Nový kouč Žižkova tlak od vedení necítí. Těší se na spolupráci s Kotalem i Novotným

Působil jste u Sparty B ve druhé lize, teď jste šel o patro níž. Nevadilo vám, že si v žebříčku soutěží pohoršíte?
Vůbec mi to nevadí. Já potřebuji jedinou věc. Chci, aby mě práce bavila. Když bude bavit mě, tak bude bavit i hráče. Chtěl bych s týmem vyhrávat a také, aby bylo vidět, že nám hra opravdu jde. To je základ.

Řešil jste v zimě i jiné nabídky?
Ne. Žádnou jinou nabídku jsem neměl. Byl jsem vážně rád, když zavolal pan Kotal, s nímž vidím fotbal velmi podobně, i on preferuje hru se třemi obránci.

V klubu je vedený jako supervisor, jak bude spolupráce mezi vámi nastavena?
Já jsem přišel jako trenér, takže trénuji mužstvo, Venca s námi konzultuje věci, chtěli bychom ho využít třeba ke sledování soupeřů. Respektujeme ho, chceme, aby nám pomáhal, přinášel postřehy i do tréninku.

Takže když bude na mít na nějakou věc jiný názor, kdo bude mít poslední slovo?
Doufám, že k žádnému rozporu nedojde. Když ano, tak bych měl rozhodnout já. A když to nevyjde, tak ponesu důsledky také já.

Jaký dojem na vás udělal žižkovský kádr?
Velmi dobrý, byl jsem plný očekávání. Věděl jsem, že je tam Venda Kadlec, Milan Jirásek, tedy kluci, co prošli Spartou. Tým je celkově velmi dobrý, vyvážený. Je tam zkušená obrana, má dobré tahové hráče na krajích, zkušenost ve středu zálohy a také má protřelé útočníky. Tým je dobře složený.

Budete chtít ještě před startem jara v ČFL posílit?
Ještě to probíráme, ale nepočítáme s tím, že by přišlo hodně hráčů. Maximálně jeden, dva. Moc se to měnit nebude. Bavili jsme se maximálně o postech, které nemáme třeba zdvojené. O nikom ze Sparty neuvažujeme.

Při pohledu na tabulku se čeká, že by měl Žižkov jarem prosvištět a postup je nepsanou povinností. Co na to říkáte?
Je to až zavádějící. Kluci si ale jsou vědomi, jaký máme cíl a plán. Do jara určitě půjdeme i přes ten náskok všichni s pokorou. Kluci už si soutěž na podzim osahali, víme, že tam jsou kvalitní týmy, a to i po taktické stránce. Také si uvědomujeme, že nestačí vyhrát naši skupinu, tak se musí zvládnout i baráž. V tom je všechno složitější. Tlak od vedení zatím necítím, ale ještě se nehraje...

Žižkov se může spolehnout na velkou fanouškovskou podporu, na utkání jich chodí přes tisíc...
To je samozřejmě zavazující i povzbuzující. Domácí prostředí je důležité. Všichni vnímáme jako plus, že klub vyřešil problém stadionu. Je to sice otázka spíš na vedení, ale i trenéři si uvědomují, že práce je klidnější, že se nemusíte strachovat, kam se půjde další rok hrát.

Mimochodem, když zavolala Viktorka, věděl jste, že je v klubu u rezervy v roli kouče váš velký kamarád Jiří Novotný?
Věděl jsem to. Bylo to příjemné, že budu trénovat mužstvo, jehož rezervu trénuje můj kamarád. Viktorku vnímám jako tradiční klub, který má velkou minulost. Zaujalo mě to.

Volal jste mu, že berete áčko?
Ne. Když jsem byl v klubu pár dní, tak jsem mu zavolal. Chtěl jsem se mu představit. (směje se) On to samozřejmě věděl. Pak už jsme plánovali propojenost mezi A týmem a béčkem.

V béčku má šikovné kluky, neříkal jste mu, že musejí mladíci přidat, aby se prosadili i v prvním týmu?
Oni se potřebují teď hlavně v přeboru zachránit, chtělo by to konsolidovat. Viktorka Žižkov potřebuje mít dobrý rezervní tým, aby se ti kluci mohli rozehrávat a mladí mohli fotbalové růst, zároveň by měli blízko k A týmu.

Jiří Novotný ještě sám hraje za Kralupy, zatím se ho nepovedlo přesvědčit, aby byl hrajícím koučem rezervy Žižkova. Nedostal jste za úkol ho přemluvit?
Ne, ne. Tohle samozřejmě nechávám na něm. Vezměte si, že on hrál ještě před rokem snad třetí ligu za Rakovník. V tom ho obdivuji. Takovou fotbalovou dlouhověkost jsem u něj nepředvídal. Možná je skoro v lepší kondici, než když hrál ligu. Je to obdivuhodné. Sportuje, každý den je na hřišti. Nejenom na tom fotbalovém, věnuje se i hokeji. Má ho rád. Jsem rád, že je pořád aktivní.

Překládám si to správně, že i vy naznačujete, že by rezervě plné mladíků jeho zkušenost prospěla.
Myslím, že by béčku pomohl, ale tohle nechávám plně na něm.

Když jste aktivně hrál, tak platilo, že fotbalisté Sparty v neděli dopoledne chodili na Žižkov „pod hodiny“ a tam sledovali zápas Viktorky. Patřil jste mezi ně?
Je pravda, že na schody pod hodiny jsme chodívali. To patřilo k tehdejšímu koloritu, byla to neděle dopoledne. Když jsme hráli v pátek, nebo v sobotu, tak jsme se chodívali jako hráči dívat na Viktorku. To k tomu patřilo. Bylo by fajn, kdyby to tak bylo vnímáno, i když ty hodiny už tam nejsou... Respektive jsou jiné, ale ty schody tam pořád zůstaly.

Pozvete starou sparťanskou partu na utkání Viktorky?
Bylo by fajn, kdyby se moji bývalí spoluhráči přišli na zápas Žižkova podívat, zhodnotit to a povzbudit nás. Bylo by pěkné, kdyby se ta tradice zachovala.