K hráčům budu maximálně upřímný, slibuje nový kouč Radotína Valoušek

Lidé vás v roli hráče mají spojeného se Zličínem, naposledy jste pro změnu v roli kouče působil pár let u mládeže na Tempu. Jak se to seběhlo, že jste naskočil do Pražská teplárenská přeboru v Radotíně?
Ve Zličíně jsem skončil před třemi roky, protože jsem dostal ligovou nabídku u dorostu Tempa. Narodila se mi dcera, potom i druhá dcera, s dorostem jsme měli čtyři tréninky, do toho zápasy po Čechách. Fotbal jsem tak hrál už jen bez tréninku na úrovni 1. třídy a stále jsem registrovaný v Unionu Strašnice, kde jsem jako malý s fotbalem začínal. A před týdnem přišla nabídka Dukly a Radotína, kterou jsem rád přijal.

Radotín v létě začal s druholigovou Duklou spolupracovat, čím vás projekt oslovil?
Výkonný ředitel Dukly David Šrámek mi představil záměr Dukly, že by chtěli z Radotína udělat něco jako farmu, a chtěli by sem posílat hráče, co jsou po zranění, nebo se potřebují rozehrát. Že bych tady pracoval s mladým mužstvem. Zároveň bych mohl sbírat zkušenosti tím, že bych docházel, když bude čas, na tréninky béčka Dukly a její devatenáctky, kde bych byl asistent v tréninku. Viděl bych hráče tady i tam a budeme sem do Radotína posílat na rozehrání kluky, jako je třeba Suchan, který nám herně hodně pomáhá.

Vám se myšlenka přechodu k týmu dospělých zjevně líbila. Byl jste rozhodnutý hned?
Od začátku to znělo zajímavě. Když mi šéf mládeže na Dukle Günter Bittengel nabídl možnost chodit do tréninků Aleše Majera v ČFL a Tomáše Kulvajta v celostátní lize dorostu, učit se od těchto dvou skvělých trenérů, měl jsem v podstatě jasno. Na Tempu jsem zažil skvělé roky, sbíral zkušenosti, ale zůstával jsem stále u jedné kategorie, neposouval se, a to už jsem chtěl změnit. I proto Tempo mé rozhodnutí chápalo. A co mě potěšilo nejvíce, hráči z Tempa mi tento krok přáli a loučili se se mnou strašně pozitivně. Každopádně chci dodat, že Tempo udělalo na mládežnické úrovni obrovské kroky vpřed, hrají se tam ligové soutěže, jejich týmy se rovnají Teplicím, Jablonci, Liberci, to ukazuje, jak dobře tam trenéři a vedení pracují. Můžu říct jen klobouk dolů.

Vedení Tempa asi nemělo radost, navíc při té chvále asi nebylo jednoduché říct: končím...
Klub se mi opouštěl těžce, na druhou stranu už jsem cítil, že čtvrtý rok už jsem byl v sedmnáctce. Nehrál jsem na výsledky, tam hrajete podle devatenáctky. Chyběl mi tlak, chyběl mi osobnostní posun. Chtěl jsem se učit a tohle je šance se posunout, takže jsem kývl a dál už se to seběhlo docela rychle. Na Tempu byli zaskočení, končit po čtvrtém kole není ideální, to chápu, že to nebylo načasované podle představ a tenhle krok nepřišel třeba před sezonou. Na druhou stranu, někdy musí být asi člověk trochu sobec a koukat na sebe a svůj rozvoj. Tahle nabídka se mi líbila právě propojením s Duklou.

Pokud vám chyběl tlak, asi nebylo lepší řešení, než jít do Radotína, který měl čtyři zápasy bez bodu.
I můj profesní život mě naučil tlak hodně snášet, jsem z práce naučený být pod tlakem. Není to tak, že bych to bral jako na život a na smrt. Kluci tady chtěli trénovat, byli na třech trénincích, odpracovali to. Trošku jsme chtěli změnit styl hry, mám rád vysoké napadání, hru na tři útočníky, tak jsme se o to snažili. Byla tam spousta chyb, ale já vždycky hráčům říkám, že důležitější než chyba je hráčova reakce po ní. Pokud dokáže dostatečně rychle přepnout a snažit se zpět o zisk míče, pak je na dobré cestě.

V kabině jste ale hráče nejspíš pochválil. Nebo jaké bylo vaše hodnocení?
Říkal jsem jim, že v televizi bych se na ten zápas koukat asi nechtěl. Ale prostě je jasné, že občas jste v situaci, kdy potřebujete získat tři body, a to byla právě tato. Chyběla mi tam větší odvaha využívat střed zálohy, hledání průnikových přihrávek, víc ovládnout hru konstruktivním fotbalem. Na druhou stranu nutno dodat, že Viktorka měla ve středu pole skvělé fotbalisty, posunula pár kluků z áčka a bylo to znát. O to víc si cením, jak se s tím naši hráči popasovali.

