Foto: Pavel Jiřík st.
Kdybych nezabránil gólu, trenér by mě za výkon asi zabil, směje se Brabenec. Radost měl i na Slavii

Kdybych nezabránil gólu, trenér by mě za výkon asi zabil, směje se Brabenec. Radost měl i na Slavii

Nepovedený zápas končil v euforii. Vojtěch Brabenec dobře věděl, že na vystoupení na půdě Tempa by chtěl co nejdříve zapomenout, když ale v nastaveném čase spoluhráč Ondřej Kotlík dotlačil míč do sítě, slavila Dukla JM cennou výhru 1:0. „Z pohledu týmu to bylo bombastický. Já jsem byl ale asi nejhorší na hřišti,“ vykládal Brabenec.

Tak špatné to s vámi nebylo, na začátku druhé půle jste zastavil akci, kdy už to vypadalo, že Tempo vstřelí tutový gól.
To jsem si říkal, že když to nejde vepředu, tak musím zamakat aspoň směrem dozadu, vůbec jsem se necítil dobře. I když jsem se do pár šancí dostal, tak jsem se většinou jen vezl a musím poděkovat celému týmu.

Jindy neuhnete z jediného souboje, soupeři nedáte ani centimetr a souboje s vámi soupeře bolí. Co se stalo, že jste nebyl ve své kůži?
Těch aspektů bylo tentokrát víc. Ve čtvrtek večer se to nějak zvrtlo, v pátek jsem měl třídní sraz. I když jsem nepil, tak do postele se dostanete ve dvě ráno. Prostě to nebylo ono, v páté minutě jsem chtěl ze hřiště utéct.

Co na to říkal trenér Světlík? On umí dát najevo, když se mu něco nelíbí.
Byl nespokojený, to je jasný. Nebýt toho, že jsem zabránil tomu gólu, tak by mě asi zabil. Pokud jsem nebyl úplně nejhorší, tak určitě jeden z těch horších jsem byl. Nemohl jsem běhat...

Na konci utkání jste si spravil náladu. Byla euforie po vstřeleném gólu tím pravým lékem?
Euforie byla obrovská. Adam Trávník vrátil míč do vápna a Kotlovi se to od stehna odrazilo do brány. Brali jsme to jako zápas o třetí místo a jsme za tu výhru moc rádi. Ještě bychom chtěli zabojovat o druhé místo.

Cílem byl triumf v pohárové soutěži, jenže přišel krach s Radotínem...
To bylo obrovské zklamání. Chtěli jsme se s kluky, co po sezoně skončí, rozloučit trofejí... Takže je jasné, že tohle nevyjde. Tak chceme aspoň skončit druzí.

Šel jste výhru na Lhotce oslavit?
Vůbec, ani náhodou. Byl jsem úplně rozloženej, bolely mě nohy, šel jsem si jen lehnout.

V neděli jste ale opět zamířil na stadion Slavie. To jste si moc sešívané radosti neužil, co?
Já ale fandím Spartě. Kamarád měl lístek navíc, tak jsem se šel podívat na ligový zápas. Na dálku jsem samozřejmě fandil Spartě v Liberci. Byl jsem na hlavní tribuně a jen se lehce usmíval.

Věříte, že v této sezoně už to Sparta zvládne a dosáhne po letech na titul?
Byl bych rád, ale bude to ještě hodně těžké. Věřím, že když zvládne pohár, tak by mohla pak dojet i ligu. Je pravda, že před týdnem to vypadalo hůř. Teď vede Sparta o dva body, ale je před námi celá nadstavba.

Váš prodloužený víkend ale dopadl nakonec skvěle, váš tým a i klub, kterému fandíte, vyhrály...
To je pravda, ale co se týče Dukly, musím fakt poděkovat všem spoluhráčům. Mně se to proti Tempu nepovedlo.



Fotografie

Související články