Foto: Lukáš Fabián
Zdraví, nevyrovnanost soutěží, tabulkové odstupné či agresivita. Čeká nás hodně práce, tuší šéf komise mládeže PFS Kubr

Zdraví, nevyrovnanost soutěží, tabulkové odstupné či agresivita. Čeká nás hodně práce, tuší šéf komise mládeže PFS Kubr

Výkladní skříní fotbalového klubu je áčko dospělých. Ale práce s mládeží na všech úrovních, to je základ. Předseda komise mládeže Pražského fotbalového svazu Tomáš Kubr se proto rozpovídal o stavu fotbalu na této úrovni, úkolech a plánech do dalších měsíců. „Není to určitě jen o mně. V komisi mládeže PFS je hodně lidí a každý z nich má něco na starosti, od přípravek až po dorosty,“ zdůrazňuje Kubr, bývalý hráč a dlouholetý funkcionář divizní Aritmy.

Působíte i v Komisi mládeže FAČR, podnětů, co zlepšit tedy máte jistě více než dost, že?
Každý měsíc máme schůzku. Na FAČR je nový technický sportovní ředitel Zdeněk Psotka, postupně nás seznamuje se změnami, které nastanou. Samozřejmě pozorně poslouchám názory jiných, aby nepřišly vniveč. A ano, podnětů je hodně.

Jsou problémem číslo jedna finance?
Všichni víme, jak nelehká doba kvůli covidu nastala. Teď se sice hraje, ale kluby mají hodně starostí. Pokud to vezmu třeba z pohledu přípravek, tam kluby řešily pokuty za neúplné zápisy. Byly dvě schůzky, kde jsme měli pětadvacet klubů, tam se řešily možnosti a požadavky ohledně náležitostí zápisů v této kategorii. Jde nám o to, aby se povedlo eliminovat fázi pokut, ale na druhou stranu je nutné některé věci dodržovat.

Byly tématem jednání i změny v žákovských soutěžích?
Je jasné, že dochází k reorganizaci soutěží. Návrhů padlo hodně, vše se vyhodnocuje. Cíl je jasný. Všem jde o to, aby bylo co nejvíce zápasů, kdy budou proti sobě hrát týmy, které jsou na tom po sportovní stránce výkonnostně stejně. Když někdo vyhraje 40:1, tak to nedá nic ani jednomu z týmů. Takže dojde k tomu, že liga mladších žáků se pro jarní část přelosuje. Dále se u soutěží mladších žáků řeší přechod na systém osm plus jedna. Což je podle mého názoru velký zásah, a to nejen do soutěží mladších žáků, ale nesmíme zapomínat i na návaznosti přípravkových kategorií. Pro některé kluby mohou nastat i problémy s kapacitou hřišť. Vše se musí důkladně promyslet a prodiskutovat s kluby, protože se tyto změny týkají především jich.

Řeč byla o přípravkách, projektů pro děti a mládež je hodně. Ale co nejmenší děti?
Směrem do mateřských škol chceme hodně cílit. To je téma pro Renátu Klíčovou, která je místopředsedkyní komise. Myšlenka je jednoduchá, realizace o dost složitější. Ale vím, že ta myšlenka je správná a věřím, že se sport do mateřských školek promítne v budoucnu více. Je třeba zájem nejmenších podchytit v začátku, pak se to fotbalu vrátí. Všichni by si měli uvědomit, že sport by měl být nedílnou součástí toho, co děti i v mateřské škole dělají a my v klubech bychom měli pomoci.

Máte na mysli přípravky?
Na téma přípravky již proběhlo v Praze několik schůzek a budeme v nich pokračovat. Chceme znát názory lidí, kteří mají k této problematice co říci. O zápisech a pokutách už řeč byla, nás ale čekají změny v samotných soutěžích. Problém, který nás všechny trápí, je nevyrovnanost soutěží a pokud dojde v kategorii mladších žáků i ke změně hracího modelu ze 7+1 na 8+1, tak se musíme zaobírat i počty hráčů a velikostmi hracích ploch v přípravkových kategoriích.

Vím o klubech, kde tyto projekty již pár let fungují...
To je pravda, ale pořád vidíme prostor pro zlepšení. Je třeba oslovit nejmenší, protože se v tomto věku formuje a vzniká láska ke sportu. Ohromně se mi líbí, když vidím nadšení dětí a jejich bezprostřední radost z pohybu. Dobrá atmosféra u nejmenších sportovců je vidět i od rodičů. Kdyby se tohle všechno povedlo přelít i do starších věkových kategorii, byla by to fantazie.

Rodiče občas trenérům výrazně komplikují situaci, když jsou hodně kritičtí a vinu vidí třeba v rozhodčích, co?
V tomto směru je před námi hodně práce. Je to všechno o trenérech, funkcionářích, kteří s hráči pracují. Práce s rodiči je téma, kterému bychom se chtěli také věnovat a apelovat v tomto směru na klubové funkcionáře. Přece nikdo z nás nechce, aby se v naší republice začalo praktikovat: „předej dítě u vchodu a pak si jej zase vyzvedni“, bez možnosti, aby rodič své dítě viděl. V některých zemích už k tomuto modelu přistoupili, tak doufám, že se to u nás nestane. Samozřejmě je třeba se umět radovat, když se vyhraje, také musí dítě ale poznat, když zápas nedopadne dobře. Když utkání nevyjde podle představ, tak by to nemělo sklouznout k tomu, že se chyby hledají někde jinde a většinou dojde ke shodě všech zúčastněných stran, že za porážku může rozhodčí. Měli bychom hráče učit, že by měl v takové chvíli říct, ať to rodič neříká a říct mu, za to přece můžu já, vždyť jsem nedal šanci, já jsem udělal chybu... Jasně, všichni přece víme, že i rozhodčí udělá chybu, tu udělá každý, ale je třeba na tomhle vnímání pracovat.

