Sezona bylo rozjetá na dva tituly, nemám ani jeden, říká smolař Pejša. Plzni fandil i s horečkou

Jaro mělo být splněným snem, ale zranění vše zhatilo. Už se obrací vše k lepšímu?
Řekl bych, že ano. Už běhám, posiluji. Pomalu dostávám tělo do normálu, ale je přede mnou ještě hodně práce.

Takže stále platí, že do míče si jen tak nekopnete?
Ještě mě čeká kontrolní magnetická rezonance. Když bude všechno dobré, a já věřím, že ano, protože zatím všechno jde tak, jak má, nebo to možná jde i rychleji, než se čekalo, tak bych po té rezonanci mohl na hřiště. Je to těžké, ale všechno vnímám pozitivně.

Doba bez fotbalu ale pro vás asi byla hodně těžká, co?
Mám ho vážně rád, takže příjemné to fakt nebylo. Moc jsem se těšil, přesun do Plzně byl jako sen. Musel jsem se se vším vypořádat v hlavě. Ale zvládl jsem to. Když už to nešlo na hřišti, tak jsem aspoň koukal na každý fotbal v televizi. Takže jsem viděl snad pět stovek zápasů...

A taky jste fandil svým klubům. Bylo asi těžké vidět, jak se Plzeň rve o titul a vy nemůžete být u toho.
Přesně tak. Fandil jsem, co to šlo. Z nemocnice, pak z domova. No a když už šlo do tuhého, tak týden před ziskem titulu jsem dostal angínu. Takže jsem v klíčových zápasech nebyl ani na tribuně, ale v posteli.

Takže jste si na oslavu titulu připil horkým čajem?
Byl jsem v posteli s horečkou, co se dalo dělat. Ale čajem to asi nebylo... Když se ale podívám na to štěstí, co na mě sedlo (naráží na smůlu ohledně zranění), tak je možná lepší, že jsem u toho nebyl. Ještě jsem to mohl klukům zkazit.

To se nestalo. Byl jste v kontaktu s hráči a trenérem Bílkem?
Po rehabilitaci jsem za týmem několikrát byl a po titulu taky, říkal jsem, že všem moc gratuluji, mužstvo odvedlo super práci. Stejné to bylo ohledně trenéra. S Michalem Bílkem jsem se viděl několikrát, byla to taková klasika, přál mi hodně štěstí při léčení zranění.

Čím dalším jste vyplňoval spoustu volného času?
Když byla řeč o fotbale, tak jsem hodně koukal na Bayern, na zakončení Roberta Lewandowského, to jsem hltal. A ujít jsem si nenechal ani tenis a mého oblíbence Rafaela Nadala.

Sledoval jste i tažení bývalého klubu Loko Vltavín v ČFL?
Samozřejmě jsem klukům moc fandil. Dokonce jsem se na poslední kolo vydal jako fanoušek, když hráli na Povltavské akademii. Na to, co se stalo v 94. minutě, nezapomenu. Domácí vyrovnali na 1:1, do té doby všechno vypadalo výborně, ale pak přišel jeden smolný nákop a zkazilo to celou sezonu.

Tak aspoň jeden titul s Plzní máte...
To tedy nemám. V zimě to vypadalo na dva tituly a není z toho ani jeden. Takže jsem takový smolař roku. Samozřejmě je super, že to Viktorka dotáhla, ale já neodehrál ani minutu, takže si ho počítat nemůžu. To prostě nejde.

Z Vltavínu se v létě stala farma Sparty, neříkal jste si s odstupem času, že teď by byla třeba snadnější cesta na Letnou? Tam byste to neměl daleko...
To jsem si určitě neříkal, netajím se tím, že fandím Plzni, rudý dres by mi prostě neseděl. (směje se) Z Vltavínu je sice farma Sparty, ale na mém vztahu ke klubu se nic nemění, mám tam pořád hodně dobrých kamarádů, dokonce pořád máme whatsappovou skupinu, jsme dál v kontaktu. Takže fandit budu.

Plzeň čeká brzy vstup do pohárové Evropy, vyrazíte se podívat na zápas do Finska?
Na takové zápasy jezdí s výpravou kluci, co jsou připravení k zápasu. Poctivě budu fandit na dálku a na odvetu už samozřejmě budu v hledišti. Věřím, že to Viktorka zvládne a postoupí. A taky věřím, že bude v pohárech a nejlépe v Lize mistrů i v době, kdy mi už zranění dovolí hrát fotbal.