aspoň do konce podzimu?
To vážně nevím. Myslím, že tak ve čtvrtek se proměním ve spojaře a budu telefonovat hráčům a zjišťovat, kdo přijde. Já věřím, že by kluci přijít mohli. Popravdě řečeno, myslím, že Újezd nad Lesy B si myslel, že nám nasází ranec gólů. S tímhle nepočítali.
Tipuji, že je to hodně o tom, když na hřišti máte Pavla Vyhnala a taky syna Jakuba, tedy dva hráče, co mají ligové zkušenosti. Je hezké, že tátovi přijde pomoci, i když se takhle nedaří, že?
Pochopitelně, že je to znát. Ale já děkuji každému, kdo přijde. A co se týče syna, už mi taky řekl, ať mu nějakou chvíli nevolám. Tak jsem to dodržel a tři týdny se neozval. Ale teď ano a říkal jsem mu, že se sejdeme. Přišel a povedlo se vyhrát. On ještě trénuje v Meteoru, takže taky záleží na jeho programu. Ale příště by to zase mělo klapnout.
Do této doby jste ale útočili spíš na negativní rekordy. Jak se cítí trenér v takové chvíli, kdy jeho tým dostane čtyřiadvacet gólů jako v Uhříněvsi?
Cítí se strašně. Jen tam sedíte a… Tam byla ale zajímavá věc. Když nám domácí dali dvacátý gól, tak na ukazateli skóre naskočilo 0:0. Tak jsem rozhodčímu říkal, že to skóre platí. Nevím, asi jim to počítalo jen do dvaceti.
Co jsem koukal, protočili jste během sezony spoustu gólmanů. Skoro to až vypadá, že se chodí do branky Malešic za trest. Jak to je?
Měli jsme dva slušné gólmany. Jeden se zranil, druhý z nějakého důvodu skončil. No a pak už byl v brance ten nejtlustší, nejdelší. Teď jsme udělali jedno nového gólmana, tak uvidíme, zda příště přijde. Ale vyhrálo se, tak by mohl.
Na hranici sta inkasovaných gólů váš tým dosáhl už ve 12. kole. Asi jste nic podobného nikdy nezažil, že?
To tedy určitě ne. To se mi nikdy nestalo. Jenže, když hrajete bez tréninku... Teď už ani nehrajeme doma. Pronájem hřiště skončil, domácí zápasy hrajeme na umělce v Kyjích. Chtěl bych, abychom tam zvládli i nějaký trénink, ale je to složité. Funguje tam více týmů, takže se hledají okénka, kam bychom se mohli vměstnat. Byla šance trénovat od osmi večer, je hezké, že Kyje něco našly, ale bojím se, že tohle bude pro kluky nepřijatelné. Chodí do práce, domů by se dostali pozdě…
Když jsme byli u těch rekordů, máte v týmu i světoběžníka Jaroslava Dolejše. Pro něj jsou Malešice už 59. klubem, za který v kariéře hraje. Víte o tom?
Já už jsem Jardu měl v Uhříněvsi. Tehdy říkal, že potřebuje nějakou minutáž, já mu přeji, aby měl rekord a dostal se do Guinnessovy knihy rekordů. Bránit mu v ničem nebudu, proč bych to dělal. Na zápasech je první. Byla utkání, která odehrál celá, teď naposledy byl na hřišti devatenáct minut.
Je od vás obdivuhodné, že jste při zkušenostech ze Slavie zůstal u týmu i při těch přídělech…
Někdy jsem si říkal, co tady vlastně ještě dělám. Ale zůstal jsem. Když jste zmínil Slavii, tak to teď bylo třicet let, co jsme s kolegou ve Slavii tehdy založili takový turnaj Fair play. A i když je už ve Slavii samozřejmě úplně jiné vedení, tak nás pozvali, abychom tam předali ceny. To bylo moc fajn.