Zájem by měl být i následně na základních školách. Tam se debatuje o tom, že by se počet hodin tělesné výchovy zvýšil ze dvou na čtyři. To vnímáte určitě jako pozitivní signál, ne?
Nejde o počet hodin, ale o náplň činnosti. Ideální stav by byl, kdyby děti šly ze školy naučené, najedené a vysportované. Z pohledu sportu nejde jen o hodiny tělesné výchovy, ale také o náplň činnosti v družinách. Pokud by se povedlo tohle naplnit, tak už bych i pochopil, že si některé děti doma třeba sednou na chvíli k počítači a další půjdou ještě třeba sportovat nebo do jiného kroužku.

Řešit jistě musíte ohledně mládeže i problémy, které kluby mají. Povedlo se jim v něčem situaci ulehčit?
Pořádá se řada akcí. Je tu Měsíc náborů, akce Neberte nám naši hru. Prahu reprezentují mládežnické výběry, ale dobře víme, že to je jen špička ledovce. My se musíme zabývat každodenní prací v klubech, řešit to, co je trápí. Takže víme, že bylo hodně skloňované téma registrace zahraničních hráčů. Ta byla dřív jednodušší, ale časem došlo ke změně a musely se dodávat podklady v úředním jazyce FIFA. Hodně jsme apelovali, aby došlo zpět ke zjednodušení. Věděli jsme, že to pomůže i lidem na FAČR. Vyjednávalo se a jsem rád, že se vše povedlo vrátit do dřívějšího režimu a registrace zahraničních hráčů je zase o něco jednodušší. Musíme si přece uvědomit, že fotbal malé hráče potřebuje. Je třeba, aby byly registrace snazší, nebo se nám bude stávat, že malí fotbalisté půjdou k jinému sportu. Musím zmínit zaměstnance FAČRu pana Smrkovského, a touto cestou bych mu chtěl poděkovat, protože jsme se na něj mohli kdykoliv obrátit a on velmi ochotně pomohl.

Troufnu si tvrdit, že stejně jako v hokeji je tématem i tabulkové odstupné. Přišla na schůzkách řeč i na něj?
Tabulkové hodnoty hráčů se hodně řeší. Já bych chtěl apelovat na všechny, že by kluby měly v tomhle směru více spolupracovat. Vím, že někdo nemá radost, když má v mládežnickém týmu třináct lidí a o jeho dva hráče má zájem jiný klub, ale jsou situace, kdy by se dalo jednat s chladnou hlavou. Uvedu to na konkrétním případu, kdy mládežničtí hráči z Roztok jsou uvolněni do Aritmy zdarma. V Aritmě prošli několika kategoriemi až do staršího dorostu, hráli zde soutěže, které by neměli možnost si v mateřském klubu zahrát. Po dosažení mládežnického věku se zdarma vrací do mateřského klubu. Výsledkem je vyšší kvalita kádru Roztok, který nemá problémy s šíří kádru dospělých a mužstvo se pohybuje ve vrchních patrech tabulky. Stejní lidé, kteří na šéfa klubu pana Novotného nadávali, tak ho nyní plácají po ramenou a jsou spokojení.

Najdete věc, která vás ohledně fungování mládežnických týmů zaskočila?
Řekl bych, že další důležité téma je agresivita. Zaráží mě, kolik je v kategoriích mladších i starších žáků trestů za to, že hráči vulgárně nadávají soupeřům a rozhodčím. Je to tam každou chvíli. Vím, že to udělá jednotlivec, ale pak je důležité, jak se ke všemu postaví trenér a vedení klubu. Hodně vnímám, že se vytrácí úcta. Je to běh na dlouhou trať, ale řešit se to musí, je to důležité téma. Stejně jako zdraví.

To se hráčům hlídá, mají chodit na pravidelné kontroly, ne?
To ano. Je nastavený program prevence, což je super. Všichni chceme, aby děti sportovaly, ale musíme vnímat i to, že ke sportu patří i zranění. A my bychom byli rádi, když už ten človíček bude zraněný, tak aby se mu dostalo patřičné péče a mohl zase co nejdříve sportovat. Bez ní třeba nesportuje, dá si klid, jenže problém se nelepší a může se stát, že je bez sportu zbytečně dlouho dobu. Nebo ho lékař pošle na rentgen, ten nic neukáže, tak mu jen lékař doporučí klid. Za sebe říkám, že moje představa je taková, že by třeba v Praze mohla být konkrétní pracoviště, kam by se zraněný sportovec nebo jeho klub mohl obrátit. Vyšetření by proběhlo co nejdříve, byla stanovena správná diagnóza a naordinována správná léčba. Chápu, že by nešel nastavit systém jako u profesionálů, ale rozumně by to vymyslet jistě šlo. Ostatně v mládežnickém fotbale je celá řada zajímavých témat, kterými se chceme věnovat a s kluby vše řešit, aby se všechno posouvalo správným směrem.