Stihl jste u týmu tři tréninky. Dá se vůbec něco za tak krátký čas změnit?
Výhoda byla, že jsem kluky vůbec neznal. Mohl jsem sestavu udělat úplně nově. Nějaké informace jsem měl, ale chtěl jsem si to poskládat sám. Do základu jsem dal třeba Standu Maška, který tady dřív v základu nehrál, ale zasloužil si to. Odmakal tři tréninky a odehrál skvělý zápas. Hodně to oživil vpředu Martin Löwe, který byl na pomezí A a B týmu. Odpracoval si to na tréninku. Kluci vidí, že když budou makat na tréninku, tak se do sestavy můžou dostat.

Nebo z ní také vypadnout. Zkušený Císařovský zůstal v úvodu jen na lavičce. Proč?
Byl na tréninku jen ve čtvrtek. Řekl mi, že v Radotíně ještě nikdy neseděl na lavičce, ale vzal to. Řekl jsem mu to na rovinu, že jeho role bude v tomhle utkání jiná. Měl možnost odjet domů, nebo být zdravě naštvaný a naskočit jako náhradník. Vybral si druhou možnost. Nastoupil do druhého poločasu a odehrál velmi dobrý zápas. Není to typ, který bude sprintovat od vápna k vápnu, svoji práci si ale udělá. Podržel balon, rozdal to, byl velmi platný. Já Císimu děkuji, jak k tomu přistoupil, jak to vzal férově. Držím se hesla, být k hráčům i všem okolo maximálně upřímný. Příjemné i nepříjemné věci říkat hráčům osobně, do očí. Věřím, že to zabralo i u Císiho.

Takhle v lize vystupuje kouč Slovácka Martin Svědík. Je pro vás inspirací?
Trénoval mě v Pardubicích na začátku mé dospělé kariéry, jeho filozofie mi byla blízká. Inspiroval mě v otevřenosti k hráčům i touhou po intenzivním fotbale.

Když se vrátím k vaší premiéře proti Žižkovu B. Fanoušci slavili gól, ale říkali, že Radotín neumí vstřelit normální branku. Váš hráč šel sám na gólmana, v síti ale skončila až dorážka po prvním zásahu brankáře. Vy jste si asi hlavně oddechl, že míč skončil v síti, co?
Já jsem se Lukáše Kubišty ptal, proč to nedal rovnou. (smích) On mi říkal, že to neumí, takže si to narazil o gólmana a dorazil. Jen škoda, že kluci gól na hřišti víc neslavili. To na lavičce, nebo co jsem viděl diváky, tak to byly velké emoce. Za to jsem rád, o tom fotbal je.

Asi se vám ulevilo, když duel skončil. Žižkov B byl nebezpečný, je tam plno mladých a šikovných hráčů.
Bylo znát, že tam mají pár kluků z kádru áčka, ti i přes své mládí byli velmi šikovní na míči. I proto jsme se náročně prosazovali přes střed hřiště. Kluci se báli průnikovek i kvůli síle soupeře. Furt se to kopalo křížem a střed nebyl na balonu, pak to není koukatelný fotbal. Žižkov si navíc vytvořil dvě velké šance po uklouznutí našich obránců a nebýt Saliho v bráně, složitě by se nám výsledek otáčel.

Něco vám ale jistě udělalo i radost, ne?
Hodně jsme se zlepšili v obranných standardkách. Doposud Radotín inkasoval v průměru přes čtyři góly na zápas a vždy byla nějaká ze standardky. Teď máme nulu, standardky byly zodpovědně odbráněné, celkově obrana pracovala spolehlivě a nebála se být aktivní směrem dopředu, řídila napadání, fungovala na jedna mínus.

Pokud jde o spolupráci s Duklou, můžete si v případě potřeby říct, že by se vám hodil hráč na tu a tu pozici a dostanete ho?
Primární jsou zájmy Dukly, ta se potřebuje poprat o postup do první ligy a vychovávat hráče pro své mužské týmy. Ale občas někdo vypadne kvůli zranění či šířce kádru, a to je šance pro Radotín. Ideální by bylo, kdyby tito hráči chodili do jednoho týmu, což může být právě Radotín, než aby šel každý někam jinam. Proto mi nabídli, abych tam chodil i na tréninky a viděl, jak hrají a kluky k tomuto kroku motivoval, protože po podzimu či jarní části mohou být zpět v kádru Dukly.

Což je pro hráče jistě motivací. Chcete ještě říct něco závěrem?
Chtěl bych poděkovat správci v Radotíně, panu Tomanovi, který se tady o hřiště neskutečně stará. Hraje se tu liga dorostu, trénuje tu áčko Dukly, my, naše mládež a přesto je tráva hratelná. A druhý dík patří mému trenérskému kolegovi Tomáši Burdovi, který do toho šel se mnou a pomáhá mi na Radotíně. Tohle všechno, ten čas, vášeň k fotbalu, si můžu dovolit jen díky mé úžasné manželce, která už se naučila s fotbalem žít. (smích) A pokaždé se můžu domů těšit nejen na ni, ale i na naše dvě krásné dcery. A teď jdeme s pokorou pracovat dál, protože tři body jsou sakra málo!