Na tenhle zápas nikdy nezapomenu, přiznal branický střelec Novotný. Gólem rozhodl utkání proti týmu svého otce

Po utkání jste hodně slavili. Měl pro vás zápas mimořádnou důležitost?
Brali jsme ho hodně vážně. Jsme nováček, chceme se zachránit. A podzim končíme na třiadvaceti bodech. Když se vezmete, jak vysokou má přebor úroveň, tak si myslím, že jsme to odkopali hodně dobře.

Mířil jsem otázkou spíš na vás osobně. Soupeře trénuje váš táta, v ČAFC máte známé. Musel tam být větší náboj, ne?
Bylo to pro mě speciální, hodně specifické. Proti tátovi jsem nastoupil poprvé v kariéře, vyhráli jsme a já si to budu pamatovat do konce života. V týmu soupeře mám taky kamarády. Je tam třeba Jirka Machurka, za mě vynikající stoper, srdcař, co nic nevypustí. Je to vítězný typ. U standardek mě naštěstí osobně nehlídal... Hecoval jsem se se všemi známými, ale jen před zápasem. Na hřišti jsem se vyprovokovat nenechal. S přibývajícím věkem jsem klidnější. (směje se)

Čekal jsem, že to bude hecovat i váš táta, který kvůli trestu nesměl na lavičku. Zdálo se mi to, nebo jsem ho víc slyšel až ke konci utkání?
Jindy bývá hlasitější. Tady se rozjel až když se zápas blížil ke konci, to tam trochu pořvával. Ale dlouho snad neřekl ani slovo, nebo jsem ho tedy neslyšel. Táta s oblibou křičí, ať rozhodčí píská konec, tak teď jsem to schválně zkusil já...

To už jste měl ale nejemotivnější moment utkání za sebou. Pozdrav po gólu jste poslal tradičně mamince do nebe...
To je moje tradiční oslava. Tady jsem měl ale chvíli slzy v očích. Po gólu jsem si svlékl dres, euforie byla obrovská, na triku jsem měl fotku mámy. V hledišti byla skoro celá rodina, strejda, jedna ze sester, švagr a jejich dítě. Byl jsem dojatý. A když jsme to dotáhli do vítězného konce, všichni jsme měli radost. ČAFC zápas promoval jako Utkání roku, jindy k nám chodí na zápas tak stovka lidí, teď jich bylo dvě stě padesát. Bylo to fakt specifické.

Vypsal jste pro tým nějakou odměnu? Bylo den po svátku Martina, neslíbil jste spoluhráčům pečenou husu?
Do kabiny jsem odměnu za vítězství slíbil. Dokonce tam byly i nějaké individuální finanční odměny. Třeba za vstřelený gól.

Tak to jste ušetřil, když jste zápas rozhodl sám.
V tomhle směru ano. Ale třeba náš gólman dostal odměnu za vychytané čisté konto. Věděli jsme, že to může být zápas o jednom gólu. Těžili jsme i z toho, že máme skvělou stoperskou dvojici Vybíral - Hrazdíra. U Marka Vybírala by se podle mě mohli učit i ligoví stopeři. Po utkání jsme měli rozlučku s podzimem a byl to fakt hodně krásný večer.

Stihl jste prohodit pár slov s tátou? Určitě porážku těžce nesl. Nedostal jste v žertu vyhubováno, že jste jeho tým porazil?
Vůbec jsme se nebavili. Na to ještě bude čas. Máme takový pravidelný sraz hráčů, které táta trénoval. Přijdou třeba Foferka, Nádeníček, Hák, Pyšek. Tam to všechno probereme. A co se týče Čafky, mají devatenáct bodů, myslím, že snad budou také spokojení.

V Braníku jste odehrál půl sezony, měl jste určité představy, jak to bude vypadat. Splnil podzim vaše očekávání?
Splnil. V Braníku jsem si to moc oblíbil. Budeme se s bavit s vedením o mém pokračování. V klubu se cítím skvěle, jsme jedna rodina, rád bych pokračoval.

Měnili jste ale trenéra...
Pro tenhle krok se rozhodlo vedení. Výsledkově vše fungovalo, nechci to nějak víc komentovat. S novým trenérem jsme během tří zápasů získali sedm bodů, o tu jednu výhru nás připravil gól v 94. minutě. 

Překvapil vás Pražská teplárenská přebor něčím?
Kvalitou hráčů. V Praze hraje celá řada dobrých fotbalistů, kterým už se třeba nechce cestovat a hrát divizi. Co jsem viděl, tak má přebor vážně slušnou úroveň.

Tečka byla sladká, gólová a vítězná... Jak jste spokojený s tím, co jste předvedl na hřišti vy osobně?
Na začátku na mě bylo vidět, že se dávám dohromady po zranění. A taky jsem si trochu zvykal na nový tým. S druhou půlkou podzimu jsem určitě spokojenější. Hlavně už to ale beru tak, že chci, aby se dařilo týmu, osobní statistiky dávám stranou.