Trenér Procházka skončil v Hostivaři. Klukům budu fandit i dál, říká
Zklamání po prohře s Královicemi muselo být obrovské. Řekl jste si dost a nabídl rezignaci?
Důvodů bylo více. Pořád se bavíme o tom, že musíme zvládnout začátek utkání a dostaneme branku hned na začátku. Prohráli jsme hodně zápasů, ale to se může stát, jenže tentokrát jsem tam neviděl ani bojovnost. Na týmu ležela deka. Tak jsem si řekl, že ten krok udělám a nabídnu rezignaci.
Váš tým vyhrál naposledy přeborový zápas na podzim. Nehonily se vám hlavou myšlenky na podobný krok už dříve?
Já jsem určitě nechtěl z pozice trenéra utíkat, s hráči nebyl žádný problém, jeli jsme na jedné vlně. Ale říkal jsem si, jak už to bývá, že by třeba klukům pomohlo, kdyby na té lavičce seděl někdo jiný. Už v poločase jsem v sobotu kabině vystříkl, a nejen já, své si řekl třeba zkušený Honza Penc. Z naší strany to byl šílený výkon, takhle se o záchranu nehraje. Přitom tohle byl zápas ne o šest bodů, ale o sto...
Ještě v pondělí odpoledne jste nevěděl, jak se vedení klubu rozhodne ohledně vaší pozice. Plánoval jste, že povedete trénink?
Čekal jsem, až mi dá vedení vědět, jaké budou další kroky. Říkal jsem si, že kdybych zůstal, tak bych asi obětoval úterní trénink a šli bychom si popovídat do hospody, kde by se dala řada věcí vyříkat. A trénink bychom nahradili třeba ve středu. Vedení jsem jen požádal, ať mi dají vědět co nejdříve. V pondělí večer ale bylo rozhodnuto, že moje rezignace byla přijata.
U fotbalu jste dlouho, série bez výhry vás jistě trápila. Zažil jste někdy podobnou situaci?
Nezažil. Vyhráli jsme naposledy v přípravě, přeborový zápas jsme letos nevyhráli. Byli jsme v situaci, kdy soupeři nabídneme chybou gól jako třeba na Přední Kopanině. Naopak sami jsme šance neproměňovali, nedali jsme gól ani z penalty. Myslel jsem si ale, že nás právě bod z Kopaniny může probrat a nastartovat.
To se nestalo, stejně tak se týmu nepustila velká marodka. To bylo také opakovaně téma, když jsme dělali rozhovory, že?
Marodka byla neskutečná. Už v přípravě nás bylo málo, nějak to proběhlo, ale posily se neudělaly. Zraněných byla spousta a byly tam i vážnější věci. Stávalo se, že se kluci vraceli do hry asi dříve, než měli. Chtěli pomoci týmu, ale zase je pochopitelné, že třeba neměli tolik natrénováno. Bylo to hodně složité, občas byla situace kritická, tak člověk zkoušel míchat sestavou, kluci museli hrát na postech, které nebyly jejich. Prali jsme se s tím, jak se dalo.
Hostivař je čtrnáctá, pořád má naději sezonu zachránit. U Královic změna kouče hned zabrala, věříte, že váš krok pomůže i Hostivaři?
Pořád je všechno hratelné. Když změna zabrala u Královic, tak proč by nemohla pomoci i Hostivaři? Když to klukům pomůže, jen dobře.
Jaké budou vaše další kroky? Budete odpočívat a zajdete třeba na zápas vámi oblíbených Bohemians?
První krok bude takový, že se v úterý půjdu rozloučit s kluky na trénink. A o víkendu zajdu i na zápas. Budu zvědavý, jak si povedou. Klukům budu držet palce dál, budu věřit, že se přebor povede zachránit.