Lády zaujal gestem fair play, o víkendu pak těžce kousal debakl na Tempu

Královice jsou týmem dvou tváří. Proč na Tempu ukázaly tu horší?
My jsme už před sezonou věděli, že se tým tolik nedoplňuje a je nás méně a méně. Zase to hrajeme ve dvanácti lidech. No a tady to nedopadlo dobře. Postupem času jsme se na to vysr....

Vidíte, a soupeř vás chválil, že jste nezaparkovali autobus a zuřivě nebránili.
S těmi pochvalami nevím, nevím. Nezvládli jsme základní věci, vystupovali jsme do tmy a dostávali jsme gól za gólem. Pět jich můžete dostat, možná šest, ale ne dvanáct. To už je k zamyšlení.

Takže jste se nad výsledkem zamysleli? Co jste zjistili?
Že jsme v tom utkání byli na hřišti jako leklé ryby, bylo to smutný. Víte, já už chtěl taky skončit. Máme pekárnu, zaměstnáváme třicet lidí, řešíte tam jejich osudy. A pak přijdete na fotbal vyčistit si hlavu a dostanete dvanáct gólů... Nebyla síla to řešit.

Asi se ukazuje, že změny v kádru za poslední léta prostě narazily na určité dno a budou znát. Souhlasíte?
Změn bylo opravdu hodně. Platí, že čím víc lidí v týmu se zná, je tam větší chuť se obětovat za ostatní. Tady někteří kluci přišli na poslední chvíli. V tomhle směru jsme na začátku. Na druhou stranu jsem taky slyšel, že je lepší prohrát takhle, než třeba 1:2 gólem v poslední minutě. Musíme to hodit za hlavu a příště porazit Podolí.

Královice platí za tým, který může s kýmkoliv prohrát, ale také kohokoliv porazit. Sedí to?
To je přesně ono. Když se sejdeme, nastaví se to, začneme dobře, tak to najednou jde. Prostě najednou je tam chuť do toho šlápnout. Tady to ale bylo opačně. Soupeři stačilo, aby si to strčil, nebo nakopl míč za obranu. Myslím, že nikdo od nás nehrál ani na padesát procent. Přitom, když chcete vyhrát zápas, musíme jet na více než sto procent.

Aby nepřišel za chvíli k týmu trenér Ollé, s kterým jste se v závěru minulé sezony zachránili.
My ho ale měli rádi. Bylo vidět, že ho bavilo to, co dělá. Za tou záchranou jsme si šli. Tady na Tempu to ale nebylo o trenérovi, tohle bylo o nás. Fakt se teprve dáváme dohromady, kluci přišli na poslední chvíli, nebyli jsme na soustředění.

I bez toho by to ale chtělo příště zabrat, povede se to?
Musíme to s Podolím zvládnout. Budeme hrát doma. Jestli chceme patřit do přeboru, tak to musí být tři body. Každý z hráčů by si měl teď zamést před vlastním prahem. Přiznávám, že by se nám hodil dobrý útočník, co by byl na hrotu cítit.

Jaké jste měl ohlasy na zmíněný debakl 1:12?
Každý věděl, jak se po tom zápase cítím. Trpěl i pan Janoušek, ten ani nemluvil, nesl to těžce. Aspoň, že jsme porazili tu Uhříněves. Zase a pořád dokola se potvrzuje, jak je přebor náročnou soutěží. Když v něm polevíte, tak vás to vytrestá. Ale znovu říkám, že dostat dvanáct gólů je moc.

Pojďme k vašemu gestu fair play ze zápasu s rezervou Žižkova. Tam jste rozhodčímu přiznal, že vám udělil už druhou žlutou kartu, což přehlédl, a tudíž jste byl vyloučený. Bylo to pro vás jednoduché rozhodování?
První žlutou jsem dostal na začátku první půle. Když mi pak sudí dal druhou, šel jsem za Janouchem (spoluhráč Jiří Janoušek) a říkal mu, že to udělám. On s tím byl v pohodě. Taky mi šlo o to, aby ten rozhodčí pak z toho neměl průšvih.

Taková gesta fanoušci jistě ocení. Nejsem si jistý tím, kolik hráčů by podobný krok udělalo.
Já to vnímám tak, že bychom k sobě měli mít všichni respekt, že bychom se k sobě měli chovat slušně. A tak jsem to udělal.

Co vám na to řekl sudí, poděkoval vám?
Říkal, že by si toho všiml a vyloučil mě i bez toho. Podle mě si tuhle věc bude pamatovat do konce života. Rozhodčí byl mladý, bude si teď na tyhle věci dávat pozor.